Zdeněk Pošíval: Nedokončené Rozpravy ZP
Když mi vydavatel zadával autorství rubriky Rozpravy ZP, v nichž vedu vzájemnou výměnu názorů na kolotání života na tomto světě s osobami významnými, nikoliv však profláknutými bulvární popularitou, zaujal mě i myšlenkou vrátit se po nějaké době ke zpovídané osobnosti a probrat, co se od doby rozpravy pozitivně změnilo v našem životě i v dojmech z vnímání světa. Bohužel, nikdy k tomu dosud nedošlo a ve dvou případech k tomu již není ani naděje.
Líba Karlsson: Fouskův balzám na duši
Josef Fousek je neobyčejný člověk, nepředstavitelně čestný a hodný, jakého jen tak hned člověk nepotká. Jeho laskavé oči a ryzí povaha lidi přitahuje a člověk si přeje, aby jeho písně, básně a vyprávění nikdy neskončily. Myslím, že jsme ve Stockholmu ještě neměli někoho takového jako je Josef Fousek, kdo by nás tak rozesmál a pobavil.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (19)
Dálnice D – 9, důležitý dubnový den. Dálniční doprava duněla, defilé devastace, dokonalá demonstrace debility! Důvtipná Dana, dcera Davidova, dýchá děsně dálniční dým, dálnici dozoruje dalekohledem. Drahý dalekohled, dar dědy, dělal dojem danajského daru. Deset dědků – dalších diváků – dodává divokému dálničnímu divadlu docela dramatickou dimenzi.
Pavel Pávek: Narodil se kuchtík pán...
Kuchtík má zase jednou, takhle po ránu, hlavu plnou starostí. Závratným tempem se blíží oslava dne významného tím, že prvně zřel světlo světa. Jak tvrdí, toho dne se začal divit a již nikdy nepřestal. Je mu ale jasné, že oslava dne tak mimořádného a ještě pro člověka proslaveného kuchařským umem, nemůže být odbyta několika chlebíčky s vlašským salátem koupenými v blízkém delikatesu.
Dagmar Slivinská: Jako ryby v akvariu aneb „Pověz mi zlatá rybko“!
Sedím a pozoruji tiše plovouci ryby. Nádherné barvy, až oči přecházejí a říkám si, který malíř je tak krásně vymaloval, jaká symfonie barev! Ryby důstojně a tiše plují svým malým světem, vypadají š´tastně a spokojeně. Vplouvají a zase se vynořují z jemného přediva sytě zelených rostlin, bílý písek zrcadlí chvějící se záblesky světla nad hladinou... je slyšet bublání, které v mé duši navozuje klid...
Arnošt Lustig – Jitka Vykopalová: Zralé úvahy o životě (2/2)
Všechny ty tři otázky jsou jedna! Tak co mi udělá radost? Je spousta věcí, který mi udělají radost. Úspěch z práce, když se mi povede povídka nebo román, pokud jde o ženu, tak už vidět krásnou ženskou mi dělá radost. Jenom ji vidět, jo, nemůžeš si s každou lehnout do postele, ona by prostě nešla, ale teoreticky, ty se mě ptáš teoreticky, tak vidět krásnou ženu je radost, potkat dobrýho člověka je radost, férovýho člověka, čestnýho, odvážnýho, to všechno je radost – čili těch radostí je hodně a žena je jednou z nich. Ne že bych chodil na módní přehlídky, ale...
Anna Harvanová: Těžký život poběhlice
Čtu-li místy vášnivé, jindy zas vlažné debaty o dynamice života a dopravní statistice za poslední léta, chápu, že jsou lidi, kterým jde změna silničního zákona na nervy. Na opačném spektru stojí ti, co ztracené body za řidičské provinění vychvalují. Po důkladném přečtení terénu ale dojdete k názoru, že v českém silničním životě je přece jen něco, co je společné i trvalé.
Milan Prokš: Pohostinství, nebo po hostinství?
Středověká krčma: „Tak co, panenko, nažrala ses dobře?“ Hospodského otázka slečnu kupodivu nevyvedla z míry. Očekávala něco podobného. „Co si dáš k chlastu?“ „Malé pivo, prosím.“ „Hubu drž, dostaneš velký! Je vedro!“ Hlas obsluhujícího zní drsně, ale přesto srší vstřícným vtipem. Dívčina vzhlédla a mile se na něho usmála. Nevěříte, že by bylo něco takového dneska možné?
Jarmila Kocourková: Kotlík národů v naší čtvrti
Před devíti lety jsem se přestěhovala do Švédska. Moje důvody byly ryze soukromé, což mi nijak nebránilo v tom, abych netesknila po domově. Prošla jsem si takovou malou zkouškou na smrt, protože mnoho mých tehdejších myšlenek, přání a vlastností umřelo, aby se zároveň mnoho mých nových postřehů, představ a schopností zrodilo.
Jiří Krytinář - Milan Richtermoc: Lásce fandím nejen v máji
Jeden čas nám dělal velkou starost. Maminka povídá: „Jestli ten náš Mourek nemá nějakou nemoc. Nežere a přesto tloustne.“ Nezávisle na Mourkově tělesné konstituci vznikla v naší rodině rozepře. Maminka mě a bráchovi začala vyčítat, že jí chodíme do sklepa na smetanu. Měli jsme ve sklepě řadu krajáčů s čerstvým mlékem, na kterém se krásně usazovala smetana.
Miroslav Sígl: Děti republiky Zdenky Bergrové
Mělo by se asi hned na začátek říci, že naše básnířka a překladatelka Zdenka Bergrová se letos v březnu dožila 83 roků, přes všechny nemoci stáří si udržuje duševní svěžest a stále trénuje svůj laptop novými nápady. K těm patří čerstvá knížečka Děti republiky, pro jejíž vydání na 88 stranách měl porozumění o dva roky mladší kolega, nakladatel Jaroslav Kalát (Riopress Praha).
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (9)
Významné ankety z let 1958 a 1982 určily nejlepší filmy všech dob. Každoročně však dochází k dalším hodnocením nových a nových filmů, které mezi sebou soutěží na mnoha desítkách filmových festivalů po celém světě. (Jsou i festivaly nesoutěžní — ale ty ponechme stranou.) Vzhledem k tomu, že i naše kinematografie si velmi často odnáší z mezinárodních festivalových klání trofeje nejvyšší, povíme si v této kapitolce o přehlídkách, festivalech a festivalových i jiných cenách trochu víc.
Pavel Pávek: Je kámen na Vyšehradě z Kutné Hory?
Kutná Hora byla mimo báňské činnosti prakticky vždy považována za město plné záhad, tajemství, okultních věd, za město, kde působila i spousta alchymistů. Některé záhady jsou z říše pohádek, jiné však naprosto konkrétní a hmatatelné. Pravdu patrně nikdy nezjistíme, ale nechávají nám prostor pro působení fantazie.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (18)
Po padesátce počínají pánové, podobní pohasínajícím plamenům, pociťovat první příznaky počínající pohromy. Pánové počnou pokukovat po patnáctkách. Puberťačce postačí pohoštění, případně patřičné poplácání. Políbí-li pak přitažlivá panenka plešatce před přihlížejícími páprdy, polichocený prďola podstrčí poupěti pětistovku pro pořízení parády.
strana 1 / 264