Jitka Dolejšová: Kamarád do autobusu
Z práce do hospody, z hospody domů, tak zněla lákavá domluva na dnešní odpoledne a večer. Byli čtyři kamarádi, které spojovalo jak zaměstnání ve stejném podniku, tak i blízkost jejich domovů. Posezení v hospůdce se trochu protáhlo a vlak, kterým obvykle jezdili z centra Prahy na periférii, jim ujel. Na další spoj by museli čekat dvě hodiny, a tak se rozhodli, že využijí komfortu městské hromadné dopravy. Autobus, který přijel na zastávku, však nabízel jen pár míst k stání, a to ještě na schodech.
Josef Krám: Vítejte v Rychnově nad Kněžnou
Jenže - už jsem nebyl natolik důsledný, abych si klikl na poslední odkaz v jeho mailu - www.rychnovskypruvodce.info - čímž bych si pak nesporně odpustil jednu malou blamáž, kterou jsem napravil až po obdržení druhého mailu od PhDr. Josef Kráma a následně (doufám) tímto článkem. Ale - jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré, a já bych vás, milí čtenáři, následujícím představením a doporučením rád upozornil nejen na osobu PhDr. Josefa Kráma, který si rázem získal můj obdiv, ale hlavně na jeho úctyhodné dílo, jehož prezentace si skutečně zaslouží své místo v Pozitivních novinách.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (23) Jan Werich
Setkání s JANEM WERICHEM (1905 – 1980), ať už zprostředkovaná filmem, gramofonovými deskami, rozhlasem či televizí (anebo ta osobní, která mi šťastná náhoda dopřála v posledních třech letech jeho života), všechny tyto chvíle způsobily, že jeho osobnost a dílo bylo, je a bude největším zážitkem v mém životě. Myslím si, že toto zjištění, které píšu v první osobě, by stejně tak mohlo podepsat tisíce dalších lidí.
Dobromila Lebrová: Vzpomínka na Viléma Přibyla, pěvce Janáčkovy opery v Brně
Bylo to někdy kolem roku 1960, tedy skoro před půl stoletím, kdy jsme si doma všimli, že Československý rozhlas má na programu přímý přenos Wagnerova Lohengrina z operního divadla v Ústí nad Labem. Nepamatuju se už, zdali jsme poslouchali celé představení nebo pouze závěr, ale při poslechu Lohengrinova vyprávění o svatém grálu v přednesu nám tehdy zcela neznámého tenoristy Viléma Přibyla jsme zůstali v hlubokém okouzlení.
Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (6)
Bolelo mě všechno, co může v noci bolet. Bolel mě celej člověk, jak říká v hospodě hajný Zajíček. Druhej den napadl sníh. Těšík k nám jít nechtěl, ale Kornelie má sílu. Je narozená ve Štíru a ty se nedaji. Dupla mu na nohu, chytla ho za límec a vedla Těšíka vesnicí jako jezevčíka. Když jsem se na to koukal z okna, musel jsem Kornelii obdivovat, i když jsem jí kolikrát měl pod krk.
Iveta Kollertová: Já věděla, že jsem prozatím zvítězila
Pak jsem dostala „andělíčka“, punčochy na nohy i injekci a jediné, co si pamatuji, je moment, kdy jsem vyjížděla ze dveří. Nebála jsem se, bylo mi to jedno. Myslela jsem si, že je to banální operativní zákrok, kterých dělají dvanáct do tuctu. Odvoz na operační sál se rozplynul až do doby, kdy jsem se probírala a kdosi mi říkal: "Paní Kollertová, vytáhneme vám podpůrné dýchání.“
Jan Řehounek: Marie Thurn–Taxis
V loňském roce byl znovu pro veřejnost zpřístupněn zámek na Loučeni. Tisíce návštěvníků sem jezdí především za souborem různých labyrintů v zámeckém parku, ale mohou si prohlédnout i zajímavou historickou expozici v interiérech zámku, která představuje život na zámku za vládnutí Thurn – Taxisů. V jednom ze sálů uvidí i obrovský obraz zpodobňující neobyčejně půvabnou mladou dámu.
Josef Fousek: Buďme k sobě vlídní
Odpuštění! Jediné slovo a za ním se skrývá jedna z nejtěžších a nejušlechtilejších vlastností, která si vyžaduje moudrosti, velkorysosti, lásky a síly – překonat sama sebe a potlačit vlastní sobectví. Nevím, zda jsem dokázal někdy zcela odpustit podraz, ponížení, výsměch nebo nespravedlivé rozhodnutí.
Tomáš Zářecký: Až příliš (ne)pořádný fotograf
Otevřít, vyndat, roztřídit. Pořád dokola. Za chvíli kolem vás vyroste pyramida lesklých disků, kterou by vám záviděl nejeden egyptský faraon. Usilovná práce však nese výsledky nejen v podobě tolik hledaných disků s fotkami, ale objevím i spoustu CD a DVD, které jsem už dávno oplakal, které jsem považoval za nenávratně ztracené a dokonce i takové, o nichž jsem netušil, že vůbec existují.
Ivan Kott: Nesmrtelný fenomen
Sešla se jednou parta šikovných mladých lidí a dala dohromady divadelní soubor. Nikdo nespočítá, kolikrát se už tato situace opakovala, stejně jako nespočítá, kolik takto vzniklých ansámblů skutečně odehrálo nějaká ta představení. Zlatá éra pro vznik podobných uskupení u nás byla před čtyřiceti a více lety, ale stejní nadšenci žijí i v naší současné, uspěchané době.
Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (3)
Hurvínek nakopne školní brašnu, která pamatuje jeho 83 zbytečných školních let, zatímco Spejbl netečně pokračuje v luštění křížovky: „Neodbytný člověk na šest písmen,“ mumlá si, „už vím - otrava!“ „To spíš učitel,“ opraví ho synáček. Otec zpozorní. „Co ti vadí na škole?“ „Na škole nic,“ odsekne jeho ratolest, „budova je to pěkná, ale s učiteli se nedá vydržet. A to chtějí vyšší platy!“
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (2/3)
Konečně hranice na dohled. Město Venlo je pár kilometrů a cestou nás zastavuje chodec se žádostí o pomoc. Došel mu benzín, a tak nám dává dvacet euro, jestli bychom nedojeli k hranicím a nekoupili mu něco do kanistru. Aleš, že si dá časovku...prý je to pár kilometrů. Tak jedeme. Jsme za hranicemi. Jenže včera vyprodali kanystry a to je problém.
Jan Řepka - Jitka Dolejšová: Písně, kolo – jak se to rýmuje…
Jan Řepka (*1982) je mladý písničkář, který sám sebe nazývá cyklotrubadúrem. Nedávno se vrátil ze svého zatím nejdelšího bicyklového turné. Během 33 dnů najel úctyhodných 1915 km. Trasa vedla třemi státy a čítala 26 koncertních zastávek. Písničkář si přitom vezl veškeré vybavení na speciálním prodlouženém kole.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (3)
Dnes se potřetí scházím s Vlastou Korbovou, zkušenou lektorkou kurzů pořádaných v České republice mezinárodní společností Dale Carnegie Training. U počítače a sklenice studeného čaje si budeme dál povídat o tom, co je to „pozitivní myšlení“, že se mu lze naučit, a jak rady a zásady, které pan Dale Carnegie zavedl do kurzů mezilidských vztahů a řečnického umění, mohou pomoci lidem zlepšit kvalitu jejich života.