Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (21): Karel Effa
Komik Karel Effa, s nímž se tehdy mohli setkávat diváci v některém z představení skupiny Josefa Dvořáka na scéně divadla Semafor, měl opravdu na co vzpomínat. Jenom počet filmů, ve kterých hrál, překročil stovku! Na divadelních prknech pak měl možnost zahrát si po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového, Jana Wericha a mnoha dalších legendárních herců a komiků.
Pavel Pávek: Po pramenech i kopcích
Zasmušilé statné stromy ukrývají, snad i před ptáky, tichou zahradu zemřelých. Neobyčejný hřbitov téměř na konci neobyčejného města je zahradou, oázou klidu i vyhlídkou na vzdálené, namodralé horizonty horských hřebenů, je místem odpočinku desítek osobností, které znal a často se jim klaněl celý svět.
Iveta Kollertová: Blízká setkání nechtěného druhu
Pan hrabě, paní Kuchařová, která u mne proseděla celou noc, když jsem jen chrčela při zápalu plic. Dodnes mne mrzí, že jsem jí dostatečně nepoděkovala za veškerou péči. Další pacientka, stará paní, kterou ke mně dali po ablaci prsa. Ve dvě ráno na mne chtěla zaútočit holí a křičela, že mne spráská.
Luděk Ťopka: Klíče
Ztratil jsem nedávno klíče. Od výtahu, dopisní schránky a zámku kola. A to svou vlastní vinou - zapomněl jsem je totiž ve výtahu. Jak to? Aha, pardon, neřekl jsem, že bydlím v jednom ze čtyř šestipatrových domů našeho družstevního bloku, kde je tato vymoženost nezbytná. Výtah sice klíč nepotřebuje, ale pro jízdu do sklepa je třeba, na ochranu proti zlodějům, vložit k tomu určený zvláštní klíček do ovladače kabiny.
Dana Kalinová - Martina McLenehan: Věřím v lidské dobro
Také rádi čtete a každý rok se těšíte na Svět knihy? A napadlo vás někdy, jak je organizován a kým? Mě tedy ne. Až do letoška jsem nad tím vůbec nepřemýšlela a jeho existenci brala jako jakousi samozřejmost. Ovšem letos jsem se na veletrh dostala ne jako návštěvnice, ale jako hosteska. Došlo mi, že za Světem knihy je spousta netušené práce a že vzniká z velikého zaujetí pro věc.
Vladimír Cícha: Jan Ámos u toho nebyl...
V téměř pravidelných intervalech sděloval pan učitel Vydra (jazyk český), jak to s námi v životě dopadne, kam to v budoucnu dotáhneme nebo nedotáhneme. Dle jeho předpovědi byla většina třídy předurčena k pohromám, blamáži, menšímu či většímu nezdaru. Jen malé skupince pan učitel předpovídal, že v životě prorazí, že se slušně uplatní... Pan učitel, machr na poezii, miloval klasiky, ovládal latinu. Z koncentráku se vrátil s nadějí na spokojenější život, ta se ale rychle rozplynula. A snad ještě více nežli z vězení, měl pocuchané nervy z toho, co nalezl po návratu.
Ctirad Pánek: Jak vzniká prales?
Ke vzniku pralesa je potřeba jenom spousta času. Když se les nechá po dlouhá století v klidu, bez jakéhokoliv lidského zásahu, vznikne krásná přírodní rovnováha. Rostliny a stromy se generaci po generaci doplňují a vzájemně vyživují – ty starší podporují svoje děti, ty úplně staré odumírají, dělají místo mladším a slouží jako výživa těm žijícím.
PhDr. Josef Krám: Do Muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století
Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století, nestátní nezisková organizace, placená jeho zakladateli, výtvarníky Janem a Sabinou Kratochvilovými s případnou pomocí lidí z exilu a emigrace, vzniklo v prostorách kdysi pivovaru na Štefánikově ulici 22 (předtím tam býval klášter, zrušený za Josefa II.), vráceného v restituci rodině Kratochvilových. První výstava věnovaná českému, slovenskému a rusínskému exilu a emigraci byla realizována v letech 2000–2001 v Domě umění města Brna, Moravském zemském muzeu, Moravské zemské knihovně a v Národním divadle v Brně za účasti několika set návštěvníků z exilu, ministrů kultury a školství a řady dalších osobností.
Michal Dlouhý: Maženty
Četnická stanice v Ledvicích se v létě 1924 zabývala již třetím případem podezřelého onemocnění hovězího dobytka, ke kterému došlo v době jednoho měsíce. Pro majitele dobytčete, které onemocnělo, to znamenalo nutnou porážku, označovanou v řeznické mluvě "maženta". Velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Němeček v rámci pokračovacího výcviku aktuálně opakoval s podřízenými četníky všechny trestní předpisy týkající se dobytčích nemocí.
Adam Lorenc – Ivo Fencl: Volný styl na horském kole podle Adama Lorence
Adam Lorenc se narodil 4. března 1989 v Klatovech, kde taky žije. Vystudoval tu i střední zemědělskou a potravinářskou školu a pracuje jako doručovatel balíků pro stejnou poštu, kam jsem kdysi balíky vozil (už zrušenou) vlakovou poštou z Plzně. Adam Lorenc se aktivně věnuje volnému stylu na horském kole (Freestyle MTB). Adame, napadlo tě někdy zkusit podobné kousky, jako provádíš na kole, třeba na motocyklu? Určitě mě to napadlo. A co si o podobných kaskadérech myslíš? Musím říct, že mi to přijde jako až moc velký hazard s životem.
František Mendlík: Ale, to jsou k nám hosti
Náčelník železniční stanice Zadov Jindřich Budín neměl nikdy daleko k silným slovům. Jednou byl předvolán na ředitelství. „Soudruhu náčelníku, je tady na vás stížnost, že jste sprostý při jednání se stranami!“ „Já sprostý na strany, to je nesmysl. A která svině si na mne stěžovala?“ Jinak to byl zlatý člověk. Vizáží silně připomínal slezského barda Petra Bezruče ve zralém věku. Nakrátko ostříhán, opatřen šedivým ježkem, postavou plnoštíhlou, připomínal ouřadu z dob mocnářství. Jakmile se výpravčí Lojzík Bernát jako čerstvý absolvent přihlásil o práci, tu Budín zavolal někam do hloubi drážního bytu: „Andělko, dostaneme novýho kluka!"
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (6) Každodenní život na palubě
Posledním členem posádky, o kterém dosud nebyla řeč, je radista. Vlastně byl, protože v dnešní době už tato profese téměř zanikla. V názvosloví oné doby byl nazýván radiodůstojníkem, ale v běžné mluvě námořníků to byl prostě „radiák“. Ze všech profesí na palubách námořních lodí to byl právě on, kdo byl odjakživa v mých představách obestřen tím fantazii jitřícím, tajemným závojem romantiky, uchovaným z dětství. Nevím, kdo přesně to způsobil.
Antonín Hančl: Exkurze do historie kouzelnictví
Milí čtenáři, jistě jste se někdy obdivovali elegantnímu a efektnímu umění kouzelníků — manipulátorů. I když víte, že je to všechno jen dílem nesmírně obratných a vycvičených rukou, dokonalého postřehu a precizní souhry všech pohybů a úkonů, nemůžete odolat a propadáte v kouzlení. Být kouzelníkem je povolání stejně krásné jako obtížné a náročné, což potvrdí jistě každý artista tohoto lákavého oboru.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (18) Harpo Marx
V 8.dílu tohoto seriálku jste se před časem seznámili s vůdčí osobnosti slavné trojice filmových komiků, bratří Marxů — Groucho Marxem. Ještě jednou si připomeňme některé z jejich komedii, které natočili ve třicátých letech a které jsme viděli také u nás: „Kobylkáři", „Kachní polévka", „V cirkuse“ a „Noc v opeře". Na počátku bylo bratrů Marxů pět: Groucho, Harpo, Chico, Gummo a Zeppo. Světovou slávu si však vydobyli jen první tři.