Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (1)
Střízlivý klobouček s mašlí značí, že jeho nositelka jako by utekla z románku, jaké se psávaly před mnoha léty pro mravné dívky. Nevíte nic o životě, a až se dovíte, počítejte s tím, že to s vámi důkladně zamává. Zatím se držte maminky — stejně jste klobouček zdědila po ni — ale zvolna pomýšlejte na to, že háčkování deček nemůže být jednou provždy skutečnou náplní vašeho života.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběh (17) Život jako cesta
Ostatně týž sled bychom mohli spatřit i v životě bezpočtu lidí na této planetě: člověk v pubertálních letech často vědomě či mimoděk opouští od víry svého dětství. Mládí poznamenané skepsí se obrací proti Bohu a nezralí poutníci této planety počínají spoléhat na vlastní síly. Kosmický řád se ocitá nadlouho mimo zorné pole jejich pozornosti.
Egon Wiener: Jak mě dědeček učil dějepisu a zeměpisu
On ten dějepis, pokud si ho nemusíte pamatovat doslovně, není zas tak špatná školní disciplína. Já měl štěstí na libereckého dědečka, co sbíral známky a učil mě dějepisu a zeměpisu svéráznými metodami. Už jenom to, co si připravoval s sebou na nedělní burzu poštovních známek, budilo strach, že tak naplněnou tašku až nahoru do Poštovního domu na samém konci Vaňurovy ulice neunesu. A to víte, že unesl a ne jednou, tolikrát, že nakonec i ten dějepis a zeměpis se mi stal nejoblíbenějším školním předmětem.
Antonín Siuda: Sláva Volný byl hvězdou, která svítila do temnoty...
Nebýt té zprávy a vzpomínky Svobodné Evropy, uniklo by mi v těchto dnech zcela jistě oněch nedožitých osmdesát Slávy Volného. A též dvacet jedna let od jeho nepovšimnuté útrpné smrti. Bylo mi tenkrát v osmdesátém devátém líto, že umřel jen dva roky před převratem. Všude tolik všeobecného nadšení, tolik ryzí víry v lepší příští, docela v duchu jeho mnichovských promluv, a on už pád komunismu svým pozemským životem nestihnul.
Marie Chatardová - Jitka Vykopalová: Ďáblova bible v Praze
Když jsem se poprvé přišla představit tehdejšímu řediteli Královské knihovny (koncem roku 2002), řekl mi: „Velvyslancům obvykle ukazuji Ďáblovu bibli, ale co ukážu vám?“ Ujistila jsem ho, že se velmi ráda na toto známé dílo podívám. A viděla jsem nádhernou knihu, otevřenou na stránce s obrázkem ďábla, nicméně z pochopitelných důvodů hermeticky zavřenou ve speciální vitríně.
Josef Fousek: Laciná četba / Nevyléčitelná frustrace
Tajně jsem čítával ve škole pod lavicí Rodokapsy neboli romány do kapsy. Říkalo se tomu úpadková braková literatura. I když jsem si občas dal do hlavy i krásnou literaturu klasiků, ta podlavicová mne lákala víc. Voněla dálkami, dobrodružstvím, prérií, zpíval v ní vítr, tančily mexické dívky, v chřípí vlézala whisky s tequilou, nad pirátským trojstěžníkem plál Jižní kříž, kovbojové hnali tisícová stáda, šerif chránil právo a řád.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (9)
V Pompidouariu jsem vzpomínal na nebožtíka Hlinomaze, s nímž jsem se na dané téma často bavil, a jehož názory byly veskrze originální. "Věnujme se teď surrealismu, vydržel nejdéle", vyprávěl mi kdysi. "Má nejenom slavnou minulost, ale má i budoucnost. Inkognito byl tu odjakživa, je to obrovská a stále živá oblast. Což nebyl už v obrazech uťaté hlavy Jana Křtitele, předkládané paní Salome na tácu?
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (1)
V určitém věku se sluší vydat memoáry. Protože jsem nikdy nepatřil mezi ty, pro které byl život obnošenou vestou - počítal jsem se k těm, co se musí smát, jak se praví v písni, a tak se dívám na všechno, co se za onoho času semlelo, jako na zvláštní crazy comedy, a byl bych rád, kdyby to bylo v následujících řádcích aspoň trochu znát.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (14)
Byla to divná skupinka! Klimeš stál na zahradě, opřenej o strom a něco důležitě vyprávěl okolostojícím. Jen Pikart a Pikartová seděli na lavičce u jejich baráku. Statkář Ječmen se pohupoval na svejch křivejch nohách a dcera Alžběta jako pokaždý pojídala popkorn. Sahala donekonečna do pytlíku a jedla tu bezbarvou umělou hmotu.
Odkud k nám přišla dynastie Lucemburská (Český svět - 1908)
Kapitála země dvojocasého červeného lva - velkovévodství Lucemburského - shlíží s malebných výšin do zeleného údolí říčky Alzetty. Starobylá opevnění, ve skalách vytesaná, jimiž učiněn kdys Lucemburk jednou z nejlepších pevností, pochmurné zdivo bašt a věží, zvonice a chrámy, visuté zahrádky a trosky pevnostní - malebné panoráma středověkého města.
Egon Wiener: Voda | Papír | Pánové
Melodie hladí, vlnky si hrají, pláčou a poskakují. Nemáme nic víc než ji. Jinde jsou řeky větší, mohutnější a slavnější. Na jejich březích se formovaly válečné šiky, na jejich vlnách se houpaly kupecké lodi s náklady drahého zboží. Ty řeky také občas zamrzly. Pak mráz spoutal jejich břehy a přes řeky vedly různé cesty a cestičky. Když náhle led popraskal, a stávalo se to často, mnozí nestihli utéci včas na břeh. Zvony v kostelích po obou stranách toku zvonily a zvonily.
Zbytky obydlí s hlaholskými znaky a biblickou výzdobou ve velkomoravské chřibské skalní pevnosti.
V chřibském skalním opevnění, jehož součástí je kamenný trůn se schránkami pro vladařské insignie a futharkovým stignovaným znakem umožňujícím datování do období 600-800 po Kr.(1), se nachází mnoho pozůstatků palácových staveb, včetně křesťanského chrámu z velkomoravského období.
Eduard Světlík: Osmičky a dvacítky
V novějších dějinách máme štěstí (či neštěstí) na letopočty končící osmičkou. Zajímalo mě, jak tomu bylo v minulých stoletích, a tak jsem prozkoumal významná historická data. První doklad, odstrašující, jsem našel v roce 1108, kdy došlo k vyvraždění Vršovců. Ani druhé významné datum zakončené osmičkou není příliš radostné: roku 1278 došlo k bitvě na Moravském poli, při níž padl král Přemysl Otakar II.
Dobromila Lebrová: William Holman Hunt, anglický malíř
Pokud si prohlížíme některé z obrazů Williama Holmana Hunta, třeba jen z reprodukce, může se nám stát, že zachytíme onen dost vzácný, blažený pocit slabého mrazení v zádech při vhledu do mystična. Nebyl považován sice za příliš talentovaného malíře, ale byl oceňován jako mistr vizí - jeho obrazy, především ony s mystickými a mýtickými náměty, přitahovaly a přitahují pozornost.