Vlastimil Marek: Pozitivní filtr
Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás ...
Jitka Dolejšová: Z novinových inzerátů (2)
Prodám psa, žere všechno. Pozn.: má rád děti. Vyměním vteřinové lepidlo za třívteřinové. Zn.: Nestíhám lepit. Na tržnici jsem zakoupil za přijatelnou cenu větrovku značky Adidas. Protože má na rukávech čtyři proužky, něco se mi na ní nezdá. A jelikož nejsem rád středem pozornosti, rád ji někomu věnuji. Ihned půjčím nervy na tři následující dny. Jen klidnému a pohodovému člověku, který je bude opatrovat jako v bavlnce a vrátí je v naprostém pořádku.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (31)
A nyní mohu pokračovat v dalších, většinou opravdu příjemných a úsměvných příhodách ze studentského života, který přes velmi nepříjemná padesátá léta pro nás patřil k nejlepším létům našeho života. Tak tomu ale bylo asi vždycky, v každé generaci. Prostě volné studentské mládí, které se tak trochu podobalo Stříbrnému větru Fráni Šrámka.
Ruth Hrušková: Paní Holle / Kouzelný dědeček
Ručička času se pomalu ale jistě blížila k jaru. Dny v kalendáři se přehouply do druhé poloviny února, a protože je to krátký měsíc, co nevidět se ujme vlády březen. Jedno lidové přísloví praví: „Březen, za kamna vlezem“. Dnes bychom těžko lezli za ústřední topení, ale taková kamna dovedou pěkně zahřát, mají svou romantiku, voní dřívím a nostalgickou vzpomínkou na časy minulé.
Iveta Kollertová: Už z hor zní zvon
„Dej sem na pivo nebo ti nedojedu pro prášky.“ To byla jeho jediná odpověď na otázku, jestli mi vyzvedne léky na bolesti. Nejednou jsem musela volat mou příbuznou, dceru mého bratrance, která jediná měla auto a mohla všechny mé záležitosti objet. Štefinka, jak jsem jí s láskou říkala, se stala dalším světýlkem v mé nemoci.
Ivo Jahelka: Jak je to doopravdy s tím "zpívajícím právníkem"
Bylo to někdy koncem sedmdesátých let. Jako začínající písničkářské ucho jsem byl ke své neskonalé radosti pozván do města Sokolov, kde se každoročně konala přehlídka folk a country, zvaná „Sokolovský dostavník“. Duchovním otcem této bohulibé akce byl dlouhá léta dobrý člověk Jarda Studený (budiž mu země lehká). „Tak ty jsi prej právník a zpíváš soudní spisy,“ přivítal mě ve stařičkém divadle, „tak to tedy pro mě budeš zpívající právník!“
Ruth Hrušková: Blízká setkání jiného druhu
Byl jeden z teplejších lednových dnů, kdy teploměr ukazoval 20°C nad nulou. Obloha jak vymetená, paprsky slunce přimhuřovaly lidem oči a rychle proměňovaly sníh ve vodu. Z okapů městských domů a prodejen stékaly tenounké pramínky, které se po silnici a chodnících vlnily jako háďata, a těm, kterým zima nahlodala díry do bot, pocítili nepříjemný chlad.
Šumavou se chodí pomalu
Rychle a zmateně ji obíhá pouze blázen, který nedokáže, nebo nechce vnímat vše, co míjí. Pomalu se chodí hlavně v místech, do kterých soudruzi dříve poutníky nepouštěli. Co kdyby, nedej bože, překročili bludný kořen ...
Michal Dlouhý: Četníci a kasaři aneb Četnické trampoty
Pachatelé, pro které se páchání trestných činů stalo řemeslem, povoláním a zdrojem obživy byli označováni jako zločinci z povolání. Mezi zločince z povolání patřili zloději, podvodníci, pachatelé různých trestných činů násilného a mravnostního charakteru, jakož i jejich společníci - slidiči, nazývaní agenti.
Josef Fousek: Bez cenzury (12)
Do revoluční šťávy máčím sten / a víru nesu v ranci / vzpomínky tísní / prchám ven / je chvíle pro bilanci / Hippies už nečtou Kerouaca / tulák si hledá práci / s Ginsbergem láká na panáka / ztracenou generaci / Z mládí jsou zkamenělé slzy / a závan čpící síry / hranice drátů mění hrůzy / na mrtvé suvenýry .
Jana Stuchlíková: Kouzlo
Napadla mě taková čistě teoretická otázka. Chtěla bych znát kouzlo, které dokáže cokoli, nač si jen vzpomenu? Odpověď přišla vzápětí. NE. Ne, protože pro svůj pocit radosti bych potřebovala stále větší a větší důvod, až by tento dosáhl absolutních rozměrů a já už bych si radost nedokázala prožít.
František Mendlík: Bohatýrský smích
Předmět „Železniční doprava“ na železniční průmyslovce ve Valticích byl doménou profesora Augustina. Tento pán měl vzezření anglického lorda a jako by z oka vypadl Neville Chamberleinovi, známému to zástupci Velké Británie v Mnichově v neblahém roce 1938. Suchý anglický humor mu ovšem chyběl. Vytáhlý a asketický pán s knírkem byl legrace prost. Snad k tomu přispěla prodělaná žaludeční choroba.
Luděk Kocourek: Jak jsem odhalil tajemství soch na Velikonočních ostrovech
Lidí, co plují po mořích, je asi málo. Míň než řidičů. Proto si na nás „veledůležití“ troufli. Národ tvrdých českých námořníků to začal řešit po svém. Po „česku“. Jsme přece národ švejků! Na nějakém kroku nám přeci nezáleží! Všechno se dá obejít! Vždyť umíme ohnout záda! A dělat kompromisy. A to už od Bílé hory.
Tomáš Zářecký: Ve čtenářském deníku klid
Mezi ty věci, které patří mezi příjemnější nálezy, spadá bezesporu čtenářský deník. Při listování mnohaletými zápisky mě ovane náhlý závan nostalgie. Zavzpomínám na časy dávno minulé a zhrozím se, jak jsem mohl někdy tak neuvěřitelně škrábat a psát natolik přihlouplé komentáře, že mě polije horký pot studu pokaždé, když obrátím list.