Milan Dubský: Hudba v básních Petry Haasové
Vedle uvedeného je ještě další možnost. Přijít s rukopisem, ať již s ilustracemi nebo fotografiemi, do tiskárny a nechat si jej vytisknout. Ta knihu nebo publikaci vytiskne s označením „vydáno vlastním nákladem“. V tomto světě, a také i v našem, je pronášeno a napsáno dost prázdných slov, která naplňují prostor, z něhož vytlačují slova obsahuplná, která mají smysl.
Michal Dlouhý: Dvojnásobný šampion
Dne 25. dubna 1932 navštívil Pyšely plukovník Josef Ježek z ministerstva vnitra, mimo jiné člen výboru Sportovního klubu pro policejní a ušlechtilé psy, a přednesl účastníkům kursu přednášku na téma "Vycvičený pes k účelům policejním a jeho použití v životě občanském a ve službě bezpečnostní", kterou si všichni se zájmem vyslechli. Tento neúnavný budovatel pátrací služby u četnictva a milovník psů si nenechal ujít možnost navštívit každý výcvikový kurs a osobně se přesvědčit o úrovni výcviku služebních psů. Na památku se účastníci kursu a jejich instruktoři vyfotografovali spolu s plukovníkem Ježkem.
Luděk Ťopka: Dlouhý tlustý slepý slepýš
Dědečku, proč sbíráš ty žížalky?“ „Na rybičky, Kačenko, na rybičky. Zítra přijede tatínek a pojedeme na Jesenickou přehradu na ouhoře.“ Moje odpověď patrně uspokojila její zvědavost, a tak odběhla na louku, kde jsme pro ni postavili „cvičírnu“, jak říkala víceúčelové trubkové konstrukci s hrazdou, s tyčí a lanem na šplhání a houpačkou.
Jiří Melíšek - Zdeněk Pošíval: Spisovatel nejenom duší...
»Jiří Melišek (1932), absolvent oboru dramaturgie na FAMU, (Filmová fakulta Akademie múzických umění), po dokončení studia pracoval v Redakci zábavy v Československém rozhlase. Po roce 1968 se živil jako scenárista. Podílel se celkem na šesti celovečerních filmech, z nichž nejznámější je zřejmě Lipského snímek Ať žijí duchové. Z televizní tvorby pro děti byly nejpopulárnější seriály Robot Emil a Robot Emílek, z devadesátých let si pamatujeme seriál Slavné historky zbojnické.«
Milan Markovič: Kvapkalo nám z vodovodu
Vyťukal som číslo vodoinštalatéra a tam sa ozvalo: ak máte poruchu na potrubí, stlačte jednotku. Ak je porucha na počítadle, stlačte dvojku. Ak voda ohrozuje príbytok, stlačte trojku. Ak chcete hovoriť s operátorom, stlačte deviatku. Váš hovor bude zaznamenávaný. Zároveň vám ponúkame účasť v ankete, ktorá je bezplatná a v ktorej vám chceme...
Iveta Kollertová: Polámal se mraveneček, ví to celá obora...
"Tak jak se cítíte?" "Skvěle," odpověděla jsem a nelhala jsem. Až na tu mou kuřáckou anabázi, mi vlastně nic nechybělo. "Dobře, tak vás dneska pošleme na Urologii, kde se rozhodne, zda vám uděláme vývod i na moč. Operace by vycházela na zítra. Nashledanou." No páni, to to šlo rychle. Po chodbách se už opět sunuly snídaně, jen já mávla rukou. Krajíček chleba, malé máslíčko a sýr. Jen to bílé kakao se dalo pít.
Egon Wiener: Trosečníkem na Nise | Kořeny | Bílá celá v ohni
Žabomyšky, ptakoještěři, ježkohadi, rybovlci, od všeho velký kus. Hlavně ne jako lidi. Fascinuje mě, když slyším, že člověk měl za babičku mloka, případně něco hodně podobného. Že z myšky vyrostl kůň a z malé ještěrky se vyloupl slon. Jsem na tom stejně, když mačkám klávesnice počítače, když používám mobil. Jsou strže, jejichž dna už nedohlédnu, vodopády, jejichž mlžný opar neprohlédnu, chování lidí, které nepřehlédnu.
Antonín Suk: Zaječí sebevražda
Dost roztodivných příhod mysliveckých jsme spolu se strýcem Jirkou zažili ve Vickovikém revíru. Byli jsme tam vlastně oba dva doma. Já jako lesník a Jirka jako myslivec. Protože u nás drobné zvěře ze začátku nebylo nazbyt, šlo o převážně lesní honitbu, museli jsme se přizpůsobit této skutečnosti. Někdy to trochu kolidovalo s předpisy. Výřady z honů se velice lehce rozdaly honcům a hostům, něco zbylo i na psy. Na nás myslivce většinou zpočátku nezbylo nic!
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (23)
Slunce v ten den 9. září 2001, neskrblilo. Myslel jsem na vnuka Pepíčka, měl dnes narozeniny. Čtrnáct let. Tam někde tisíce kilometrů od řeky Delaware, do které se vpíjelo slunce, v Rozdělově, seděli asi u dortu, pili kokakolu a možná, že si vzpomněli na dědečka s toulavými botami. Mlčeli jsme s tichou nostalgií na hřbitůvku u pomníčku Zane Greye. Hltal jsem v mládí jeho dobrodružné romány, v době, kdy na našich hranicích vybavených ostnatým drátem bděla bdělá pohraniční stráž.
Zdeněk Hazdra: „A pak tu nejsme a stejně svítá…“
Zpěvák Karel Zich by 10. června 2009 oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic.
Michal Dlouhý: Četničtí vrazi (a jejich konce…)
Velitel četnické stanice proto odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa "Bažantnice", aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen.
Ivan Kraus: Návod k použití
Nedávno jsem si koupil přístroj. Už nevím přesně jaký. Vzpomínám si jen, že měl něco usnadnit, něco ulehčit, něco zjednodušit a ušetřit spoustu času. V krabičce byl návod. Firma mi v něm srdečně blahopřála k tomu, že jsem si koupil právě tuto značku, a vítala mne jako jednoho z tisíců zákazníků, kteří učinili správné rozhodnutí a prokázali tak nejen znalost trhu, ale také to, že vědí, co chtějí. Jediné, co jsem chtěl, bylo uvést přístroj do chodu. Návod však měl patnáct bodů.
Zdeněk Hajný - Petr Cincibuch: Cesta ke světlu pokračuje
Ve spolupráci s panem Jiřím Zuskou jsme se v Mořském světě, který funguje na pražském Výstavišti už šestým rokem, pokusili vytvořit propojení řádu moře s řádem vesmíru. Poukázat na to, že stále platí Trismegistovo „jako nahoře, tak i dole….“. Jedná se o kompozici, která je tvořena skupinou obrazů a artefaktů z drahých kamenů, mezi nimiž převažuje ametyst, křišťál a záhněda.
Tomáš Zářecký: Na vlně tsunami
Pokud by se čirou náhodou našel chudák čtenář, který si teď ne a ne vybavit, co to vlastně ona sinusoida je (samozřejmě pouze momentální výpadek paměti, vždyť sinusoida patří k tomu nejzákladnějšímu a nejdůležitějšímu pro život), bohatě postačí, když si představí hezkou, pravidelnou vlnovku. Na začátku startuje vzhůru, pak se překulí a strmě padá hluboko dolů a potom zase hurá nahoru…