František Mendlík: O pevném postoji výpravčího Hrabánka | Atentát v Artěku
Výpravčí Ludvík Hrabánek se stal ve stanici Dobrotín jednatelem ROH. Byl znám jako organizátor četných vlakových i autobusových zájezdů. Funkci přijal, aniž pochopil význam odborářské činnosti. Neznal dokonce ani stanovy! Funkci vykonával po svém, systémem Haškova strážmistra Flanderky z četnické stanice v Putimi. Korespondenci která se netýkala zájezdů, házel nerozlepenou do šuplíku.
Roman Šťastný, Bronislav Matulík: Diesel II.
V nedávných dnech se dostala na knihkupecké pulty životopisná prvotina o názvu Diesel II., která bude 16.12.2010 oficiálně uvedena mezi čtenáře v baru Krásný ztráty v Praze za účasti obou autorů a zajímavých hostů. Vzhledem k tomu, že urostlého opáleného čtyřicátníka Romana Šťastného již dlouho dobře znám prostřednictvím svého syna a přijala jsem ho též jako svého dalšího synka včetně jeho bývalé manželky a jejich dcery do své rodiny...
Ivan Kolařík: Kulturní úroveň
Český národ měl vždycky blízko ke kultuře, i když se dovedl někdy chovat pěkně nekulturně. Již na základní škole byla povinná hudební výchova a jako děti jsme se učili o životech a dílech předních hudebních skladatelů. Pamatuji si, jak rád jsem chodil do Smetanovy síně na školní koncerty, při kterých jsme i my, rozpustilí žáčci, byli zticha jako pěna, jako bychom si uvědomovali vzácnost prožité chvíle.
Ticho
Ještě chvíli si povídali, on jí vyprávěl o svém městě a jeho atmosféře a ona o životě na vesnici a jejím tichu, kdy člověk téměř slyší tlukot vlastního srdce. A pak už musela jít, poslední autobus odjížděl za sedm minut, strachovala se, aby ho ještě stačila… Rozloučili se před kavárnou docela prostým podáním ruky, rád jsem vás poznal mladá paní, já vás také, mladý pane, oba se tomu zasmáli a bylo to milé a pak už najednou seděla v autobusu, který jí odvážel vstříc tomu klidu, míru a pohodě.
Nelez na net!
Když prohlížím inzeráty z druhé strany, je jich tu pár, co se mi moc líbí - ale zkušenost mi ukazuje, že zdání klame. Tak to zkusím obráceně: Je mi 49, jsem dosud nerozvedená, ale žiju sama v družstevním 2+1 ...
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (1)
Vtom jsem na schodech jedoucích proti mně viděla Jindru. Díval se zamyšleně jiným směrem a mně v tom spěchu hlavou proběhla myšlenka „Mohla bych na něj zavolat, vyjet za ním nahoru a prohodit pár slov, co je u nich nového, ….ale vždyť pospíchám a Jindra má asi starosti, třeba pospíchá taky…nebudu dělat rozruch a nebudu ho zdržovat, však se brzo uvidíme. Popovídáme si příště, při další rodinné oslavě, ta bude zanedlouho.“ Tehdy jsem nevěděla, že už žádné příště nebude.
Přátelé katastrof, vítězství je naše!
Tak jsme se konečně dočkali. V televizních novinách už člověk pomalu o pořádnou katastrofu nezavadí, a navíc tam pořád cpou ty otřesný zvířátka ...! Na co se má našinec vůbec těšit? Kde se má odreagovat myšlenkou typu „To mám z toho radost, že „pod zříceným domem zemřelo 11 lidí“, nebo že „vedra a požáry sužují Austrálii“, neřku-li, že „po srážce autobusů vyhaslo 33 životů!“ To je mi hned mnohem veseleji na duši, protože MĚ SE TO NETÝKÁ!
Vlastimil Marek: Infobudoucnost
Musíme jíst, pít a dýchat. V poslední době je ale stále zřejmější, že ke svému životu, lépe řečeno, k dalšímu vývoji, potřebujeme „konzumovat“ také informace. Živí se mozek, zvláště mozek malého dítěte informacemi (samozřejmě kromě kyslíku, a ve fázi vzniku i mastných kyselin, stavební „šedé“ hmoty)? Zcela jistě ano. Jak a v jaké kvalitě, to už je otázka.
Míša Stošická: Ve jménu zákona na zámku Berchtold
Podle mě jeden z nejhezčích a nejpříjemnějších křtů se nekonal „někde v Praze“, ale v areálu zámku Berchtold v obci Kunice - Vidovice. Když jsme s rodiči dorazili na místo, byli jsme jako v „Jiříkově vidění“. Doslova bych řekla, že je zámek Berchtold dětský ráj na zemi. A přitom je to jen 15 kilometrů od Prahy. V zámeckém parku naleznete nejen miniatury hradů, ale i stálou výstavu skřítků, strašidýlek a víl od objevitelky Pohádkové země Vítězslavy Klimtové.
Jana Stuchlíková: … tady a teď
Na stéblech trávy se jiskřivě lesknou kapičky rosy. Zelená je prostříbřena drobnými, jemnými perličkami, na jejichž povrchu se zrcadlí paprsky slunce a sedmikrásky vítají den svými žlutými terčíky s krajkovím okvětních lístků. Oči, ve chvíli, kdy zvolna míjejí rozkvétající fialové zvonky, zpozorují cosi neobvyklého.
Vladimír Vondráček: O třech služebních cestách
Nevím, zda se po tak dlouhé době ještě hodí vzpomínat na dobu nesvobody, ale snad bude dobré si trochu připomenout, v jaké části světa jsme do konce roku 1989 žili! A tak si zde nyní dovoluji popsat alespoň několik svých dojmů ze služebních cest v letech 1970 až 1985. Všechny tři směřovaly na východ od železné opony, neboť na opačnou světovou stranu jsem nikdy nebyl „nominován“!
Iveta Kollertová: Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi...
Nastavuji den co den svou tvář pomyslnému zrcadlu a čekám. Netuším na co... snad na změnu barvy kůže, na jiný výraz v očích. Stále se mi ale vrací smutný odraz oteklých víček. Kolik mám času? Ráno co ráno jsem poslouchala, jestli se mi ozve vzdálený kukaččí hlas a počítala jsem... Člověk se upne i na maličkosti - dvojí kuknutí vám vaše zrcadlo rozbije na malé kousky.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (2)
Toho roku léto v Kelči bylo velmi úmorné. Vše živé bylo znaveno, a tak se Karel rozeběhl bos k nedalekému rybníku se osvěžit. Nedošel daleko, neboť ho v půli cesty uštkla zmije. Kamarádi se kolem něho seběhli. Principál Choděra rozpálil kudlu, kterou chtěl odstranit jed z rány. Noha začala rudnout. Dr. Paulus zraněného prohlédl a nařídil okamžitý převoz do nemocnice v Hranicích. Zde si Hašler poležel tři neděle.
Jan Kuthan: Autogram od babičky
Není pravda, že bychom v dnešní době trávili více času u televize než se svými přáteli a známými, jak se často tvrdí. Naopak, dnes máme těch svých známých každý mnohem více, než kolik jich měli naši předci v kterékoli jiné době. Lidé, které důvěrně známe, však nejsou z řad rodinných příslušníků, spolužáků, kamarádů, natož sousedů, dnes jsou to televizní baviči, herci, zpěváci nebo třeba sportovci.