Milan Markovič - Renata Šindelářová: Za hranice s Milanom Markovičom
Ako vyzerá Večer Milana Markoviča, vieme z televízie, ale ako vyzerá ráno Milana Markoviča? Ani neviem. Vstávam obvykle až keď je táto časť dňa šťastne za mnou. Neskôr sa dokonca aj prebudím, ale potom som už na neudržanie. Trošku sa divím, prečo už všetci obedujú, keď ja takto začerstva vybehnem do ulíc niečo povybavovať, ale po čase sa to zrovná, večer som už celkom svieži, no a noc je mojím kráľovstvom: pracujem – čítam, píšem, vymýšľam, skrátka – s prepáčením – tvorím.
Jana Pilátová: A festival MIREK bude!
Tak to jsem si řekla letos i navzdory tomu, že nemám sponzory, nejsem známou a vlivnou osobností a nevlastním žádný vhodný volný kapitál. Jediný můj majetek jsou částečné organizační schopnosti a navrch od přírody proříznutá pusa a sklony k třeskuté upřímnosti… Ale pryč ode mě a zpět k festivalu. Na nápad uskutečnit tento podnik mě přivedly dvě myšlenky.
Pavel Loužecký: Kudy do Šemanovic aneb Vítejte v Nostalgické myši u Kokořína
Pokud jste dosud nenavštívili unikátní muzeum nostalgie Ondřeje Suchého, které sídlí v hostinci s tajemným názvem NOSTALGICKÁ MYŠ, máte určitě co napravovat. Tento - dosud nikoli památkově chráněný -objekt najdete na adrese: Kokořín, Šemanovice 7, okres Mělník, PSČ 277 23. Kdo všechno Nostalgickou myš navštívil a vystupoval v ní spolu s Ondřejem Suchým, najdete na této stránce.
Michal Dlouhý: První patrola (hezky zvesela)
Strážmistr František Struna byl na četnické stanici Šilheřovice od ukončení školy pro výcvik četníků na zkoušku u doplňovacího oddělení zemského velitelství četnictva v Opavě už téměř dva měsíce. Velitel stanice vrchní strážmistr Alois Holuša ho provedl všemi místy staničního obvodu, který se rozprostíral v samé blízkosti státní hranice. Na novopečeného strážmistra nyní čekala jeho první patrola, kterou bude vykonávat úplně sám.
Milan Markovič: Návštevy
Nadobudol som dojem, že ľudia už akosi menej chodia na návštevy. Alebo sa mi to len zdá a podľa seba posudzujem? Pamätám si, že v rokoch dávnejšie minulých mali k sebe ľudia tuším bližšie. Ako dieťa som však touto skutočnosťou nebol nadšený; navštevovali sme totiž nie mojich známych, ale známych a kamarátov mojich rodičov. Vidina tohto typu návštev ma prenasledovala ešte dlhé roky.
Milan Markovič: Návštěvy
Proti přírodě bylo na tom všem hned to, že moje dobrá maminka mě na ono odpoledne vytrhla z kolektivu nadějných fotbalistů pod starou hruškou před domem, umyla mě, zalepila odřeniny (byl jsem totiž brankář, a velmi obětavý), učesala (přestože jakýkoliv účes mi vždy držel tak nějak pohromadě jen namokro) a nastrojila do svátečního a to se už nesmělo zašpinit.
Miroslav Sigl: Meine Neuner Erinnerung an lokale Helden
„Mein lieber Junge, heute wird leider nichts daraus“ hat mir Herr Doktor Miroslav Dyrhon sofort nach Betreten seines Behandlungszimmers mitgeteilt. Wie konnte ich von ihm diesen einfachen ambulanten Eingriff, zu dem wir uns schon lange vorbereitet haben verlangen, wenn unweit von hier über die Stephansbrücke über die Elbe von Melnik in Richtung Hauptstadt Prag die nazistische Armee mit lärmenden Motoren ihrer Autos und Motorräder zog. Und dazu fiel noch der nasse Schnee.
Dobromila Lebrová: Norbert Wiener, matematik, zakladatel kybernetiky
Rod Norberta Wienera pocházel z Bialystoku v dnešním Polsku, tehdy v carském Rusku. Norbertův otec byl Žid, maminka pocházela z německé židovské rodiny. Otec Leo Wiener (1862 - 1939) začal studovat ve Varšavě na univerzitě medicínu, ale povolání ho nepřitáhlo, přešel tedy na studia techniky do Berlína, a protože se situace opakovala, odebral se nejdříve do Anglie, pak do Spojených států.
Miroslav Sígl: US president Barack Obama arrives in country of T. G. Masaryka
That is to say, into a country, whose political and social system based on modern democracy was already started to be discussed by our first president - liberator during his visits to the USA. Already then, by his side stood his progressive and socially aware wife – Mrs. Charlotte, an American citizen. Very close relations of T. G. Masaryk to the American president Woodrow Wilson are well known to us.
Hana Němcová: Telefonní sluchátko a počítač
Vážení čtenáři, říkáte si, že to je technický nesmysl? Ano, to s vámi souhlasím. Vzít si telefonní aparát do klína, posadit se k počítači, otevřít odeslanou poštu, přitisknout sluchátko k rameni jako za mladých let práce v kanceláři, uvolnit si ruce na použití klávesnice a sdělit zoufale volajícímu příteli-seniorovi spásná slova „tak už můžeme mluvit a krok po kroku probrat, co vám nejde otevřít“ – tak to je ta úsměvná historka, o kterou se chci s vámi podělit.
Josef Čermák: About the artist - Maria Gabankova
About the artist: Maria Gabankova was born and grew up in former Czechoslovakia in a family of artists Antonia Laník-Gabanek and Jozef Gabanek. Following the Warsaw Pact Invasion of Czechoslovakia in 1968 Maria´s family left for Austria and later immigrated to Canada. She now lives with her husband Ales Brezina in Toronto.
Josef Čermák: Hádanka Marie Gabánkové
Výstava Puzzle (ideově navazující na Bruegelův obraz „Slepý vede slepého“) je výstavou portrétů lidí, z nichž většina Marii Gabánkové neseděla. Lidí, jako president Obama, státní sekretářka pro zahraniční věci, Hillary Clinton... Není to však prostě výstava portrétů politických celebrit. Je to spíš svědectví o chaosu současnosti, kdy slepí vedou slepé, zasazené do rámce biblického podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?“
Milan Markovič: Dôvody
Vraví sa, že dôvod sa nájde vždy. Už kedysi pradávno, keď ktosi zapísal, že kto chce psa biť, palicu si nájde, sa zrejme vedelo všetko o tom, ako zaonačiť, aby to vyzeralo ako naozaj. No a popri tom sa ešte možno vyškoliť za ozajstného majstra výhovoriek. Ono – medzi nami – až také majstrovstvo to zas nie je, ale zvyk je železná košeľa a my sme si už takto zvykli na všeličo.
Dobromila Lebrová: Karel Purkyně, malíř a výtvarný kritik
Jan Evangelista Purkyně toužil po návratu do Prahy. Už v r. 1835 se sice možnost naskytla, protože se uvolnilo místo profesora anatomie, ale Purkyně požadoval, aby mu byla do univerzitní praxe započtena i léta strávená v cizině. Jelikož to tehdejší ministerstvo školství nepovolilo, musel zůstat ve Vratislavi až do r. 1850, kde se obě rodiny - Purkyňova i Čelakovských - vrátily do Prahy a Jan Evangelista Purkyně začal v Praze přednášet fyziologii.