Pavel Loužecký: Zajímavosti z KRÁLOVSKÉ CESTY
Milovníkům Prahy netřeba Královskou cestu představovat. Určitě o ní vědí už spoustu informací a přesně znají, odkud vede a kam. I já jsem se domníval, že toho vím o tomto historickém skvostu poměrně dost. A to až do doby, než jsem si přečetl knihu PO KRÁLOVSKÉ CESTĚ - Zastavení s Františkem Dvořákem.
Галина Пунтусова: Пражские привидения уже и в Петербурге
Среди этой каменной симфонии живут пражские привидения. Появляются они обычно, когда наступает Час Духов - от полуночи до часу ночи. Здесь темными ночами около костела св. Якуба ходит мясник Томас, который из-за свидания с возлюбленной не присоединился к своим товарищам, шедших защищать Прагу от немецкого нашествия.
Galina Puntusová: Pražská strašidla jsou už také v Petrohradu
Uprostřed této symfonie z kamene žijí pražská strašidla. Objevují se zpravidla tehdy, když přichází „Čas Duchů“ – od půlnoci do jedné hodiny. Temnou nocí kolem kostela sv. Jakuba prochází řezník Tomáš, který kvůli schůzce se svou milovanou nešel s kamarády a přáteli hájit Prahu před německým vpádem.
Jiří Všetečka – Jitka Vykopalová, Václav Židek: Tajemství světelné magie Pražského chodce
EXKLUZIVNÍ REPORTÁŽ pro PN Vítězslav Nezval napsal knížku Pražský chodec, napsal ji v letech 1938-39, bylo to zamyšlení nad Prahou, byla to taková oslava Prahy, bál se o zničení Prahy. Ten text je opravdu nádherný, já jsem hledal nějaké texty, nejdřív jsem myslel na Seiferta, ten je také kouzelný, ale Nezval je takový více živočišný, dominující; je tam člověk. Praha je tam taky, proto jsem tam chtěl dávat lidi Prahy.
Poutník: Mazlíček
Každý to dobře zná. Stačí někdy jen pouhé slovo, věta, závan vůně či povědomý obraz a dveře do světa vzpomínek se náhle otevírají a my se ocitáme v jiném čase a prostoru. Vždy mě zas a znova fascinuje mechanismus otevírání vzpomínkových dveří, které se od těch obyčejných liší především nepřeberným množstvím klíčů, které jsou schopny je spolehlivě otevřít.
Dobromila Lebrová: Josef Kořenský - cestovatel, 70. výročí úmrtí
Před druhou světovou válkou bylo jméno cestovatele Josefa Kořenského pojmem. Například jeho osmdesáté narozeniny byly velkou oslavou s lampiónovým průvodem; byl ctěn jako první Čech, který objel celý svět. Přes to ale, že procestoval celý svět, za nejkrásnější považoval místa v Českém ráji, hlavně Malou Skálu.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (41) 8.10.-14.10.
8.10. / O svaté Brigitě bývá mlha na úsvitě. ••• Justýně ač se to nezdá, po létu se stýská, Justýna je prostě hvězda, při bouřce si výská, přestože je zima blízká. // 9.10. Září – víno vaří, říjen –víno pijem. ••• Už před léty v sklípku vinném potkal Štefan Sáru, že jim burčák moc zachutnal, skončili na ARU! Od té doby spolu žijí a s rozvahou víno pijí.
Pavel Novotný: Jak jsme hledali, až jsem našel
Když jsme narazili na pojem vlastenectví, resp. národovectví, on samozřejmě nevěděl, která bije a tak jsem mu stačil vysvětlit jen to co, o věci míním: Že chce-li být někdo dobrým Evropanem, měl by nejprve usilovat o to, být dobrým občanem své země vlastní. Ergo: Jenom dobrý Němec, Francouz, Řek či Ital nebo Ir, či Čech může mít šanci být dobrým Evropanem....
Jan Syruček - Pavel Loužecký: Jméno, které budou lidé jednou skloňovat ve všech pádech
Požádal jsem o rozhovor třeba Leoše Mareše. To je taková vtipná historka. Když jsem připravoval naší Školní hvězdu, tak jsem byl hrozně zvědavý, jak se dělá ta velká profesionální show Superstar na Nově. Tak jsem se tam na Barrandově vloudil, jako že o tom budu psát do školního časopisu. Oni mě tam pustili na generálky a na nich jsem zahlédl pana Mareše.
Jana Pilátová: Den blbec
Znáte to. Od rána co vstanete, padají věci z rukou. Jindy osvědčený způsob oblékání selže, poněvadž večer připravené oblečení je najednou duševně nepřijatelné. Jdete tedy a z šatníku vytaháte tři trička, než s povzdechem skončíte u toho, které už vám tolik nevadí. Na devadesát procent před odchodem do práce doma něco zapomenete.
Elena Paclová: Můj muž je hračička
Jenomže stará hlava nevstřebává nové informace tak rychle, jak je podává už plně zaběhlý „učitel“. Vztekala jsem se na něj i na sebe, odcházela jsem, třískala dveřmi, opět zkoušela, snažila se, nešlo mi to. Nedokázala jsem totiž pochopit, že slovo soubor v jazyku počítačů neznamená soubor baletní, soubor písní a tanců, kolekci či sadu předmětů tj. množinu jednotlivin.
Jan Řehounek: Dřevořezby Bernarda Knápka
Bernard Knápek pracoval celý život ve výzkumu chemické ochrany materiálů, ale již od mládí se zabýval dřevořezbou. Ač ryzí amatér, dosáhl bezesporu profesionálního mistrovství a za bezmála padesát let vytvořil velmi rozsáhlé dílo, v němž jsou zastoupeny přírodní a figurální motivy, romantická zátiší i dynamické náměty v pohybu.
Dobromila Lebrová: Antonín Klášterský byl výraznou osobností
Narodil se 25. září 1866 v Mirovicích u Písku na jižní straně dnešního Masarykova náměstí, ve šlechtické rodině Klášterských z Rosengartenu. Avšak od dětství žil v Praze, kde byl jeho otec spolumajitelem továrny na likéry. Vystudoval gymnázium v r. 1885 a v r. 1890 dokončil studium práv a pak působil u zemské školní rady a r. 1894 se stal úředníkem Zemského výboru, později byl na tomto úřadě odborovým přednostou. Zde působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1926.
Jitka Dolejšová: Pět jazyků lásky
Jakmile jednou porozumíme svému primárnímu, vlastnímu jazyku stejně jako primárnímu jazyku našeho partnera, máme téměř vyhráno. Pak už stačí si uvědomit, že uvnitř každého z nás je skrytá citová nádrž, která je tam proto, aby mohla být naplněna láskou, a my budeme udržovat citovou nádrž lásky našeho partnera stále plnou.