PhDr. Eva Mišíková - Zdeněk Pošíval: Tvořit znamená zabíjet smrt
Narodila se v Káhiře a část dětství prožila s rodiči v cizině. Vystudovala FFUK - obor překladatelství - francouzština, ruština. V letech 1980–90 působila v hudebních a divadelních skupinách spíše »podzemního« charakteru (např. Noc pod ubrusem, Dybbuk, Hudba Praha, Skuhrohra), později jako redaktorka (Český rozhlas - literární vysílání, deník Metropolitan a Telegraf). Po roce 1990 organizovala české kulturní festivaly ve Francii a tamtéž se zúčastnila i jazykových a pracovních stáží.
Pocta první republice
POCTA PRVNÍ REPUBLICE. Tak se jmenovala slavnost, která se konala v sobotu 1.července 2006 na zámku v Mníšku pod Brdy. Tento zámek byl nově zrekonstruovaný a zmiňovaná slavnost byla de facto pozvánkou k prohlídce, která nabízí retrospektivu stylu života drobné šlechty na venkovském sídle v letech 1911 až 1938. Osm stylově zařízených pokojů, jídelna, knihovna, vstupní slavností schodiště a barokní kaple svatého Serváce bylo obnoveno nákladem 65 milionů korun.
Ladislav Háva: Jak jsem se styděl
Něco se muselo stát. Proto mne spoluhráči požádali, zdali bych nesedl ke klavíru. Bez váhání jsem souhlasil. Jenže když jsem uviděl noty, zhrozil jsem se podruhé. Tohle z listu nezahraji. Nedalo se však couvnout. Tak jsem si řekl, že nám nejvíc kulhá melodie, tak jsem hrál jednou rukou melodii. Aby se neřeklo, že jsem jednoruký klavírista, nachystal jsem si na levou ruku akord a pak jsem ho zahrál.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Itálie viděná skrz slzy
A tak jsem tedy jel napotřetí, "v cizích službách", splnit svůj dávný sen. Jeho naplnění však přišlo přece jen trochu později, než bych očekával - v síťce přede mnou o tom vyprávěla taštička s léky - co kdyby mě vzaly ledviny, co srdce a co krční páteř, a co kdyby se objevilo něco docela nečekaného? Odjezd byl načasován skvěle - bylo září a vedra v Římě se už dávno umoudřila.
Plenky pro psy
Tak jako lidé, i naši čtyřnozí miláčci trpí pomočováním - inkontinencí. Jistě si dokážet každý představit psychické i fyzické následky, se kterými se potýkají inkontinentní lidé, zatím co u pejsků je důsledkem znečištění okolí, tedy naší domácnosti.
Ondřej Suchý: Nikdo si nevšiml, že Věra Ferbasová zemřela
Jednoho jarního dne, 21. května roku 1972, jsem měl odpoledne schůzku s paní Věrou Ferbasovou v restauraci U Nováků, ve Vodičkově ulici v Praze. Vzpomínám si, jak jsem si doma předtím pozorně prohlížel ve starých ročnících Kinorevue její tvář, k čemuž se přiznávám bez uzardění, neboť jsem si ji z pozdějších let nemohl upamatovat.
Ivo Antušek: S naháči ve vodním parku
Jen třináct minut jízdy autem od mého pražského bydliště se nachází Aquapalace Praha. Stačí nasednout a vydat se po dálnici na Brno a hned za Prahou, v Průhonicích-Čestlicích, v sousedství gigantů Kika, Makro aj. na něj narazíte. Je to stavba vskutku velkorysá, s vlastním několikapatrovým parkovacím domem (zdarma), unikátním vodním světem s mnoha okouzlujícími atrakcemi. Opravdu nebásním.
Egon Wiener: O skleničkách, ze kterých pijeme | O Textilaně
Má generace poznala tu první, nejoblíbenější skleničku od hořčice, skleničku, která se v nápojovém průmyslu stala legendou. Věřte, nevěřte, byl to nelehký boj vymýtit z československých domácností ,,hořčicový servis“. Noviny, rádio, kdekdo o tom tehdy mluvil a nic se nedělo. Národ pil stále z hořčicových skleniček. Vše se vyřešilo, když se začala hořčice prodávat v úplně jiné skleničce, ze které už pití nikomu nechutnalo. Tím byl ,,vyřešen“ poklesek našich rodičů ve vztahu k nápojovému sklu a přestali jsme být za barbary.
Miroslav Sígl: Pro nás, kteří nosíme brýle
Při operaci šedého zákalu u obou očí jsem navázal bližší kontakt s Evropskou oční poliklinikou Lexum v Praze, kde jsem byl velmi spokojen nejen s provedenými výkony s pomocí špičkové světové techniky, ale také s lékaři a vůbec s celkovým ovzduším, atmosférou. Od té doby mne informují, co se u nich děje nového.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (71)
Jak už jsem uvedl, na další podnikový odborně-pracovní zájezd jsme museli čekat dlouhých jedenadvacet let. Až koncem května 1989 se v Českém hydrometeorologickém ústavu podařilo zorganizovat návštěvu Evropského regionálního meteorologického centra v Offenbachu. Toto město je v současné době vlastně spojeno s Frankfurtem nad Mohanem a jeli jsme tam na pozvání německých kolegů.
Oskar Leo Krause: V jámě lvové
Na další sezónu jsme už vyjeli společně. Manželka se starala o svých sedm lvů, vezla si je ve dvou nových vozech, denně čistila klece a porcovala maso a krmila své svěřence, a když jsme někde stáli víc jak dva dny, postavili dělníci uprostřed zvěřince velkou klec a tam Helena lvy vypouštěla a cvičila je podle návodu pana Crháka. Diváci na prohlídce zvěřince mohli to vše sledovat, takže bylo plno.
Jitka Dolejšová: Nejkratší a nejhezčí scifi povídky - literární soutěž 2011
Scifi portál Vanili.cz vyhlásil 2. ročník soutěže "O nejlepší, nejkratší scifi povídku". Délka nesmí přesáhnout 100 znaků, hodnotí se originalita, kreativita, humor, prvky sci-fi a fantasy. Uzávěrka soutěže je 1. prosince 2011. A jaké povídky se líbily porotě v 1. ročníku této originální soutěže?
Jitka Dolejšová: Proč psát jednoduše, když to jde složitě…
Možná i vás někdy napadlo, proč je uspořádání písmen na klávesnici tak složité. Proč se nejvíc frekventovaná písmena hledají nejobtížněji a jsou daleko od sebe. Vždyť to při psaní jenom zdržuje! Člověk by logicky předpokládal, že „když už to někdo vynalézá, tak u toho bude přemýšlet“. Že vynálezce napřed pečlivě rozváží, které klávesy budou používány často, jak bude psaní probíhat a jak optimalizovat počet přehmatů.
Ivan Rössler: SOL LUCET OMNIBUS
Strávil jsem v ateliéru Jiřího Švengsbíra mnoho hodin. Nikdy jsem ho ale neviděl při práci. Pili jsme spolu červené víno a povídali si. Byl však nesmírně pracovitý. Vyryl nesčíslné množství známek a vytvořil spoustu volných grafik vesměs rytin na téma Praha. Vždycky na nich byla zlatá barva. Snil o tom, že po japonském vzoru slavného Hokusaie Sto pohledů na Fudži vytvoří originální obraz Prahy stem grafických listů.