Eva Vlachová: Obyčejný symbol / Nezapomeňte si vzpomenout
Ale najednou se něco přihodilo. Poslední pohlednice z Ostravy přišla před Vánocemi. Pan Vašátko přeje k svátkům a píše, že se necítí dvakrát dobře. Pan Jelének je znepokojen a okamžitě odepisuje. Odpověď nepřichází. Další dopis putuje do Ostravy už doporučeně. Vrací se zpět. To už je opravdu divné. A tak, pln starostí, píše pan Jelének další doporučený dopis.
Michal Čagánek: Peří a nebo železo?
Není nad to mít někoho rád. Mít svého miláčka, svou blízkou duši, se kterou je možné si povídat beze strachu z nepochopení, kterou je možné obejmout nebo ji vzít za ruku, dát jí malý dárek, jenom tak s ní jít na procházku nebo do kina. Kolik takových lidí máme kolem sebe? Kolik lidí pojme naše srdce? Počítejte dobře: Několik členů rodiny, dva tři kolegové v práci, pár přátel.
Zdislav Wegner: Starý vlk
Bylo pošmourné ráno. Jel jsem na kole do práce a stěží jsem viděl, kudy jedu. Najednou se mi do cesty postavil muž, zvedl ruku jako strážník a zvědavě přihlížel, jestli to vyberu. Zastavil jsem, ale s předním kolem mezi jeho koleny. Poznal jsem Juliana. „Co robisz?” houkl jsem v jeho řeči. Nevinná očka se na mne dívala zpod hustého obočí.
MUDr. Jaroslav Hovorka: Vážená paní L.
Děkuji Vám za knížku. Je krásná, neboť -- jak říkával Saint Exupéry -- lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit. A mluvit člověk má, jen když potěší. Je-li však řeč pramenem nedorozumění, jak pravili moudří, je krásné a užitečné, když lidé mohou a chtějí psát. Marcus Aurelius řekl: "Zvykej si pozorně sledovat to, co říká druhý, a snaž se vmyslet v jeho duši."
Dagmar Slivinská: Jak papoušek tahal z klobouku....
….Dala jsem kamarádce k narozeninám mimo jiné los. Pečlivě jsem vybírala mezi desítkou jiných losů, se snahou vybrat ten s největší výhrou. Najednou jsem se přistihla, že se mé myšlenky začínají ubírat jinou cestou. Netušila jsem, kolik úvah taková obyčejná koupě losu vyvolá. Takový los je jako ďáblův lupínek. Vystrčí růžky a začne našeptávat: A co když ten los vyhraje ten milion?
Ivan Kolařík: „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu!
Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu! Prosíme vás, nezkoušejte nás!“ Tato úpěnlivá prosba učitelům se každý rok pravidelně objevovala na tabuli poslední den školy před vánočními prázdninami. Zpravidla ukrutní kantoři málokdy dali na naši dobře míněnou prosbu o předvánoční shovívavost.
Petra Nachtmanová: Triky jak chňapnout štěstí
Již desítky let, staletí ba tisíciletí se nespočetné kvantum jedinců snaží ulovit kus pořádného ŠTĚSTÍ. Rady bývají všelijaké: nosit minci v ruce, ovívat se vějířem, nechat koště za dveřmi, klíč v kapse, špendlík na oblečení, brka na létání, koupat se nahý. Když podrobně prozkoumáme uvedené symboly, zjistíme, že si můžeme přivolat ne jedno, ale dokonce mnohonásobné štěstí.
Jitka Dolejšová: Kolik řečí umíš…
Škoda, že čeština není světovým jazykem, litovala jsem kolikrát. Oč to měli jednodušší Němci, Angličané, Američané a jiní – mluvili si, jak jim „zobák narostl“, nemuseli šprtat slovíčka, pády, časy, fráze. Prošla jsem základní a střední školou za doprovodu „Raz dva tri četýre pjať, výšel zájčik paguljať. Vdrug achótnik vyběgájet, prjámo zájčika strelájet.
Ivo Jahelka: Já chcu Ivoša
Tak se jednou stalo, že před soudce okresního soudu v Jindřichově Hradci byl předveden recidivista jménem Tonda, jelikož státní zástupce navrhnul jeho vzetí do vazby. Nelíbilo se mu totiž, že jmenovaný, ač byl před čtyřmi dny propuštěn z devatenáctého výkonu trestu, stihnul za tuto poměrně krátkou dobu udělat čtyři chalupy a ještě ukrást auto, se kterým se vydal na malý výlet do Karlových Varů.
Iveta Kollertová: Život je jen náhoda
Život je jen náhoda… tenhle text notoricky známé písničky na mne sedne jak ulitý. Náhoda tomu chtěla, že jsem otevřela webovou stránku s titulem Pozitivní noviny a vlastně úplnou náhodou mi padl do oka článek pana Pavla Loužeckého Senioři k počítačům. Mluvil mi z duše, vždyť kolik lidí je na tom stejně jako já… uzavřených mezi čtyřmi stěnami, nedotčeni venkovním ruchem i zmatky, ale zoufale samotných.
Jarmila Moosová: To ta válka
Byl dobrá partie./ Tatík v panských službách, on sám si občas připadal jako pan hrabě./ Když se vrátil domů, ani sám neví proč, Tonku nechtěl nastálo,/ spíše jen tak, pro dlouhou chvíli./ Byla hezká, to ano, ale chudoba jí koukala i z očí./ Slibovali věno, dobré věno, tak se teda podvolil./ Koneckonců už byla malá Vlasta na cestě. Hanbu by jí nepřál, to ne.
Ivan Kolařík: Fejeton o bázni
Ač nerad, zahanben se musím přiznat, že jsem srábek a třasořitka. A marně si lámu hlavu, po kom tu zbabělost mám. Dědeček byl hrdina, který s nasazením života zakládal v Rusku legie, tatínek ani nehnul brvou, když v hospodě vrátil tvrdý biftek věda dobře, že mu v kuchyni za trest na nový plivnou, bratr se již v mládí projevil jako nebojácný zhůvěřilec, když téměř pod nosem souseda- policajta přímo v jeho pelechu zmermomocnil jeho dcerku.
Bohumír Herout: Slaměný vdovec - pátý den osamění
V pondělí se začíná pracovat. Vytahat drobný nábytek jako kolo, stůl a pár koberečků. Odpojit přípojku pro rotoped. Co jsem to říkal každé ráno, když jsem ho zapojoval? Jednou to upravím, abych se nemusel plazit pod stolem. Nápad se vyklubal. No jo, ale když teď vydrhnu koberec, tak ho potom umažu, až budu vrtat do zdi.
Oskar Leo Krause: Klauniáda v osmašedesátém
Stáli jsme s cirkusem v Kišiněvu a jednoho dne někdo zachytil z pražského rozhlasu zprávu o okupaci Československa. Zvukař vylezl na stožár a připevnil tam anténu, abychom mohli poslouchat Prahu. Jakože jsme dříve neschůzovali, tak jsme se nyní scházeli každý den a snažili se tu situaci řešit.