Ivan Rössler: Nejskromnější člověk na světě
Jsou lidé, kteří se chlubí falešnými tituly. Jsou lidé, kteří je nabyli nepoctivě, viďte milí plzeňští právníci. Ale je jen jeden člověk, který svůj titul pečlivě skrývá. Ba, dokonce si z titulů dělá legraci. Svému příteli Oldřichu Dudkovi, se kterým dělal televizní dětské kabarety, vymyslel titul PUDr. Není to krásný titul? PUDr. Oldřich Dudek?
Egon Wiener: Potkal jsem se s čertem
Nedávno, uprostřed horkého léta, po dlouhých, dlouhých letech mi vytanulo na mysli povídání na dobrou noc mé mníšecké babičky. Tehdy, když ještě lidé žili převážně na vesnicích, v domcích o dvou světnicích. V jedné žili oni, ve druhé zvířata. V jednom takovém domku šli zrovna spát hospodář, jeho žena a děti, od těch nejmenších až po ty, které už pomáhali s hospodářstvím. V domečku byla nejstarší osobou babička. Ta se starala o oheň v peci uprostřed chalupy a o jídlo pro všechny. Práce na poli je namáhavá, a tak všichni uléhali ke spánku, hned jak se na obloze ukázala první hvězdička.
Strom
Mám všechno, co potřebuji mít, abych zdárně naplnil svůj osud. To nejdůležitější je zatím skryto ve tvrdé skořápce. Ležím na pevné zemi a cítím tu zemitou vůni zkypřené hlíny. Pomalu se do ní nořím, protože instinktivně cítím že do ní patřím. Jsem obklopen lehkou a načechranou zeminou, která v sobě skrývá pro mne to zásadní.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (1)
Tedy Aňuška, jak jí říká pan Sajner, když jí sahá na mohutná ňadra. Ona ho v takových chvílích tituluje "kanče" a ječí: "Neblbni, dyť čuměj lidi!" Teď však na něj zakdákala: "Koukám, že bys potřeboval podržet voči, aby ti nevymáčkly skla vod brejlí!" Odstrčila manžela od zábradlí a usadila se tak, aby na Elinu nataženou v lehátku neviděl.
Balada o servírce Hance (4/5)
U svatebního stolu jsme seděli jen tři. Ženich, nevěsta a Libor Šesták, provozní technik Technických služeb coby všeho schopný svědek. Druhým svědkem byl číšník, který nás obsluhoval. Váša se opil, nevěděl o světě ...
Luděk Ťopka: Věřte - nevěřte
Ani se nehýbám, když se tam vlevo pohne vysoká ostřice a z ní se vykolíbá jezevec, pořádný pantáta a za ním dva mladí. Chvíli se batolí v trávě a pak ulehají, pěkně v řadě vedle sebe a jen větrníčky se jim pohybují sem tam, jak jistí. Z protějšího houští vystrčí mordu liška a se třemi liščaty pomalu přichází k jezevčí rodince, aniž jí věnuje jakoukoliv pozornost.
Ivan Kolařík: Moje setkání s královnou
Pošťák na červeném motocyklu toho slunného jarního dne nehodil jako obyčejně poštu do schránky. Motorku opřel o strom, zazvonil u dveří, a když jsem mu přišel otevřít, jenom se usmál, radostně zasalutoval a slušně řekl: „Tady máte něco velmi důležitého, pane. Můžete mi příjem laskavě podepsat?”
Z deníku mimozemšťanů
Polovina pozemšťanů jsou muži, druhá polovina ženy. Pozemšťané si dohromady říkají lidé. Různě se sdružují. Nejzajímavějším sdružením je manželství. Všeobecně se považuje za přirozený stav, ale ve skutečnosti je to vychytralá past.
Danuše Markovová: Přestupný rok perel
Letos je nám shůry dáno! Byl nám uštědřen čas! O nevšední dar-nedar se velkoryse zasloužila osvícená prozíravost římského vládce Juliua Caesara. Správně tušil, že rok s rokem se sejde a něco málo mu nadbude. A tak důmyslně ustanovil, že kalendáři přidá dne navíc, a to jednou za čtyři léta. Tímto rozhodnutím nastolil časový pořádek na dlouhou dobu dopředu. Jelikož v těch časech vévodil poslednímu měsíci v roce únor, přidal jemu. Přídavek se ujal široko daleko, že i v našich končinách se můžeme těšit roku přestupnému, znějícímu v uších jako vlaková stanice.
Miroslav Sígl: Kniha dvou Václavů - Mahagon, měsíček a špenát
Jeden Václav má příjmení Větvička (*1938 - kdo by je neznal?!) a druhý se jmenuje Václav, ale křestním jménem Erich (*1930), jinak Václav II. Tedy oba tito Václavové, i když každý trochu jinak – jsou vědeckými a pedagogickými pracovníky, popularizují vědu už mnoho let (v Českém rozhlasu i v České televizi), oba jsou přírodopisnými detektivy, mají v malíčku například „lesnický místopis“, jdou po unikátech.
Zdeněk Horenský: Nečekaná noční návštěva
Klub cestovatelů pořádával nespočet zájezdů vlastními lehátkovými vozy. Zdeněk Houdenský a Jarda Vojtek byli aktivními členy klubu, ať již jako vedoucí nebo průvodčí. Za léta činnosti v této branži posbírali mnoho zkušeností, ale přesvědčili se, že i je samotné, jako staré harcovníky, může při cestách ještě též všelicos překvapit. A také k tomu došlo při jednom z atraktivních a oblíbených zájezdů do Itálie. Zdeněk byl pověřen vedením zájezdu, průvodcovství vozu měl na starosti Franta Urbanec a Jarda se na poslední chvíli uvolnil z návalu pracovních povinností a jel s nimi jako jeden z účastníků.
František Mendlík: Nerušte, prosím, analyzuji!
Tu šedivou paní potkává Frantík Rendlů skoro každý den. Nikdy se nezapomene zeptat: ,,Františku, a co šachy?“ Dostává se jí vyhýbavé odpovědi. Není o čem mluvit. Šachy jako lidový hospodský sport jsou dávnou minulostí. Ty tam jsou doby, kdy starý kantor, manžel staré paní, byl obklopen partou nadšenců. Večer co večer se hrávalo v místní hospodě. Vždy dva hráči a kolem hejno kibiců. Starý kantor založil místní šachový oddíl. Na slavnostní plaketě z roku 1981 jsou vypodobněny symboly čtyř oddílů místní TJ Sokol. Jsou to oddíly kopané, odbíjené, základní tělesné výchovy a šachu.
Miroslav Vejlupek: Boris Cvek - nová osobnost české (kyber)kultury
Deset let české digitální scény je obdobím, v němž vyprofilovala řada pozoruhodných osobností-strůjců hudebních, literárních, mediálních a dalších projektů. Jejich vklad kultuře je o to významnější a záslužnější, že tvoří a organizují ...
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (19)
Do Normantonu jsme přijeli brzo ráno. Vesnice byla malá a neudržovaná, ale s širokou třídou uprostřed. Z mapy jsme vyčetli, že leží na řece stejného jména (Norman) a zadoufali jsme, že zde bychom mohli vidět krokodýly. Zajeli jsme k benzínové pumpě a vyptávali se, jak se dostaneme k moři. Starý pumpař se na nás díval jako na blázny a pak řekl, že jedině pěšky.