Eva Toulová: Vanitas
Knihu jsem pojmenovala Vanitas podle ubíhajícího životního času, o který se zde jedná. Je to sci-fi žánr, jehož Děj se odehrává v současnosti a popisuje dva životní osudy, z nichž v tom hlavním se mladík nadšený životem zamiluje do dívky. Postupem času zjistí, že jeho vyvolená je ve skutečnosti Smrt. Dostane se do složité situace, kdy bude muset volit mezi životem a láskou.
Blanka Kubešová: Štěstí chodívá v přestrojení
Tak třeba Richard. Byl Němec, ale tady mu sestřičky říkaly Ríša. Přecenil své síly, na dálnici do Německa nezvládl zatáčku a přišel o obě nohy. Mohl trvat na převozu domů, ale bál se shledání s rodinou tak, že raději neustále setkání oddaloval a neustále nacházel nové a nové důvody, aby pobyt protáhl co nejvíc. Vladimír se narovnal. Byl v pokušení se ozvat, ukázat, že není jen tak někdo, nýbrž Někdo, komu se vyhnula smrt – ale tímhle Marietu nemohl ohromit – ji ne – a oblomit její srdce, to už vůbec ne.
Milan Markovič: In vino sanitas
Dopočul som sa a tiež overil z viacerých zdrojov, že víno, a predovšetkým víno červené, má blahodarné liečivé účinky. Pochopil som, že toto bude tá správna alternatíva k rôznofarebnej chémii z lekární a podnikol nevyhnutné kroky. Kúpiť zopár fliaš červeného vína nie je zložitá úloha. Veci sa začnú komplikovať vtedy, keď si treba vybrať to pravé.
Jaroslav Volf: Skutek
Když se odpoledne vracel domů, spatřil na obrubníku před přechodem jiného stařečka, i převedl ho ochotně a ještě chvíli slyšel, jak mu děkuje, i když už se rozešli. Až doma mu to připadlo zvláštní, jindy tady postávat staříky neviděl – buď jim jindy někdo pomohl před ním, nebo to dnes byla náhoda.
Emília Molčániová: Po narkóze / Papagáj
Dedko pomaly otvoril oči a chvíľku trvalo, kým sa prebral. Zuby mu drkotali od zimy a keď si predstavil, že má vyliezť spod deky, ešte viac ho striaslo. Ale bolo mu treba ísť na záchod a tak chtiac-nechtiac zliezol z postele. Zacítil pach formalínu a naplo ho. Vtedy pocítil bolesť brucha. Spomenul si, že ho včera priviezla sanitka a hneď ho aj operovali, lekár vravel niečo o prasknutom slepom čreve.
Písečný korsický pes
Brzy ráno jsem prošla kolem rozkvetlých růžových keřů, kaktusů, pod palmami a stála jsem na břehu moře. Slunce vycházelo a ozařovalo vše zlatou září. Pláž byla nekonečně dlouhá, pustá, pokrytá jemným žlutým pískem. A voda průzračně čistá a přátelská.
František Mendlík: Špion Balabán | Maruna Malinovskaja
Lehátkový vůz s českými železničáři je na samém začátku cesty do Itálie. Píše se rok 1969 a je měsíc květen. První město na celé trase – Vídeň je první celodenní zastávkou. Výpravčí Vojtěch Balabán fotografuje manželku Julii vypůjčeným fotoaparátem značky Zenit. Vznikne tak seriál mamka a… V domácím albu pak bude možno uvidět mamku a Prátr, mamku a sochu Marie Terezie. Lstivý manžel však postaví nic netušící choť i před obchod pana Wilhelma Pohla. Je to vyhlášený obchod s plastikovými modely.
Ivan Kolařík: O svatbě a slavném spisovateli
Minulý měsíc se mně po delší době naskytla příležitost jít na svatbu. Co navíc, tuto radostnou událost jsem absolvoval ve formální roli otce vdávajícího svou dceru. Ano, neuvěřitelné se stalo skutkem, stali jsme se svědky zázraku! Naše dcerka, matka od dvou dětí, se konečně rozhodla skončit neřestný život na hromádce a vdát se.
Iveta Kollertová: Když odzvonily klíče...
Rozhodnutí napsat vzpomínkovou knížku přišlo v momentě, kdy zazvonil telefon. Zvedla jsem sluchátko a ozval se hlas přítele, kterého jsem naposled viděla někdy před osmi lety - těsně před jeho cestou do zahraničí. „Ivko, děvče, to jsem tak rád, že tě slyším. Teprve včera jsem sehnal tohle číslo." Moje já si jen pomyslelo: „Co to má být?
Petra Haasová: Není ples jako ples
„Na ples??? A dneska???“ Prosté konstatování, že si snad dělá srandu, jsem vynechala vzhledem k tomu, že na to očividně nevypadal. Možná to někomu bude připadat divné, že jsem nezajásala a neskočila mu kolem krku, ale naše názory na plesovou sezónu se velmi lišily. Zatímco já bych nejraději „vymetla“ kdejaký bál, můj přítel je zastáncem „poklidného“ druhu společenské zábavy jako je kino nebo psí dostihy.
Luděk Ťopka: Blondýna a malý Robert
Když jsem letos se svými irskými přáteli slavil v jednom pražském irském pubu svátek Sv. Patrika, seděl s námi u stolu i jeden švédský turista. Pilo se všechno, od whisky po Guinesse a tomu odpovídala i nálada a zábava. Přitom došlo také na vtipy a mezi nimi i na ty o blondýnách. Když už byla jejich zásoba téměř vyčerpána, ozval se náš severský spolustolovník a přispěl na toto téma historkou z vlastní zkušenosti.
Stanislav Rudolf: Můj zimní sen
Ovšem vypravit se někam na pár dní si zalyžovat, to je vždycky můj zimní sen. Proto mám rád zimní prázdniny našich vnoučat! Obvykle vyrážíme společně na hory. Moje manželka Jarka jede pochopitelně také, ale ne jako lyžařka, nýbrž jako naše ochránkyně, sponzorka, humanitární pracovnice zajišťující nám i na sjezdovkách i v ubytovně kaloricky hodnotný přísun potravy.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (12)
Seděli jsme ve srubu na špalcích. Nebylo to proto, že dosud nebylo nač se posadit. V řazení důležitosti věcí byl pro Zubřici mnohem podstatnější požitek z našeho zastřešeného domu, než potřeba osvětlit sdělení, které mi v prvé chvíli vyrazilo dech. Chtěla si náš dům prostě vychutnat. „Je to tu pěkné, viď?“ pravila po dlouhé odmlce. „Taky se mi tu líbí.“ „Kdy uděláš stůl, lavice a postele?“ „Nejprve doděláme dům,“ řekl jsem, nutil se ke klidu a předstíral ho. „Musím vyrobit rámy do oken a zárubně dveří. Vymazat škvíry mezi kládami mechem a jílem. A taky chci udělat patro nad Bělčiným stáním pro uložení suché píce.“
Ivan Kott: Divná hudba dob nekalých
Čtyřiačtyřicet stran této kroniky z let svobodě a tudíž i jazzu nepřejících, končí pochopitelně sametovým převratem, a pak už se autor věnuje době polistopadové a postavení českého jazzu v ní. Objevují se nová jména i nové formace ...