Egon Wiener: Z kraje pod Troskami | Velmož, Jan II. z Donína | Poniklá
Opravdu si také myslíte, že nejtajuplnějším kraj v Česku je kraj „trosečníků“, kraj kolem Turnova – Trosky? Já si myslím, že tajemnější je hora Blaník, Černé jezero na Šumavě, černé i podle jména, všude tam, kde se střelka kompasu může zbláznit. Tam, kde cítíme energii, kde podle pověstí je něco, co nás straší, tam, kde je v hradních útrobách hladomorna o několika patrech, odkud dodnes vane chlad a hnilobný zápach zetlelých lidských těl...
Blanka Kubešová: Šťastné a vydařené útěky
Stalo se to už takovou samozřejmostí, že jsme skoro zapomněli, že existovaly dráty. Jaromír K. alias Jerry, povoláním ošetřovatel v pražské Z00, vášnivý hadař a terarista v totalitní vlasti bez budoucnosti, měl o svobodě pevné představy od chlapeckých let a jeho názory se brzy staly traumatem celé rodiny a postrachem učitelů.
Jitka Dolejšová: Oceán
Jejich rybářská loďka naštěstí té velké bouři odolala. Navigační přístroje se však poškodily, a tak nevěděli, kde jsou. Co z lodi neodnesla voda, bylo zničené. Vysílačka nefungovala. I ten motor jim vypověděl službu. Ještě, že se naučili vozit s sebou vesla. Ta jako zázrakem přečkala spoušť bez úhony, pevně přivázaná silnými lany. Dokonce objevili jeden nepoškozený vak s pitnou vodou.
Karel Mašita: Myšlenky BLAISE PASCALA
Blaise PASCAL (1623-1662) dosáhl významných úspěchů v matematice (spoluzakladatel teorie pravděpodobnosti) a ve fyzice (problematika vzduchoprázdna, rovnováha kapalin, váha objemu vzduchu), ale byl také originální myslitel a spisovatel pronikavé logiky, ostré vnímavosti a vřelé obraznosti, který jako jeden z prvních vyjádřil mrazivé okouzlení nad nekonečností hvězdných světů i nad nepatrností atomu.
Miroslav Sígl: Selský stav a pole nezoraná
Co všechno se muselo odehrát v duši naší velmi známé historičky - autorky literatury faktu Zory Dvořákové (*1934), že až teprve nyní předstupuje ke svým čtenářům s tematikou našeho někdejšího selského stavu a příběhem jeho protagonisty, který 17. prosince 1964 slavil v kruhu rodinném své pětasedmdesátiny?
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (5)
Zábava, jak se říkalo v Radňově tancovačce, se na pile skutečně konala. Stalo se tak navzdory přísnému úřednímu zákazu veškerých zábav. Porušení svých nařízení trestali Němci velmi krutě: často dokonce popravou. Obava z následků, když si strýček Jina usmyslel uspořádat muziku s tancem, byla tedy víc než oprávněná.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (4)
Dědeček s babičkou měli šest dětí. Čtyři dcery a dva syny. Dcery se provdaly, opustily se svými muži samotu v Radňově, ale kupodivu se do rodného hnízda brzy navrátily. Nejstarší Marie se záhy nastěhovala se svým mužem učitelem do radňovské školy, hned na okraj vesnice, což prý pro ně nějak zařídil dědeček, aby bydleli poblíž rodině.
Jan Jurek: Letní romance
Měla na sobě hebkou průsvitnou halenku, pod níž se dmula dvě malá dívčí prsa, krátkou sukýnku a ve vlasech tak dlouhých, že konečky se dotýkaly pahorku jejího zadečku, červenou pentli. Oči jí zářily, v ruce držela kornout s dvěma kopečky pistáciové zmrzliny a v druhé ruce svírala mou dlaň – studenou proti té její. Byl večer a my se procházeli po pobřeží Jadranu, vítr čechral hladinu moře i kadeře Věrčiných vlasů
Antonín Suk: Sněhový svatý Josef
Bez ohledu na to, že svátek slavil svatý Josef, začali nahoře vymetat. Musela jim tam zbýt velká zásoba, chumelilo jako v lednu! Les se prohýbal pod tou nadílkou, která se sice snášela k zemi jako peříčka z babiččina polštářku. Lehounce, ale stačil je malý závan a už se všechno točilo. Spořádaně, jako při starých vesnických zábavách, pěkně „za sebou“.
Luděk Ťopka: Modrý rak
„Co blbnete, chlapi?“ zaujal vášnivé odmítavé stanovisko, „copak jsou Sověti ňáký imperialisti nebo fašisti? Že tu měli manévry, to je přece mezi přáteli normální, ne? Bundeswehr cvičí ve Francii, Angláni v Německu a nic se neděje, ne? Lidi maj holt velký oči a nechaj si nakukat blbostě ze Svobodný Evropy. To dřív vytáhnete z vody barevnýho raka, nebo uvidíte támhle v tej bažině červený žáby než ruskýho vojáka na Václaváku. To nikdy!“
Milan Markovič: Technika ma už neprekvapuje
Poviem pravdu, technické novinky ma už prestávajú vzrušovať. Kedysi boli totiž vzácnejšie. Keď prišiel farebný televízor, my, čo sme nemali na Tuzex, sme maturovali na ruskom Rubíne. Farby síce prezentoval na úrovni nevydarených veľkonočných vajec, ale bolo ich zas viac, lebo keď sa napríklad hokejista s modrou prilbou pohyboval (a to sa stávalo dosť často), modrá čiara ešte hodnú chvíľu monitorovala celú jeho trasu až kým ho nevystriedali.
Kamila Urbanová: Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát
Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám ho že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (21)
Po několika dnech nám bylo jasné, že Samuelovi vadíme. Tenkrát jsem ještě netušil, že ne my všichni, že jenom Franta. Pan Vstap byl zkušený a vytušil, jak to dopadne, když nás nechá bydlet u sebe. Měl ještě jednu dceru, která se už narodila v Austrálii a česky neuměla. Té bylo patnáct let, ale vypadala na osmnáct a mně se zdálo, že po mně kouká.
Stanislav Moc: Benji, ty hajzle, kde si?
Jinak to byl pes dobrák, který by neublížil nikomu, ba ani vykradačům bytů, natož náhodným pervertům. Jednoho takového jsem vyplašil, když se pokoušel oknem u naší koupelny sledovat mou ženu ve sprše. Chlap seskočil z plotu k sousedům a od nich na chodník a jal se uhánět po silnici od nás.