Michal Dlouhý: Hloupost horší než zlodějství
Nadešel Štědrý den roku 1927. V kasárnách šestimužové četnické stanice ve Volovci v politickém okrese Nižní Verečky se vše chystalo ke sváteční večeři. Jindy přísný staniční velitel vrchní strážmistr Josef Bína rozhodl, že celé osazenstvo stanice zůstane na večeři pohromadě a noční hlídka tvořená strážmistry Karlem Matějíčkem a Františkem Lukešem vyrazí až o dvaadvacáté.
Milan Lasica: Blížia sa Vianoce
Blížia sa Vianoce. A, predstavte si, začalo snežiť. To nie je normálne, pomyslel som si, na Vianoce má predsa pršať, snežilo keď som bol malý chlapec. Aj to možno len raz, dva razy za celé detstvo, ale v spomienkach sa mi to znásobilo a keď sa blížia Vianoce vždy hovorím svojim deťom „Vianoce, keď som bol malý, tak vždy na Vianoce snežilo, a teraz prší“. Deti ma zbožne počúvajú a rozmýšľajú o tom, aké to muselo byť krásne, keď na Vianoce snežilo.
Miroslav Sígl: Čtyři předvánoční příběhy s „ř“
Ředkvičky k večeři měl stařičký Říha z Řeže. Přijeli příbuzní. Přivezli řepu a řádkovač. Vytvoří třicet řádků pro řepu, příště přijedou do příjemného prostředí. Říkali, že po ředkvičce se říhá, přičemž řepa, řapíky, řebříček přinášejí stařečkům přece jen střevní střídmost. Stařičký Říha neříhal, ale řval, vyřítil se s řetězem a řemenem, příbuzným se podařilo přikrýt na střeše pod řešetem s ředidlem.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (8)
Pominu-li maličkost, že chlap, jako byl Luboš, by si snad dokázal uvařit snídani sám, měla jsem to být přece já, a ne jeho matka, kdo měl brzy ráno vstát, láskyplně mu uvařit čaj a přistrčit pod nos dva včerejší rohlíky a trojúhelníček sýra! Jenže vstávat takhle brzy jen proto, aby se milovaný manžílek nemusel obtěžovat napustit do konvice vodu a zapnout sporák, jsem pokládala za jistou formu rozmazlenosti, a nikoliv lásky.
Stanislav Rudolf: Hospodáři štědrovku
Kde jsou ty časy, kdy měla panímáma před Vánocemi tak jednoduchou úlohu, jak o ní kdysi psal básník?! Dala vánočku manželovi, kravám po výslužce, kohoutovi česneku, hrachu jeho družce! Vzpomínáte, milí čtenáři, ještě na tuhle básničku? Nebo ji umíte dokonce stále nazpamět? Nu co, zkuste si ji zopakovat, třeba vám v tom současném hektickém čase, kdy přemýšlíte, co komu koupit pod stromeček, pomůže, protože Štědrý den se opravdu nezadržitelně blíží!!!
Monika Petrlová: Bílosrstým ploutvonožcům v patách
Ostré polární slunce nedovolilo Atuat delší dobu koukat týmž směrem. Sluneční paprsky bezostyšně vypalovaly její siluetu na zeď jednoho z ledových domů inuitské vesnice. Byl to tentýž dům, v němž před sedmi slunovraty v bolestech přivedla na svět malého Okiho. Dům, který s Maem a jeho bratrem holýma rukama po dlouhé týdny stavěli.
Petra Haasová: Když se řekne Mikuláš
Když se řekne Mikuláš, vždycky na mě dýchne atmosféra výjimečných dnů, jako jsou Velikonoce, Štědrý den nebo třeba narozeniny. Nejinak to bylo i pátého prosince, když jsem kousek od Staroměstského náměstí čekala na přítele, se kterým jsme byli rozhodnuti strávit večer tím, že prozkoumáme všechny čerty, Mikuláše a anděly, co se jich do Prahy vejde.
Austrálie - můj osud (2)
Vindobóna byla plná a kdo neměl místenku, měl smůlu a zůstal na nádraží. Petrova blondýnka mi dala dobrou radu. Seděli jsme s Frantou v kupé u dveří a prohlíželi si ostatní cestující. U okna z každé strany seděly dva pomladší páry a naproti nám plešatý pán se starší dámou, o níž jsem si nebyl jist, jestli to je jeho žena nebo maminka.
Miroslav Sígl: Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec
Tak si dnes listuji právě tím nejnovějším Slovníkem nespisovné češtiny, který v těchto dnech vyšel v 2. rozšířeném vydání (hlavní editor Jan Hugo, vydal Maxdorf, Praha 2007, 460 stran). Celkem je v něm přes 14 000 hesel a považte – polovina z nich pochází z internetových stránek díky spolupracovníkům, mezi nimi i četným amatérům, kteří doslova sbírají slangové výrazy.
Jan Jurek: Hořkosti dospívání
John Maxwell Coetzee, dnes již světoznámý autor a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, je autorem prózy s příznačným názvem Chlapectví. /Vydalo nakl. Metafora 2007, přeložila Drahomíra Michnová/ Příznačným proto, že právě chlapectví a potažmo dospívání je hlavním, neřku–li stěžejním tématem tohoto díla.
Kamila Urbanová: Cesta za duhou
Babí léto – Hrst plnou démantů navléknu na stéblo, blýskavý šperk je ranní rosa. A abych netančila bosa, střevíčky z pavučinek nazuji si jemně. Snad podzim stejně, voní po létu, rty zbarví do červena. Jen vlastní ozvěna navrácena zpět už doznívá. Tak zrána ozývá se podzimní slunce, jež vpletu si do vlasů.
Jitka Dolejšová: Co dokáže chlap
Bylo před Vánocemi a já se poprvé pustil do pečení vanilkových rohlíčků. Nemohl jsem už poslouchat, jak si kolegyně v práci stěžují na to, jak je to obtížné. Teď uvidíte, co dokáže chlap – řekl jsem si. Za spolupráce mých dospívajících dcer, které připravily těsto, jsem láskyplně tvaroval malé žížalky a formoval je do požadovaného tvaru. Kolem desáté hodiny večerní už mě dcery nechaly napospas všem záludnostem kuchyně.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (28)
Nejraději jsem měl večery, kdy jsme seděli kolem ohně už vykoupaní a jen kecali, pili pivo nebo hráli na kytaru a zpívali. Pili jsme celkem střídmě, nikdo nechtěl druhý den jít na lajnu s bolehlavem, ale vynahrazovali jsme si to v sobotu. V neděli jsme nepracovali, nýbrž chodili na lov nebo psali dopisy domů, takže případný bolehlav ze sobotního večera měl větší šanci na pořádnou léčbu.
Ivan Kraus: Zpráva
Tak vám teda píšu. Jsem tady v obci nejstarší, ale říkají mi, že mám pěknž rukopis. Taky nechodím na pole, takže mám dost času. Matěj Sklenář v.r., kronikář v Horní Dolní. Ze scénáře Ivana Krause „Zahrajte si kabaret“ - Dilia 1964. My tu žijeme v horách, trochu stranou, tak se nedivta,, když dostanete dopis až zjara. Ale tak stranou zase nejsme, aby k nám neproniknul tenhleten duch sicialismu. Právě o úspěších toho socialismu vám chci podat zprávu.