Karel Lojka: Vzpomínka na malířku Ludmilu Jiřincovou
V letošním roce by dnes, 9. května, oslavila sté narozeniny známá malířka Ludmila Jiřincová, nazývaná výtvarnými kritiky též „první dámou české grafiky“. První setkání malé Ludmily se světem výtvarného umění se uskutečnilo při návštěvách v malířském ateliéru jejího prastrýce Ferdinanda Engelmüllera na Loretánském náměstí, odkud byl přímo panoramatický výhled na Prahu (po jeho smrti ateliér vlastnil malíř Jan Slavíček). Kreslení a malování se stalo Lídiným osudem. Začala studovat u Rudolfa Vejrycha (příbuzného Maxe Švabinského) a pokračovala na pražské výtvarné akademii u profesorů T. J. Šimona a Otakara Nejedlého.
Ivo Fencl: Fantomasův otec 40 let mrtev
Marcel Allain zemřel 27. 8. 1969 ve věku 84 let. Právě on vytvořil s Pierrem Souvestrem (1874-1914) Fantomase. Ale jiného než v komediích! „Stačilo sledovat obratnost jeho pohybů, štíhlou postavu, anonymní tvář. Uhádli jste, že máte před sebou krále zločinu, neuchopitelného Fantomase,“ čtu ve sto let starém románu Ruka bez těla, jednom z třiceti dvou. „Ano, byl to on. Bezhlese šla stíny legendární bytost, ženám před ní v těle stydla krev, muži vydávající se na cestu osamělou krajinou bledli hrůzou jen při pomyšlení na setkání.“
Ivan Rössler: Pil jsem koňak s Janem Werichem
Našel jsem v té době pár kreseb Jana Wericha, které byly publikovány na obálce notových záznamy písniček V + W. Tak jsem o svém úmyslu Janu Werichovi napsal a kupodivu za krátký čas mi přišel korespondenční lístek, kde bylo napsáno: Až budete v Praze, ozvěte se. Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby."
Mirka Beňovská: Sýrie na vlastní kůži
Do Damašku přijíždíme z Libanonu. Od hranic je to jen kousek a už vystupujeme u jednoho z autobusových nádraží. Nestačíme se ani nadechnout a místní taxikáři nás již zahrnují nabídkami na odvoz do Palmyry, středu města nebo kamkoliv jinam. Jiní muži nás zas chtějí dovést k pokladně, kde si lze koupit lístek na autobus do turistických lokalit. Vzhledem k neschopnosti turistů, přečíst si cokoliv na nádraží a možnosti koupit lístek do stejné lokality u různých společností, živí se skupina naháněčů patrně celkem dobře.
Miroslav Sígl: Čínský básník k nám promlouvá česky
Ještě se dočkala před měsícem vydání své poslední sbírky – čínského básníka Li Po z 8. století, ještě se potěšila se svými přáteli z květnových počátků Mladé fronty 1945, než 22. května 2008 odešla navždy. PhDr. Zdenka Bergrová se narodila 10. 3. 1923 v Praze, po studiích na Filozofické fakultě UK mj. u profesora Bohumila Mathesia, který u ní objevil básnické a překladatelské nadání, stala se nakladatelskou redaktorkou.
Ondřej Suchý: Muž, který mě popostrčil – Vlastislav Toman
Dovolte mi trochu si zavzpomínat… Přibližně od svých dvanácti let jsem se vnucoval do různých novin a časopisů coby „začínající novinář“. Nemohl jsem jinak: Sourozenec Jiří psal první texty a bratranec Ivan Soeldner, tehdy student FAMU, ale též začínající filmový novinář a budoucí dramaturg, bydlel v dobách studií jeden čas přímo u nás doma, a tak jsem především právě u něj měl možnost pozorovat, jak se píše „do novin“. Když jsem naťukal jeden z příspěvků pro tehdejší Pionýrské noviny, přišla mi odpověď, která mě tenkrát spíš rozlítostnila, než potěšila.
Oskar Krause - Blanka Kubešová: 40 let GALERIE KRAUSE ve Švýcarsku
Obraz a výtvarné umění obecně hovoří k vnímavému člověku podobně jako dobrá kniha. Próza a poezie je naopak obraz, který svými představami stále dokreslujeme. V galerii Oskara Krause v Pfäffikonu v srdci Švýcarska se pojilo obojí, pořádaly se tu výstavy i večery prózy a poezie, a obojí tu našlo vnímavé návštěvníky i posluchače.
Míša Stošická: Karel Richard Marinov - léčení hlasem
Milí přátelé, dlouho jsem se rozmýšlela jestli tento článek mám vůbec psát. Ale moje zážitky byly tak silné a neuvěřitelné, že jsem se rozhodla se s Vámi o ně podělit. Podle sebe soudím, že když někdo píše z vlastní zkušenosti, je to zajímavější, a tak trochu lákavější, než pouze povídání o tom, co ten, ta či to udělali a co umí. Někteří z vás Karla jistě znají z předchozího článku pod jeho dřívějším jménem Karel Kekeši.
Jan Molič: Viním média z krize
Položili jste si otázku, do jaké míry by byla Krize krizí, kdyby o ní média každý den neinformovala v nejčernější černé? Vždyť stačí málo: Například v době, kdy se o Krizi ještě nemluvilo, pouhá zpráva o poklesu ropných rezerv USA vyhnala cenu ropy vzhůru. Vůbec přitom nebylo podstatné, kde ty rezervy byly předtím, kam klesly a jestli je to běžné či nikoli - prostě klesly.Pak se přidaly zprávy o burzovních pádech.
Milan Dubský: Lenka Reinerová - Kavárna nad Prahou
Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou – kavárny, v nichž člověk mohl mad šákjem černé kávy /takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k mání/ půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku..
Jitka Dolejšová: Okolo světa za dva dny
Výborný vypravěč, fotograf a cestovatel Václav Špillar poutavě popsal slasti a strasti cesty po Havajském souostroví, na které ho doprovázela jeho rodina a kamarád. Při treku překonal 13letý Václavův syn sám sebe, nechyběly ani humorné příhody. Zajímavé fotografie a realistické videosekvence vytvořily obraz plný dobrodružného náboje. Festivaloví účastníci se tak mohli spolu s Václavem Špillarem podívat na pobřeží ostrova Kauai a obhlédnout kaňon Waimea, Grand Canyon Pacifiku.
Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši
Pozitivní síla umění pro mě, to je krása. Mě nabíjí, doufám že i diváky a posluchače, a to, že jsme unavení a „vycucaní“, je daň tomuto povolání, které je nesmírně krásné. Člověk může být na dvě hodiny někým úplně jiným a tu pozitivní energii my z jeviště bezesporu předáváme do hlediště, ale zase ji odčerpáme od diváků zpátky. Já si o tom ale takto strašně nerada povídám, protože jsou to věci na hraně, a každý člověk má svoje vlastní cítění a vnímání, svůj vlastní pohled.
Josef Fousek: FARAONI II.
Ačkoli jsem se se o Egypt nikdy nezajímal, faraoni mne pronásledovali stále. Jediné, co o tom slově vím, je, že farao znamená člověka, který dává lidem vodu. A samozřejmě je to pojmenování egyptských králů. Většinou je po smrti nabalzamovali a ukryli v pyramidách. Dali jim do hrobek zlato a to po letech zloději ukradli.
Přírodní katastrofa na Ostrově Králů
King Island je nevelký ostrov v Bassově průlivu severozápadně od Tasmánie, patří Austrálii. Chovem skotu, výrobou sýrů a lovem krabů se tam zabývá většina obyvatel, potomků lovců tuleňů, kteří se tam usadili kolem roku 1800. Můj pracovní pobyt koncem listopadu 2004 byl tam přerušen něčím, o čem jsem slýchával, ale nikdy před tím nezažil.