Alec Forss: Sámská kultura a sobi na nejstudenějším trhu světa
Sámové obývali během dlouhé doby severní části Skandinávie a poloostrova Kola. Často bývá kladena otázka: Odkud Sámové přišli? Odpověď, kterou dnes můžeme dát, je, že prapředci Sámů se nachází mezi lidmi, kteří žili a lovili v předhistorické době na Nordkalotten. Počet Sámů je odhadován na 50–75 000, z toho žije 15-20 000 ve Švédsku, 30-50 000 v Norsku, 4-5 000 ve Finsku a cca 2000 v Rusku.
Milan Dubský: Malá otázka nad malým zamyšlením
Chci se dostat z bodu A do bodu B. Nejde jen o pohyb, o přesunutí se odněkud někam. Může a také to bývá o jiné činnosti. O myšlení, uvažování, úmyslech, záměrech a chování. Ale dosud nevím, jaký je bod B a kde je. Rozhoduji se tedy, co chci dělat, kdy a kde. Určuji tedy, že si sednu k počítači, napojím se na internet a vyhledám nějaký server.
Ivan Kolařík: Australské peklo - Očité svěděctví našeho krajana
Většina požárů buše končí lidmi vyhranou bitvou nad neúprosným živlem. Zůstane ohořelý buš, pole a louky. Málokdy dojde ke ztrátě obydlí nebo dokonce ke ztrátě na životech. Vyčerpaní požárníci se šťastně usmívají a komunita je jim, zrovna tak jako ostatním složkám podílejícím se na boji s požárem, neskonale vděčná.
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3)
Tak dnes jsme si vyzkoušeli pravé cestování s kufrem. Vstávali jsme v 4:30. Chtěli po nás, abychom v 5:00 byli na letišti, protože v 6:30 mělo odlétat letadlo do Pakse. My jsme tam byli včas, ale oni ne. Sešli se v 6:00, otevřeli místnost k rentgenu a rozsvítili. Dovnitř vešla dívka v uniformě, rozhazovala rukama a něco jim říkala.
Jiří Vlastník: Když Elvis byl náš bůh aneb Šest strun zvrhlého elektroinženýra
Mám takovou vizi. Nad Prahou, místo zbourané sochy velikého Pepíka, stojí obří, v žule vyvedený, magnetofon Sonet-duo. Každým rokem sem putuje lampionový průvod nás, mladíků před penzí, abychom zde položili kytku na hrob neznámého starce na chmelu. Domnívám se, že by v zástupu nechyběl Zdeněk Sarka Dvořák.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Nad osudem a tvorbou básníka Josefa Abrahama
Pro básníky Podčeskolesí, byť tím není popřen jejich vliv na průnik nových myšlenkových směrů na západ Čech, je charakteristické, že při směřování na český parnas zůstali v polovině cesty. Snad tomu tak nemuselo být v případě osvračínského rodáka Josefa Abrahama (19. února 1890 – 21. července 1933), kdyby jeho umělecký růst a vyzrávání nezastavila předčasná smrt. Uzavřenou dráhou kantora pro těžkou srdeční chorobu (1927) naopak začíná urputné úsilí básníka dobrat se jádra života, vyrovnat se s údělem paralelním s osudem Rudolfa Mayera, pochovaného nedaleko Osvračína, v chodské Loučimi.
Zdeněk Wachfaitl: Cestovní kaleidoskop – pomník a pomníčky
Dlouhá osmdesátá léta jsem jezdil touto dobou po kutnohorské silnici k příbuzným. Vozil jsem v autě větvě tújí, stříbrných smrků i jedlí. U mě na zahradě jsem tohoto chvojí měl po zastřižení živých plotů dostatek a příbuzní velice umně z tohoto chvojí dokázali vytvořit dušičkovou podzimní vazbu, která byla lepší než kupovaná.
Miroslav Sígl: Před znovuotevřením Národního technického muzea
O odpovědi na otázky jsem požádal Karla Ksandra (* 1964), nového generálního ředitele Národního technického muzea – krátce před jeho znovuotevřením, k němuž má dojít 16. února 2011 u příležitosti narozenin významného českého architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky (1831–1908). Na otázky mi odpověděla Mgr. Olga Šámalová, vedoucí odboru prezentace a práce s veřejností.
Jožo Ráž - Stano Háber: My sa nikdy nevzdáme!
Spolupracoval som aj s inými textármi. Tá spoločná lúskačka je vždy o tom istom. Ja mám takú vlastnosť, že proste neviem zaspievať niečo, čomu neverím. Ak to nie je to pravé, tak mi zasvieti červené svetlo. Proste viem, že to nemá cenu ani skúšať, lebo to nie je moja pesnička. Všetko, čo spievam, tomu verím. Buď to v tej piesni je, alebo ju nerobím.
Milan Turek: Lyžování místo batolení
Liberecké děti umí dřív jezdit na lyžích než chodit. O tom se může přesvědčit každý, kdo navštíví Jizerské hory nebo Ještěd. Zatímco v Jizerkách se děti rozvážně rozbíhají, pod Ještědem se naučí zdolávat kopec v kraji nejstrmější. Jezdilo se tady už před sto léty, ale současní lyžaři začínali v padesátých létech a se školou v jednotě Ještěd začali v roce 1960. Jedněmi z prvních cvičitelů byli i manželé Emilie a Jan Schejbalovi, dodnes pracují jako cvičitelé Lyžařské školy Ještěd. Za celý ten čas naučili sjezdovat tisíce dětí.
Miroslav Sígl: Kroniky a kronikáři v českých zemích
Co může být užitečnějšího pro paměť národa než dobře vedené kroniky s textovými dokumenty, snímky a výstřižky, doplněnými mnohdy orálně historickými vzpomínkami pamětníků? Podle zákona číslo 80 z roku 1920 měla za povinnost každá obec vést pamětní knihu obecní. Tento zákon i s dodatečnými nařízeními či směrnicemi platil u nás neuvěřitelných 85 let...
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (27) Věra Ferbasová
Jednoho květnového dne roku 1972 jsem měl odpoledne schůzku s paní Věrou Ferbasovou v restauraci U Nováků, ve Vodičkově ulici v Praze. Vzpomínám si, jak jsem si doma předtím pozorně prohlížel ve starých ročnících Kinorevue její tvář, k čemuž se přiznávám bez uzardění, neboť jsem si ji z pozdějších let nemohl upamatovat. Nebylo divu, po mnohaleté odmlce se na plátna kin vrátila až na přelomu padesátých a šedesátých let a to v epizodkách tak nevýznamných, že její současná podoba byla (alespoň pro mne) k nezapamatování.
Peter Závacký: Kráľovi českých komikov
V roku 2011 si v Čechách pripomenuli 120. výročie narodenia veľkého herca Vlasta Buriana (1891–1962), kráľa českých komikov. V roku 1999 mu čitatelia časopisu Televize udelili aj titul kráľ úsmevu 20. storočia v ČR. Rok Buriana si však pripomenula kultúrna verejnosť nielen na Vltave, ale aj pod Tatrami – na Slovensku. Priaznivci jeho hereckého umenia si zaspomínali na jubileum kráľa komikov na výstave nazvanej Výtvarná pocta Vlastovi Burianovi (kurátor Peter Závacký), na záver roka, v Kúpeľoch Sliač a v Košiciach (december).
Filmuje... (3)
Televízni pracovníci sú často veľkí výmyselníci. Príhoda, ktorú spomeniem, sa nestala mne, ale poznal som jej aktérov v čase, keď v Slovensku bola ešte len jediná štátna televízia. Sám som s nimi zažil nejeden veselý kúsok. No to, čo prežil s kameramanom Ferom a zvukárom Vladom môj kolega Maťo, ako sme volali vtedajšieho známeho moderátora, sa len tak zažiť hocikomu nepodarí. Maťo bol s televíznym štábom na reportáži a v jednom mestečku prespávali v hoteli.