Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (5)
„Já se snad tady nikdy nevyspím!“, bědoval Lúďa, když jsme zase vstávali za šera. Nic nás k tomu nenutilo, vlak na vysočinu nám jede až odpoledne, ale chtěli jsme navštívit pravou rybářskou tržnici a vidět rybáře při akci je možné jenom ráno, když přiváží své úlovky. Vlastně nutilo! Vědomi si konečnosti našeho malého Srilanského života si vážíme každé hodiny a snažíme se ji smysluplně využít.
Jiří Vlastník: Masaryk a Mařena
Ano, přiznávám se – jsem sběratel. Hromadím černé, šelakové, gramofonové desky a staré tiskoviny. Upřesňuji, nevozím je na vozíčku do sběrných surovin abych si za stržený obnos přilepšil na stravě a ošacení. Ukládám je do skříní a pod gauč, kolem utěšeně uhání čas a já s uspokojením sleduji, jak se z kdysi bezvýznamných deníků a vybledlých časopisů stávají historické unikáty.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Náměstí Topolů / Na španělských schodech / U panny Marie Sněžné
Jednu z kaplí realizovali podle plánů Raffaela, který tu vytvořil cosi jako dvojnásobný chrám: kostel v kostele. Na sochařské výzdobě se podílel i Bernini. Kaple byla uřčena pro jednoho z velkých znalců umění, skoro rozmařilce a bankéře Agostina Chigiho. Historici vyprávějí, že to byl právě tento muž, který královně římských kurtizán postavil tak nádherný palác, že si španělský vyslanec v těchto prostorách nemohl odplivnout jinam než do tváře šeredného lokaje.
Miroslav Sígl: Setkání s kritikem Janem Lopatkou
Pracovali jsme spolu sedm let v době totalitní normalizace v jednom pražském informačním ústavu jako režiséři (1971 – 1977), nad námi pravicovými oportunisty a extrémisty bděl ministerský kádr, s dělnickým původem z brněnské Zbrojovky. Byla to prazvláštní situace – zahraniční tisk nám překládali externě jazykoví odborníci, kdysi profesionální zahraniční novináři většinou z ČTK ...
Josef Telecký - Josef Krám: Nejen o Jiřím Šlitrovi a garmošce
Setkání s letošním čilým pětaosmdesátníkem ing. Josefem Teleckým z Nového Města pod Smrkem, nejbližším Šlitrovým spolužákem z rychnovského gymnázia, s nímž se vídám rok co rok, letos opět v Rychnově nad Kněžnou na festivalu Šlitrovo jaro, nemohlo začít jinak než otázkou na letošní ročník: Jak se Vám v Rychnově líbí?
Josef Čermák: Dr. Vladimír M. Kabeš - člověk z nejpěknějších
Narodil se v Praze 6. ledna 1918 (tedy vrstevník Československé republiky) a zemřel ve Washingtonu 11. dubna 2009 ve věku 91 let. Jeho otec (právník jako Vladimír, humanista a vlastenec) založil později slavnou automobilku celostátního významu, Aero, a po narození Vladimíra se rozhodl podnikat i v oboru letectví.
Jaroslav Kubeš - Zdeněk Pošíval: Umanutý amatér
Pro mne se divadlo stalo vším. Prožíval jsem si v něm veškerá dobrodružství, žil nové životy. S každou postavou se mi jakoby prodlužoval život. Hledal jsem tedy dostupné možnosti zdokonalit se. V té době existovaly různé lidové konzervatoře, pracovní semináře, kde pod vedením profíků člověk získával základní abecedu. Jenže to byly tréninky, cvičení mluvy, ale pro praxi a pochopení dramatické osoby to bylo zoufale málo.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (39) Bratři Marxové
Výstřední komici bratři Marxové snad nejvíc ze všech zasáhli do vývoje americké filmové komedie. Na počátku jich bylo pět: Chico, Harpo, Groucho, Zeppo a Gummo. Poslední dva však v průběhu let „odpadli“, takže pod pojmem „Bratři Marxové“ se většině filmových diváků vybaví jen tři tváře, ty, které vidíte na snímku. Pět kluků začínalo společně pod dohledem rodičů jako hudební klauni. V roce 1925 poprvé vystoupili na Broadwayi, kde jejich divadelní kariéra vrcholila. Zanedlouho dostali první nabídky k filmu.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (77)
V dalších letech jsem se snažil něco napsat a udat „někam“ vždy před volbami a po nich, ale už bezúspěšně. Většinou jsem upozorňoval na to, že náš volební systém je velmi nedokonalý, a naivně jsem navrhoval optimálnější varianty. V nich šlo o to, jak to zařídit, aby se lidé nebáli volit malé strany, protože nepřekročí pětiprocentní hranici. Nabízel jsem řešení, že by na volebních lístcích bylo možné označit nějakou alternativu, aby se ani jeden hlas „propadlé“ strany nedostal straně, s níž volič naprosto nesouhlasí.
Jiří Krytinář-M.Richtermoc-P.Haasová: Dívám se vzhůru!
Divadelní a filmový herec Jiří Krytinář vzbudil nedávno pozornost veřejnosti nečekaným prohlášením, že se v podzimních parlamentních volbách 2008 bude ucházet o post senátora. Vzápětí se Pozitivní noviny v Jirkově senátorské kampani staly jeho mediálním partnerem. A právě jim, bezprostředně po ohlášení kandidatury, poskytl exklusivní rozhovor (viz PN 18. 3. 2008), který byl čtenáři přijat nad očekávání dobře.
Blanka Kubešová: Novinářská a vydavatelská činnost Mirko Janečka v Kanadě končí...
Česko-anglické Kanadské Listy začaly vycházet v 66. roce zprvu cyklostylovaně pod názvem Hlas nových a o pár let později už v podobě, jak je známe dnes. Od počátku archivovaly a mapovaly činy a osudy hrdinů protinacistického odboje a veteránů 2. světové války. Informovaly pravidelně jak o životě vojáků, letců a parašutistů, tak i o krajanech, kteří svou prací a úspěchy dosáhli uznání za hranicemi vlasti.
Zdeněk Horenský: Příběh Zdeňka Mastníka (Pavla Holana)
Zmíním se o příběhu pana Zdeňka Mastníka, přítele z Koryčan a ze studií mé již nežijící maminky. Po celá léta jeho pobytu v Londýně s ním udržovala písemný styk a podílela se také na udržování hrobu jeho rodičů na hřbitově v Koryčanech. Pan Zdeněk Mastník se narodil v červenci v roce 1920 v Miloticích v učitelské rodině, která se krátce potom přestěhovala do Koryčan. Vystudoval reálné gymnázium v Kyjově a také Obchodní akademii. Po válce začal pracovat pro Mezinárodní svaz studentstva.
Miroslav Sígl: Přátelé a známí o Jaroslavu Juráškovi
Jaroslav Jurášek se však ve svém životě nevyhnul ani osudovým ranám: v roce 1970 byl odvolán z funkce rozhlasového ředitele v Brně a našel si zaměstnání ve Svazu Cikánů – Romů (tam komunistickým mocipánům tolik nevadil), aby postupně znovu a znovu obhajoval folklorní tradice (mezitím se mu rodily jeho děti a vnoučata).
Marta Urbanová: HAMPTON COURT Palace
Když jsem projížděla v Londýně Richmondem a spatřila jsem tu stověžatou nádheru, okamžitě jsem věděla, že se k ní vrátím. Že si musím prohlédnout její krásu a dopátrat se jejího vzniku. Řekli mi, že je to původní královský palác. Jakmile jsem stanula před vstupní branou, nebo posléze před hodinovou věží mezi vnitřní a vnější částí, jako bych se vrátila do dob jeho největší slávy, do počátku 16. století.