Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Všestranný umělec Chodsku oddaný
Ačkoli se narodil ve Spáleném Poříčí (20. října 1904), ačkoli běh jeho života skončil v Plzni (10. července 1969), pochován je na Chodsku – v Klenčí, poblíž hrobů J. Š. Baara a J. Jindřicha, osobností, jejichž národopisné iniciativy rozmnožil. Při vzpomínce na něho si musíme položit otázku: Proč se zdají být léta jeho nepřítomnosti mnohonásobně delším časem? Odpověď je nasnadě: Protože chodský folklór, jehož meziválečnému i poválečnému perlení věnoval svá nejplodnější léta, zeskromněl pod tlakem civilizace a globalizace.
Josef Fousek: Judito je mně líto... / Kafíčko
Dávám žebrákům v metru a na další bohulibé akce, a tak si připravuji i bankovky s Janem Ámosem Komenským, abych vlastenecky přispěl na maltu a cement, – mostu na němž se bili Pražané se Švédy, s vojskem generála Windischgratze, kde zpívali dva moji oblíbení minessengři Paleček a Janík, a kde jsem potkal v roce 1968 dva sovětské vojáky, kteří hledali Moulin Rouge.
Josef Fousek: Curriculum vitae laskavého rebela
Nemám rád závistivce, fanatiky a mrzouty, kteří spílají všemi a všem, nemám rád stejnokroj politických stran, diktaturu, které jsme si užili všichni, nelíbí se mi nelaskavost a hesla "Co můžeš, to urvi", "Po nás potopa". Neznám nic krásnějšího než je lidský úsměv.
Obraz nemusí být jen na plátně
Představa hospody, zařízené pro potěchu ctitelů divokého západu, obvykle vybaví interiér, pomalovaný kovboji či indiány. Ostré kontury více či méně zdařilých kreseb, vybarvené co nejjásavějšími a výraznými tóny, vyvolávají všechno možné, jen ne příjemné pocity. Opakem je interiér nově vznikající restaurace Alesso v Mnichovicích, na němž pracuje malířka, která si říká Alice.
Libuše Čiháková: Maminka / Nezapomenutelná Manon
V televizním pořadu Uvolněte se, prosím byl nedávno hostem mim Jaroslav Čejka. Snad poprvé jsem měla na Jana Krause zlost, když se ho opakovaně ptal, proč že na tu operaci kyčlí vlastně nemohl jít. Copak by maminka těch pár týdnů v nějakém sociálním zařízení nevydržela? „Ona by to nechtěla,“ odpověděl mim s andělskýma očima.
Jiří Mára - Jiří Heller: Cestování s hendikepem
Jsem fotograf amatér a myslím, že mé kvality v tomto oboru má většina lidí. Výhodou je to, že se snažíme navštěvovat místa, kde se úplně každý nedostane. Potom jsou i pořízené fotografie o něco vzácnější. Moje první cesta na Nový Zéland byl studijní pobyt, cílem bylo zlepšení znalostí angličtiny.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (25)
Také dnes zveme vážené a milé čtenáře na krátké listování naším Slovníkem cizích slov. Na řadě jsou písmena H až M. H : habilitace = rozkaz hanáckému letectvu, halogen = stádní gen ženoucí jedince do haly, hausbót = domácí obuv, helénista = člověk milující Heleny, heretik = pán zabývající se etikou, heroina = hrdinná narkomanka, Hindúkuš = tvrdé okřiknutí Hinda....
Jan Řehounek: Století bibliofilové
První světová válka zcela logicky vydávání krásných knih omezila. Období první republiky znamenalo obrovský rozvoj bibliofilských tisků. Spolek měl i víc jak čtyři stovky členů a vycházely mimořádně cenné knihy, z nichž lze jmenovat např. Legendu o svaté Kateřině s dřevoryty Karla Svolinského či spis Pavla Stránského ze Zápské Stránky Český stát s dřevoryty Václava Maška a v grafické úpravě Rudolfa Hály.
Ivana Šimánková: Malovaná zpověď Elišky Peroutkové
Že jsou ve vlídně intelektuálním prostředí rozhlasové kavárny Ema v Českém rozhlase v Českých Budějovicích k vidění zajímavé výstavy, na to už jsme si zvykli. Zdá se, že se podařilo v nemilosrdném světě showbyznysu objevit kousek úrodné půdy, ve které dokážou zapustit kořeny jak čerstvě zasazené talenty, tak i léty prověřené osobnosti českého výtvarného umění.
Jiří Vlastník: Tenkrát v Kalifornii
Tu čestnou vstupenku na Pražské jaro mi věnovali jako dar. A nemohl jsem dostat lepší. Seděl jsem tak 28. května 2007 přimrazen do polstrovaného křesla kina Lucerna a sledoval dvě hodiny film, o kterém jsem mnoho slyšel, ale nikdy neviděl. Snímek Faust živě doprovázel skvělým způsobem jazzový soubor Willem Breuker Kollektief.
Ivana Kríglová: Jak televize ovlivňuje naše děti
Myslím, že my rodiče bychom si měli udělat alespoň pár minut času, abychom poznali, co naše děti sledují a měli tak představu o tom, čím je tvůrci dětských filmů „krmí“. Za okamžik sledování pořadu zjistíme, že kromě laserových zbraní, tanků, useknutých hlav, prostřílených postaviček záporných i „kladných“ hrdinů, nepočítaných vulgarismů, honění se za majetkem, penězi a územím neuvidíme nic, co by na naše děti mohlo působit tak, jak bychom očekávali.
Jitka Dolejšová: Zrcadlo nastavené zrcadlu
Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. Ve středověku vyráběli nejdokonalejší zrcadla na světě Benátčané kolem roku 1300. Na zadní stranu skla natírali speciální směs rtuti a cínu (amalgám), kterou nebylo potřeba zahřívat. Recept na tuto směs střežili jako nejvzácnější tajemství – pro výrobu zrcadel vyhradili zvláštní ostrov. Jenomže rtuť je jedovatá a mnozí dělníci zemřeli nebo se zbláznili. Přesto tajemství nesměli pod hrozbou trestu smrti nikomu prozradit.
Zdeněk Wachfaitl: Kunice – krajinná záležitost
Vykácet les a zanořit potok pod zem je totiž tak snadné – ale samotný les i potok v krajině jsou mnohem cennější i v případě nepůvodních rostlinných druhů. Proto dále doufám, že vše, co se zde významně v posledních letech zlepšilo a udělalo pro rozvoj obce, bude díky zastupitelstvu obce pokračovat ve všem kladném vůči přírodním záležitostem zde zmíněným.
Ondřej Tichota: Trpěl jsem lupénkou, teď mám klid
Pocházím z Mělníka, jehož ulicemi se od svých 11 let procházím s nevyléčitelnou nemocí kůže. Na projevy lupénky zabíraly účinně jen pobyty u moře a léčba v denním sanatoriu v Praze-Čimicích. Z mastí užívaných doma dokázaly proti neustále se rozrůstajícím suchým červeným flekům zabírat jen hormonální masti, ovšem s krátkodobým účinkem.