Lenka Nováková: O zatuchlosti utěrek
Mezi našimi přáteli není žádným tajemstvím, že v Novákovic rodině se vaří. Taky se ví, že vaří všichni, respektive vaří každý večer jeden a pečlivě se střídáme jeden po druhém. Co už se neví je, že dobrovolná služba zahrnuje taky uklízení a mytí nádobí. Automatická myčka na všechno nestačí a pánvím tak jako tak nesvědčí, takže se domývají ručně a ručně se taky utěrkou utírají.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (3)
Zdálo se mi, že se Bílá paní na Okoři uchechtla. Zatočila se mi hlava. Tohle velké město nadějí, pádů, úspěchů, umění, jazzu, divadel a spleti všech světových národností, křižovatka tuláků celého světa, mne strašilo několik let. Přiznám se, že jsem po něm toužil, skoro jako po cestě parníkem. Spatřil jsem mnoho měst, ale N. Y. se mi zdál nedostupný.
Torzo anděla
Potápěči našli v rámci opravy mostních pilířů a ledolamů Karlova mostu na dně Vltavy torzo anděla. Prý se jedná o barokní část sochy sv. Václava, která stála na mostě po počátku 17. století, ale během povodně v roce 1784 spadla se strženou částí mostu do řeky.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Svět krajináře Josefa Miloty – konstanty hodnot
Přišel jsem do jeho domu v dni zahaleném převisem inverze, ale už na nedlouhém chodníku si mě podmanil dojem z muže po všech stránkách tvořitele či spolutvořitele. Jeho dílem je prostorný dům, architektura zahrady, kde každý strom a každou bylinu zná pod jménem latinským, dílem ne posledním bezpočet krajinomaleb, a jeho spoludílem je také padesátileté vydařené soužití s manželkou Jaroslavou. Řeklo by se: šťastlivec, velký šťastlivec, šťastlivec k nepoměření.
Vlastimil Marek: Svět mohou zachránit jen ženy
Píšu a mluvím o tom už hezky dlouho, ale konečně se na toto téma jasně a stručně vyjádřil i muž, který má osobní zkušenosti z vysoké politiky, a jemuž snad uvěří i skeptici. Časopis Regenerace mé zamyšlení otiskl již před mnoha lety: „Vážené čtenářky,“ psal jsem tehdy, „jste to vy, které můžete změnit svět. Umíte to, co my muži nezvládáme.
Miroslav Sígl a Karel Helmich: Dobrou chuť (4)
Intimní kotlety ve dvojí variantě | Na tuto krmi musíte být pouze dva, mít malý stolní gril a již jeden den předem s láskou naklepané kotletky. Maso zasypete kořením, opět podle vlastní chuti, pokapete sojovou omáčkou a zalijete olejem. Ponecháte připravené v ledničce asi den. Maso nasaje mnoho chutí a bude křehké. Přitom může být nejen vepřové, telecí, jehněčí či kuřecí.
Egon Wiener: Miláček Múzy a Štěstěny – Alfons Mucha
Ač nadpis zní archaicky, těžko lze skutečnost slovy vyjádřit jinak. Slávu a uznání miláčka Štěstěny mezi pretendenty kreslení a malby získal koncem 19. století v Paříži krajan Alfons Mucha. Po zásluze. Už první plakát, který zhotovil pro divadlo De la Renaissance ukazující krásnou herečku Saru Berhardtovou v titulní roli – Gismondy, byl naprosto fascinující. Paříž se plakátu nemohla nabažit. Jak rostla sláva herečky, rostl i její dvorní malíř. Vše bylo jiné, nové, dosud nevídané, ve velejemných barevných tónech.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (10)
Nikdy mne neomrzí pohled na vycházející sluneční kotouč, který mění barvy od černé přes modrou, oranžovou až do svítivě žluta. V moři se vytváří zlatá cesta a rackové do toho hlasitě vítají nový den. Magické slunce tady usíná za horami. Mizí v korunách stromů pralesa Foresta Umbra a určuje přírodě večerku. A člověk na to okouzleně kouká a říká si, jak je ten náš svět úžasným místem pro život.
Pavel Pávek: Není nad špekáčky!
Obvykle to začne docela jednoduše. Potencionální kuchtík sedí doma opuštěn nad studenou plotnou, má hlad a do hospody se mu zrovna a náhodou nechce. Opuštěn je proto, že se buď ještě nestačil oženit, nebo proto, že mu žena již utekla a žádná náhradní zatím není v dohledu. Budoucí mistr věd kulinářských zcela rozumně přijde na to, že by si měl něco uvařit.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (13) O symbolu stromu poznání
Vysvětlit beze zbytku symboliku, která svým způsobem otevírá lidské dějiny, není právě snadné. Budeme-li vycházet z doslovného textu, pak by se nám mohlo zdát, že je Bůh jakýmsi nevypočitatelným mystériem, neboť pro pouhý plod ze zakázaného stromoví zatratil dílo vlastního stvoření.
Skalní umění a život kočovníků Střední Asie ve fotografiích Pavla Lisého
Stovky tisíc skalních kreseb byly za tisíciletí vytesány do kamenů podél dávných cest. Ve všech kontinentech, kromě Antarktidy, v pouštích, ve stepích či v polárních tundrách, nebo na hřebenech vysokých hor, tam všude v minulosti pobývali nebo putovali lidé, kteří ať už jednotlivými kresbami či celými kompozicemi kreseb vyjadřovali své pocity a potřeby. Mnohé z míst, kde bychom našli větší koncentraci skalních kreseb, má své Genius Loci, skrytou energii, která po tisíciletí přitahovala lidské generace.
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (4)
V přístavišti, kde jsme přestupovali na loď, se udála zvláštní a vlastně pro nás jedinečná historka. Cena lodního lístku pro jednu osobu napsaná na ceduli před pokladnou se odvíjela od počtu osob. Nevýhodná byla cena pro 1 – 2 osoby, od čtyř osob byla nabídka velmi lukrativní. Cestovatelé hodně často cestují ve dvou, takže každá dvojice z busu zacálovala pěkně mastnou cenu.
Jitka Dolejšová: Strašně zajímavá informace
Přídavná jména hrozný, strašný, děsný, příšerný, ukrutný a příslovce od nich odvozená, tedy hrozně, strašně, děsně, příšerně, ukrutně, patří do spisovné slovní zásoby a mají v ní zcela zřetelně vymezený význam. Například strašný = vzbuzující strach, děs, hrůzu, vyvolávající odpor, nelibost (strašná válka, strašně se bát, strašná nemoc, strašná vichřice, strašná hrozba). Uvedená přídavná jména vyjadřují negativní, emocionální postoj ke slovu, u něhož stojí, a které už samo o sobě pojmenovává něco, čeho se můžeme odůvodněně bát.
Václav R. Židek: Srdcem vždy Čech...
Když jsem spatřil světlo světa, chybělo do skončení 2. světové války několik týdnů. Shodou okolností se v ten samý den – i když o nějaký ten rok dříve – narodil i český filozof a myslitel Jan A. Komenský. Jako místo, kde jsem měl přijít na tento svět, mi byla vyšší mocí určena pražská porodnice na Vinohradech "U Apolináře", která je dodnes více známá jako záchytná stanice pro opilce než jako vstupní brána novorozenců do života.