Jaromír Matoušek: Svatá Anna, chladno zrána...
Kdo byla svatá Anna? Byla to matka Panny Marie. Na obrazech ji můžeme vidět jako důstojnou ženu v dlouhém přepásaném šatu, hlavu pokrytou závojem. Někdy má v ruce knihu, někdy drží lilii jako poukaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastějším poznávacím znakem je však drobná postavička Panny Marie. V umění známe výraz „ Svatá Anna samotřetí“ zobrazující svatou Annu s Pannou Marií a Ježíškem. Na některých obrazech můžeme svatou Annu vidět, jak drží obě tyto postavy ve zmenšeném měřítku na ruce, jindy chová svatá Anna dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně- jak to známe ze slavného obrazu Leonarda da Vinciho.
Jan Drocár: Předkové a potomci Lucemburků v Čechách - Poselství královské krve
V pátek 23.dubna 2010 byla na zámku Brandýs nad Labem otevřena výstava genealogických studií Jana Drocára. Soubor dvaceti pláten o rozměrech 100x70 cm byl vytvořen v rámci oslav 700.výročí Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, které se konají pod záštitou J.E.Jeana Faltze, velvyslance Lucemburského velkovévodství v Praze.
Alena Heinová: Máme rádi zvířata!?
Ano, to není jen radostná věta zvolací těch, kteří mají doma své zvířecí kamarády. Je to i otázka. Protože mít rád zvířata, ty živé bytosti, které milujeme pro jejich nezištné přátelství k člověku, chováme pro užitek nebo jejich zvláštní krásu a půvab, který u člověka nenacházíme – to znamená naplnit i zodpovědnost, kterou tím na sebe bereme.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O tom jak jsem začal cestovat
Milý Josef Hlinomaz cestoval rád – zvláště k moři, v němž se dozajista rochnil jako delfín. Byl však také skromný, neboť ti, kdož dostali výjezdní doložku a devizový příslib, se museli chovat za našimi hranicemi velmi skromně. A tak jednou vyrazil náš hrdina do Itálie, a již v Praze, za české peníze, si zaplatil jízdenku z jedné strany Apeninského poloostrova na druhou.
Pavel Kundera - Peter Závacký: Rodičia ma naučili chodiť rovnými cestičkami
V júni (sedemnásteho) oslávil svoje ďalšie krásne životné jubileum – sedemdesiatiny – popredný a známy český karikaturista Pavel Kundera. Plný mladíckeho elánu a tvorivých síl ich oslávil v Kroměříži, kde žije a tvorí. Na bilancovanie svojej tvorby sa ešte nechystá, ani na to nemá čas. Vraj bilancovať sa hodí až vtedy, keď už nebude mať čo ponúknuť svojim priaznivcom...
Ondřej Suchý: František Rychtařík nám navrací mládí
Jeho jméno je značkou kvality. Objevuje se už řadu let na desítkách hudebních nosičů zpěváků a kapel na které velká hudební vydavatelství mnohdy dávno zapomněla. Pamětníkům přináší radost, nepamětníkům objevuje pohodu doby „normálních“ písniček - od R. A. Dvorského, přes Cortése a Vašíčka až třeba po Janu Petrů, Gustava Broma, Josefa Beka... – ostatně prohlédněte si na internetu sami všechna ta jména!
Milan Dubský: Jak pochodují dějiny
Hledání alternativ ke konzumní společnosti nebo ke společnosti, která je přívětivá pouze k její malé menšině, je složitá. Političtí šarlatáni ovšem vědí, že hlásat a horlit za práva většiny je dobrý lov na voličské hlasy. Ovšemže k té privilegované menšině patří, nebo se k ní po zvolení přihlásí a včlení se do ní. Jediné, co jim zůstane, jsou neupřímná slova v ústech, sliby a nicnedělání měnit stav k lepšímu.
Vlastimil Marek: Rozmazlení kluci
Lásku a hranice, to potřebují děti, a hlavně kluci, ze všeho nejvíce... Neustále potvrzovanou emoční stabilitu (dnes jsi sice rozbil sousedům mičudou okno, a já tě za to musím potrestat tím, že ti dám o cenu zaskleného okna míň na kapesném, ale jsi náš syn a máme tě moc rádi) pak nenaruší sem tam nějaký ten trest.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (28)
V poslední době se zavedl docela zajímavý zvyk přidávat na závěr každého opusu jakýsi přídavek či bonus. Na obalech různých CD a DVD se dokonce honosně píše, že ten bonus je zadarmo či zdarma (je v tom nějaký rozdíl?- darmo mluvit!), ale ze známých důvodů není jistě třeba čtenářům Pozitivních novin tento fakt zdůrazňovat.
Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (2/2)
Pane Suchý, jste velice známý člověk, "vaše sláva se až uměleckých hvězd dotýká“, proto je podivné, proč ty malé, křehké "suchary" byly pojmenovány právě zrovna po vás na „Sušenky“, tak jako po Karlu Hašlerovi byly pojmenovány „Hašlerky“. Nebo přikládáte snad toto rozhodnutí tomu, že se jedná o "trvanlivé a kvalitní" zboží a můžete v tom případě našim čtenářům prozradit, jak jste se dokázal s tím vyrovnat? S něčím takovým se přece každý umělec pochlubit nemůže?
Jiří Vlastník: Říkali mu Jardo Marais
Setkal jsem se s ním až na sklonku jeho života. Patřil k té generaci umělců, o kterých mi král rozhlasových pohádek Karel Weinlich říkává – když oni vešli do studia, okamžitě jsme úctou ztichli. Opustil nás před dvěma lety dosti nemocen a zcela zapomenut. Přesto si do posledních chvil zachoval svůj charakteristický, klukovsky rozverný humor, kterým svého času sklízel úspěchy v rozhlasovém studiu i nesčetných estrádách po celé republice.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (2)
Chandra nám domluvila auto i s řidičem a to na celých 7 dní či jak budeme potřebovat. Rozhodli jsme se, že se překonáme, vstaneme brzy a vyrazíme na cestu co nejdřív, než bude pražit slunce. Náš nový řidič byl jiného mínění. Dorazil o půl hodiny později a tím nás připravil o půl naší vzácné hodiny dovolené. Se smíšenými pocity jsme nasedli do roztřeseného VANu a dověděli jsme se, že jsme jeho první turisté.
Jarmila Kocourková: Svatá Lucie bosonohá
Svatá Lucie bosonoháVeledůležitým datem švédského adventního období je třináctý prosinec, svátek svaté Lucie. Po celém Švédsku se konají celý týden masové oslavy nevinné krásky, která dala přednost lásce duchovní před fyzickou. Síla jejího utrpení v průběhu staletí vyvanula, dnešní Lucie je znamením přicházejícího světla a naděje v boji s nepřátelskou tmou a depresí, asi jako naši Blaničtí rytíři symbolizují ochranu českého národa před zlými mocnostmi.
Ivan Rössler: Povím to tancem a písní
V časopisu MELODIE Karel Gott kdysi uvedl: "Kdybych si mohl vybírat na desky, co bych chtěl, nazpíval bych třeba desku ze samých evergreenů anebo podobných věcí, a to by byly skladby Alfonse Jindry, který má skutečně nejvíc melodických nápadů." Snad nejslavnější písní Alfonse Jindry a skutečným evergreenem je skladba Povím to tancem a písní, kterou napsal s Jaroslavem Moravcem, a kterou ve čtyřicátých letech s orchestrem Karla Vlacha na desky Ultraphon nahrál Arnošt Kavka.