Petr Pučelík: Standa Procházka pokřtil písničky, které čas neodvál
„Sedmdesát let rozdávám lidem dobrou náladu a najednou zjišťuji, že písničky, které zpívám, neznám celé. Například písničku Zvadla růže, zvadla sama… jsem zpíval mockrát, ale že má patnáct slok, jsem nevěděl. Je úžasné, že pan inženýr Kalbáč dal něco takového dohromady a já všem lidem přeji, aby jim naše krásné písničky v tom dnešním mumraji měly stále co říct,“ vzdal hold sběrateli písniček Standa Procházka.
Marta Urbanová: Španělsko
Do Španělska na dovolenou jsme odlétali z Getwicku s cestovní společností Thompson Holidays. Když odlétáte z Getwicku, tak hned poté, co zaparkujete auto, si musíte poznamenat číslo parkovacího místa, řadu a blok, jelikož po příjezdu z dovolené byste už nemuseli auto nalézt. Ne však proto, že by se ztratilo, to ne, ale prostě proto, že byste ho mohli hledat celé měsíce na tak rozlehlé ploše. Poté nastoupíte do autobusu, který vás odveze k odletové hale.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)
Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.
Lukáš Nepovím: Takový normální maratónský den
Sobotního dne 12.5.2007 byl zahájen na Václavském náměstí v Praze WOLKSWAGEN MARATONSKÝ VÍKEND jako každý rok doprovázený MARATON MUSIC FESTIVALEM. A tohoto krásného slunečného dne jsem maratón navštívil. První rozběh nazývaný Caddy City běh 8 km začínal ve tři hodiny odpoledne. Hezké počasí a program tvořený tanečníky samby, domorodými tanci za doprovodu perkusí a dalšími umělci, dotvářel uvolněnou atmosféru.
Vladimír Leksa: Ladislav Smoljak, pravdivý, nadčasový
Jedného večera v roku, keď si Federico Fellini na Moskovskom filmovom festivale odniesol Zlatú cenu za film Interview, a keď Marcello Mastroianni získal veľkú cenu v Cannes za hlavnú rolu vo filme Nikitu Michalkova Oči čierne, som na jednom z dvoch programov Československej televízie po televíznych novinách so zváračom a kombajnom uvidel film, vďaka ktorému som objavil génia. Ten film sa volal Nejistá sezóna a ten génius sa volal Ladislav Smoljak. V tom čase som už poznal komédie a divadelné hry z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Dialógy z nich som vedel citovať naspamäť.
Jiří Suchý: Elektrická puma (5)
Přepilovat lano se mu však podařilo teprve v okamžiku, kdy kabina bezpečně přistála v přízemí. Polovina lana dopadla na její střechu, na druhé polovině pak zůstal viset nešťastný voják, jemuž pojednou pětipatrová propast počala nahánět hrůzu. Ostatní ozbrojenci, kteří byli svědky jeho neúspěchu, ponechali ho osudu a rozběhli se dolů za Bondem.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (16) Arkadij Rajkin
V roce 1939 vzniklo Leningradské státní divadlo miniatur, jehož zakladatelem a uměleckým vedoucím byl herec a komik ARKADIJ RAJKIN (1911-1987). Představovat jej u nás bývalo kdysi zbytečné; vždyť právě v Československu dostal v padesátých letech přezdívku „muž mnoha tváří" (tak se ostatně také jmenoval film režiséra Zdeňka Podskalského, natočený při první Rajkinově návštěvě Československa v roce 1958, a stejný název nese i obrazová publikace, která o rok později vyšla rovněž u nás, v nakladatelství Orbis).
Pavel Pávek: Velké překvapení Františka Kmocha po 95 letech
František Kmoch byl jedním ze skladatelů, kteří proslavili českou hudbu po celém světě. Narodil se 1.srpna 1848 v Zásmukách a podstatnou část života prožil V Kolíně. Založil tam hudební školu, dirigoval Sokolský dechový orchestr, později i Kolínskou městskou kapelu. Přes nabídky vedení dechových orchestrů v jiných městech zůstává věrný své kapele, se kterou hostoval ve Vídni, Budapešti, Krakově a podnikl dokonce tříměsíční turné po Rusku.
Zdeněk Wachfaitl: Kunický rybník pod Hůrou
V Kunicích na Vidovickém potoce pod Hůrou je malá ani ne hektarová nádrž – Kunický rybník . Je to dochovaný zbytek malé vodní soustavy v této malebné krajině nacházejíce se na téměř samé hranici rozvodí Sázavy. Vidovický potok, který z něj dále vytéká se v lukách za vsí spojuje s potokem Kunickým a míři do říčky Mnichovky a s ní u Zbořeného Kostelce se vlévá do Sázavy.
Michal Dlouhý: První krytí
Erární služební psi četnictva nesměli být bez zvláštního povolení ministerstva vnitra ani připouštěni ani kryti. Rovněž před krytím soukromých fen, jejichž používání ve službě bylo povoleno, bylo nutno vyžádat si souhlas ministerstva vnitra a udat přesná rodokmenná data psa, který má fenu krýti. Za zvýšený náklad na výživu feny v době vrhu a v laktační periodě byl majitel psa povinen odevzdat po odstavu mláďat pro služební účely četnické správě bezplatně jedno mládě.
Janina Svobodová: O čtení
Jak to mají dnešní čtenáři? Čte se ještě vůbec? Nekonkurují počítače a DVD knihám? To víte, že ano! Ale? S počítačem si do postele nevlezete, za to s dobrou knížkou v ruce si navodíte tu správnou atmosféru pro dobrý spánek. Jedu ve vlaku nebo v tramvaji a vidím kolem sebe čtenáře. Jsem knihovnicí v malé obci, a i tam lidé čtou.
Kristýna Loužecká: Fiktivní rozhovor s Adinou Mandlovou
Když mě přepadla myšlenka „proč se mi tak moc líbí 40. léta minulého století“, hned se přede mnou vynořila velice jednoduchá odpověď: kvůli filmům a hercům z té doby. K nejoblíbenějším herečkám určitě patří i Adina Mandlová a z toho vlastně vznikl tento článek. Už od mala jsem se s rodiči dívala na filmy z minulého století. Máme jich doma celou sbírku. Každý den se na ně díváme a už je známe skoro nazpaměť. Začínám si připadat jako Ondřej Havelka, jenom je tu rozdíl skoro šedesáti let. Chtěla bych se o této době dozvědět něco víc. Myslím, že tato záliba ve filmech natočených před válkou a za války je u tak mladé generace, co jsem já, velmi ojedinělá, alespoň mi to říká švagrová.
Milena Buriánková: Bylo mu šestnáct / Člověčiny
Bylo mu šestnáct a učil se nástrojařem. Psal se rok šedesátý osmý, rok, který mohl být i pro něho zajímavý z hlediska historie národa. Osud ale rozhodl jinak. Ve starých lázních při hodině tělocviku skočil do vody a sám už nevyplaval. Tři zlomené obratle provázel zmatek, strach a vtíravý pocit beznaděje.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (12)
Po newyorské ulici jde pružným krokem mladý muž, jako by se pohyboval v rytmu písně, která se mu honí hlavou. Je sobotní podvečer, za chvíli mu končí pracovní doba v obchodě s barvami a laky, kde je druhým prodavačem. Má pocit, že mu patří celý svět. Na chvilku se zastaví v jednom krámku, aby si zamluvil módní košili, a pak se vrací do obchodu. Marně tam — ostatně jako vždy — požádá jeho majitele o zálohu na pondělní výplatu a pak utíká domů. Hádka s rodiči, kteří si stěžují na drahotu i na to, že jejich syn chodí pozdě domů, je na denním pořádku. Tony, neboť tak se onen synek jmenuje, má však v hlavě už jen a jen dnešní večer.