Ing.Miloslav Křížek - Zdeněk Pošíval: Ten, jenž nemá rád bezvětří
K nejkrásnějším vzpomínkám z dětství patří zšeřelá místnost, praskající oheň v kamnech a táta předčítající mi ty nejkrásnější dobrodružné knížky. V těchto chvílích jsem nebyl pouhým posluchačem, ale patnáctiletým kapitánem, korzárem, případně jsme se s Robinsonem snažili přežít na pustém ostrově. Vyvolalo to ve mně celoživotní touhu ta místa navštívit, případně zkusit zde žít.
Jaroslav Hrubý - Zdeněk Pošíval: Poněkud skryté zázraky
Přestože dnešního hosta znám teprve od neplánované červnové návštěvy, těším se z tohoto osobního a neobyčejného setkání: výrazně mi připomnělo často opomíjenou pravdu, že kulturní hodnoty nevznikají toliko z usnesení úřadů či politicky motivovaných orgánů, ale hlavně a především z veliké vůle, iniciativy, kromobyčejné snahy a talentu jediného odhodlaného člověka.
Renata Šindelářová: Příběh lidstva v dopisech
ROK V DOPISECH nám odhaluje starosti typické pro tu kterou dobu a pomáhá nám si uvědomit, nakolik jsou podobné těm, jež prožíváme dnes. Že lidé před mnoha stoletími se strachovali, stejně jako my, o zdraví své a svých bližních, o šťastný osud dětí, o lásku, ale také o mír, který my považujeme za samozřejmost a pokud by některý z nás takovou obavu spontánně vyslovil, snad by to vzbudilo i posměch.
Michal Dlouhý: Žně
Vpodvečer 4. července 1938 se na četnické pátrací stanici v Ružomberoku rozezvučel telefon. Četnická stanice Párnica v politickém okrese Dolný Kubín hlásila případ domovní krádeže v obci Komjatná. Neznámý pachatel vnikl do bytu rolníka Adama Mikloše otevřeným oknem a odcizil 200 Kč, zlatý dámský prsten, pánský oblek, košili, pánské boty, cestovní kufr a další drobnosti v celkové hodnotě přes 2.500 Kč.
Adéla Muchová: Tři roky prázdnin na vancouverské univerzitě
Je léto 2003 a já stojím ve frontě u celní přepážky a pozoruji pestrobarevnou směs lidí, na kterou nejsem z Čech zvyklá. Jsem unavena po devítihodinovém letu z Frankfurtu do Vancouveru a přitom teď potřebuji působit opravdu dobře, svěže a sebejistě, neboť přichází zkouška ze všech nejdůležitější. Pomalu se dostávám k okénku, kde se na mě zvědavě culí šikmooká úřednice v uniformě.
Antonín Galatík: Kamenné sedadlo velkomoravského vládce (Sáma?) v Chřibech
Vážená redakce Pozitivních novin. V Chřibských kopcích jsme nalezli objekty s runovým (futharkovým) znakem, který jejich používání spolehlivě datuje na 6 - 8 století po Kristu. Jsou to tedy nepochybně objekty z období vznikajícího útvaru Velké Moravy. Je to pro nás velmi pozitivní zjištění, a tak se s ním chceme rozdělit i s čtenáři Pozitivních novin. S přátelským pozdravem
Pavel Pávek: Město pana Preclíka
Poutník přešel svažité náměstí, minul renesanční radnici a dlouhou rovnou třídou kráčí jakoby východním směrem. Jde jen tak, co noha nohu mine, ve městě kamenné krásy nemá cenu spěchat, poutník ví, že pár ušetřených minut nenahradí pohled na krásu kamene, kterou by jinak mohl minout bez povšimnutí. Nejen kamene.
Jan Řehounek: Zázračná kvítka (1) Kostival
Po celé jaro a v průběhu léta můžeme na vlhčích loukách, březích řek a potoků nebo lužních lesích, od nížin až do vyšších horských poloh, nacházet nápadnou rostlinu z čeledi brutnákovitých, rozvětvenou, asi šedesát centimetrů až metr vysokou, s ochlupenými stonky a listy a drobnými kalíškovitými květy. Okvětní lístky má fialové, modrofialové, červenofialové, růžové či bílé. Je to kostival lékařský (Symphytum officinale).
Jitka Vykopalová: Eva Pilarová a Josef Fousek - Pohlazení
Tyto dva velikány české populární scény netřeba nikomu představovat. Jsou veřejně známí z televize, rozhlasu, filmu, divadla a nesčetných koncertů a veřejných představení. Jsou zárukou kvality veškeré své produkce; ba co víc, zárukou píle, úspěchu, člověčenství, rovných a čestných mezilidských vztahů. Známe je ale i z knihkupectví - z velkého množství úspěšně vydaných knížek a z výstavních galerií, kde vystavují své umělecké fotografie. Každého z nich vždy zvlášť. No právě, každého zvlášť…
Vladimír Vondráček: Prázdniny s vnoučaty
Letos naše tři více než čtyřicetileté děti usoudily, že je na čase, abychom převzali prarodičovskou prázdninovou štafetu a poradovali se alespoň týden společně se všemi pěti vnoučaty najednou. Nakonec naštěstí bylo moudře usouzeno, že nejmladší holčičce, které ještě nejsou ani tři roky, by se stýskalo po mamince a tatínkovi více, než po její desetileté sestřičce. A tak se chrástecká chalupa a její okolí stalo na první prázdninový týden malým dětským táborem.
Ivana Šimánková: Náhodné setkání?
A pak začne mluvit. Tichým, klidným hlasem. O tom, co ho baví víc než film. O tom, že už chce hlavně pomáhat, o tom, jak současné výzkumy ukazují, že voda vytváří malilinkaté krystaly, které se liší podle místa jejího nálezu, že dokáže při jejich tvorbě reagovat na slovo, dokonce i jen na myšlenku, nejkrásnější obrazce vytváří při slovech vděčnost a láska a že naše tělo je tvořeno mnoha procenty z vody, která i v nás takto reaguje a že tedy stav organizmu je hodně ovlivněn naším myšlením.
Jiří Tichota – Jan Krůta: Pan Spirituál
Jak Jiřík k muzice přišel? Docela nepohádkově a kostrbatou cestou. Tatínek pocházel z rodiny s muzikantskou tradicí a jeho pradědeček se jmenoval Antonín Liehmann a údajně prosadil, že táta Dvořák nechal syna Toníka dělat muziku, a ne jak původně předpokládal - řezníka. Můj prapradědeček byl ve Zlonicích kantorem a poznal, že Antonín Dvořák je velmi talentovaný houslista a skladatel.
Ondřej Suchý: Příběh muže v domácnosti
Přišla domů jako obvykle až za tmy. Manžel právě utíral v kuchyni nádobí. Chvíli bylo ticho, jak už to tak před bouřkou bývá. Zůstala stát ve dveřích a jedním pohledem zkontrolovala, zda je všude uklizeno. Teprve nyní se od dřezu ozval poněkud nejistý, přesto však vyčítavý hlas: „Promiň, Drahuš, víš, že ti ponechávám volnost, ale co je moc, to je moc!
Ondřej Suchý: Láďa Gerendáš bojuje - Zachraňte karlovarské letní kino!
O kdysi krásném letním kině v Karlových Varech jsem psal v Pozitivních novinách v roce 2007 v článku Lesk i stesk na Karlovarském festivalu. Tenkrát jsem na filmovém festivalu požádal svého kamaráda, Karlovaráka, hudebníka a herce Ladislava Gerendáše, jestli by se nešel se mnou podívat na kino, k němuž jsem měl a mám zvláštní vztah…