Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě
Když jsem se v loňském roce ocitl na Polabském knižním veletrhu jako host v programu, který moderoval mladý zpěvák a herec Filip Sychra, nečekal jsem, že mě tam potká jedno zvláštní překvapení. Myslím na onu chvíli vlastně dodnes. Filip Sychra, když jsme si byli představeni, mi řekl: „Vy jste se nejspíš dobře znal s mojí maminkou.“
Jiří Winter Neprakta – Peter Závacký: Za kráľom českého kresleného humoru
Rodák z pražských Holešovic Jiří Winter, ktorý svoje páčivé kresby, už od spolupráce s Kopecným, podpisoval ako Neprakta (celkovo spolupracoval s tromi libretistami - zberateľom Bedřichom Kopecným, spisovateľom Miroslavom Švandrlíkom a novinárom Emilom Schneiderom) zomrel po krátkej chorobe, 30. októbra 2011 o 15.00 hod., vo veku nedožitých 88 rokov, v pražskej Střešovickej vojenskej nemocnici. Česť jeho pamiatke!
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (4)
V řeckém parku za školou jsem si našel svoje místo a kolem mne byl podivný shluk roztodivných existencí. U kamenného stolu, pod sochou Sokrata, sedávala Američanka v černých brýlích. Přinášela dva sendviče a kolu. Její známý, v krátkých sportovních šortkách, v bílých botách a v tričku s nápisem I LOVE N. Y., se zakusoval do sendviče. Měl na uších exklusivní sluchátka, u pasu magnetofon. Podupával nohou a hluboce prožíval hudbu.
Dobromila Lebrová: Úsměvný miniprůvodce rostlinnou říší podruhé
Vážená paní Dolejšová! Dost dlouho se bavívám vyhledáváním zvláštních nebo legračních názvů rostlin, obzvláště květin. Podotýkám, že rostliny nebyly nikdy mojí pracovní náplní. Přijala jsem tedy s nadšením Vaši výzvu v Pozitivních novinách ve Vašem následně článku Úsměvný miniprůvodce rostlinnou říší a vyhledala jsem uvedené rostliny, včetně té muchomůrky.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (29)
Ta žena ležela na schodech před kostelem sv. Antonína v Holešovicích na Strossmayerově náměstí. Kostel byl postaven v roce 1908, a to byl rok narození mé maminky Boženy v Suchém Vrbně u Českých Budějovic. Maminka měla svůj domov v Nemanicích, nedaleko od „Budějc“. Tam jsem prožíval mnohé prázdniny. Ležící žena na schodech mi připomněla něčím moje dětství.
Elena Paclová: Z chřadnoucí trosky se stala opět dominanta
Když se v naší zemi změnily poměry, v té krátké době prvního nadšení a nových nadějí, byl ten prozíravý muž už znalým historikem kraje a starostou obce. Jednoho dne mu na stole zazvonil telefon: „Dobrý den, tak konečně jsem vás vypátral! Celá léta co jezdím po republice se snažím vzpomenout, kde jsem to tehdy byl na nějaké svatbě a vzal si z vašeho kostelíčka něco do úschovy.
Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (2)
Než se vůbec pustíme do Egypta, řekněme si otevřeně, co jsou to ty dynastie. Nemá cenu, aby nám cizí slova kalila dorozumění. Dynastie je panovnický rod. Ovšem v případě Egypta je to taky zároveň vítaná možnost, jak si rozčlenit jeho historii. Jakýsi pan Manento, kněz egyptský, rozdělil dějiny své země na třicet dynastií, a bylo to.
Pavel Vaculík – Ondřej Suchý: O cirkusových klaunech
Ač jsou všechny pozice v celkovém výsledku v cirkuse stejně důležité, je třeba se také v českých podmínkách poklonit jedné, přece výsadní, kdy je za krále manéže, jindy za duši cirkusu označován klaun, který je nejzobrazovanějším cirkusovým symbolem a určitě jedním z nejžádanějších očekávání nejen dětských diváků, mnohdy indikátorem úspěšnosti celého podniku.
Ondřej Suchý: Z pohádky do pohádky s Annekathrin Bürgerovou
Vážení čtenáři POZITIVNÍCH NOVIN! Dovolte abych se s vámi podělil o jednu z mnoha malých pohádek, které se odehrály v mém životě. Předkládám vám článek, který potřebuje úvodem dvě vysvětlivky: Za prvé: Článek, původně s názvem „Z pohádky do pohádky (pokračování s Annekathrin Bürgerovou v hlavní roli“), vyšel letos v 5.čísle časopisu SYNCHRON - Zpravodaji Českého filmového a televizního svazu FITES – a proto se k širšímu okruhu čtenářů nemohl dostat.
Marie Formáčková: Helena Růžičková a její muži - Malý Jirka
V případě herečky Heleny Růžičkové není pravda, že každý člověk je nahraditelný. Ona byla takový originál, že ji pořád nikdo nenahradil, i když v lednu uplyne už šest let od její smrti. Pořád na ni vzpomínáme, pořád se nám vybavuje její smích, její tvář, její energie. Jako by tady pořád někde byla. Ovšem Helena měla své zázemí, měla své dva Jirky, kteří tvořili její svět, její zázemí a byli oba tak trochu v jejím stínu. Manžel ještě o mnoho víc než syn. A protože jsem je oba dlouho znala, ráda na ně zavzpomínám.
Luděk Horký: Jak jsem začal psát a jak to dopadlo (4)
Tímto pokračováním končí malý seriál, který napsal člověk těžce a doživotně postižený, který se ani ve snu nedomníval, že by mohl kdy literárně tvořit. Stal se lidovým písmákem a vydal již nejméně desítku svých knih. Nejprve jsem do Pozitivních novin napsal o něm 13. 7. 2011 „Co všechno prožil po svém úrazu“, potom 9. 8. 2011 další článek „Prázdniny vnoučat v sedle na koních“, a tento malý seriál sepsal již pro Pozitivní noviny on sám.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (7)
Popularita Semaforu byla čím dál tím větší a tak i rozhlasový hodnostář, který ještě nedávno prohlásil, že do rozhlasu vstoupím jen přes jeho mrtvolu, mně pojednou poklepával na rameno a předváděl docela roztomilou etudu na téma licoměrnost. Rozhlas pak začal vysílat naše písničky, a to velmi nahlas, aby nebylo slyšet skřípání zubů těch, co náš vstup na rádiové vlny považovali za svou osobní prohru.
Pavel Myšák Mojžíš: Z toulek po Kokořínsku
Není nad to vrátit se sám na stará místa. Jít po cestě, vedoucí k lesům a skalám, na níž pomalu utichá hluk civilizace a střídá ho jen šumění větru v korunách stromů a občasné pípnutí probuzeného ptactva. První skalní převis mne uvítal naprostým tichem. Tichem, které se valilo údolím, odráželo se od pískovcových skal a plnilo moji hlavu až k prasknutí. Byla to kouzelná noc.
Milan Turek: Koláčková chaloupka
Kdyby Jeníček s Mařenkou zabloudili v Jizerských horách a přišli k chaloupce pod Českou chalupou, kde by chtěli ochutnat koláčky, určitě by je nezavřela zlá baba Jaga, ale potkali by úsměvnou babičku, která by jim ráda nechala koláček a případně uvařila čaj. Tam, v domku u rudolfovské elektrárny začínala rozvíjet své pekařské umění velmi úspěšná liberecká podnikatelka Libuše Jahodová.