Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (18)
Co je to tréma? Nedostatek sebedůvěry? Zodpovědnost k divákům? Nemoc? Vědomí, že neumíme? Před každým veřejným vystoupením se trochu ponořím do sebe a nemohu ten den vykonávat jinou činnost. Žaludek je jaksi na vodě a nutí mne i usednout na porcelánovou mísu, ačkoli nepřijde výsledek. S prvním lepším ohlasem mezi diváky ze mne tíseň spadává. Nastává hezký zápas o přízeň diváků.
Václav Čapek - Zdeněk Pošíval: Říkalo se mu »pan konferenciér«
Jednou jsme s Miroslavem Horníčkem seděli v Národním domě v Olomouci u oběda a on mi říká: „Hele, skoč pro Mildu, za půl hodiny jedeme do Lipníka!“ Šel jsem tedy na jeho pokoj, zaklepal a říkám: „Mildo, vstávej, jedeme do Lipníka!“ On mi z postele odpověděl: „Já nikam nejedu“. Na to jsem ho varoval: „Mildo, vždyť je na to smlouva!“ „Tak ji zrušte!“ vykřikl bolestně a tím to skončilo.
Miroslav Kovářík - Zdeněk Pošíval: Poetický mág koncertů
Tak na ty pozdně noční snídaně si pamatuju, ale krumlovských reminiscencí mám nespočet – folkové festivaly a také samostatné koncerty tam se mnou žily skoro celá dvě desetiletí – nezapomenutý byl ten s písničkáři někdy na počátku sedmdesátých let, kdy jsem šel Hutkovi a Mertovi naproti po cestě k otočnému hledišti říkaje Ortena, na to také nejde zapomenout.
Lucie Stejskalová: S WebNode to dokáže i vaše babička
Český unikátní systém pro tvorbu a aktualizaci webových stránek WebNode získává uživatele ze všech koutů světa. Úspěch zaznamenává díky své jednoduchosti - vlastní web si s ním vytvoří pětileté dítě nebo osmdesátiletá babička. Vlastní webové stránky si teď může vytvořit kdokoli, kdo ovládá základní znalosti práce s PC a internetem.
Josef Čermák: Václav Havel - Vznešený klaun?
Tento titulek není myšlen hanlivě - spíš něco jako název Kožíkova románu Největší z Pierotů. Osobnost, která na mne vystupovala z filmového plátna, nepochybně patří k nejzajímavějším hercům na světové politické a kulturní scéně poslední třetiny minulého století (a ani to nemusí, jak film naznačuje, být neodmítatelnou poklonou).
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (19)
I nepozorní čtenáři jistě už dávno poznali, že se rád předvádím a že jsem tak trochu – no – možná i trochu hodně – exhibicionista. A tak snad nikoho nepřekvapí, když zde teď přidám další svůj příspěvek do zmíněného almanachu Vrchlabského gymnázia, vydaného v roce 1995 u příležitosti 50. výročí českého gymnázia.
Pavel Pávek: Holobrádci u Kolína
Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna.
Jiří Suchý: Elektrická puma (4)
Obloha na východě se počala jasnit a nové ráno se hlásilo ke slouti. František otevřel oči. Zdobeným oknem padalo na jeho tvář ranní šero, ve kterém mohl rozeznat některé jednotlivosti pokoje a s jejich pomocí si uvědomit, kde se nachází. Po jeho pravici ležela Regina, která nadobro ztratila svůj přísný výraz a její krása tím byla umocněna.
Adela Muchová: Skutečně nevěřící?
Jsme prý Češi národ bezbožný, praví statistiky. Ale mně se to nějak nezdá. Během posledních týdnů jsem se setkala s tolika náboženskými (přesněji křesťanskými) projevy, až se mi hlava zatočila. A to jsem jen brázdila ulice hlavního, údajně tak nevěřícího, města. Koneckonců, posuďte sami.
Josef Čermák: Poslední oslava George Grosse
Pohřeb George Grosse patřil do první skupiny: sportovní novinář, spoluzakladatel novin, laškovná hvězda na tenisových turnajích celebrit (kdykoliv prohrál, mohli za to jeho partner či partnerka, i když šlo třeba o nejlepší světové hráče).
Dobromila Lebrová: Arthur Conan Doyle - lékař, spisovatel, novinář, politik a spiritista
Mezitím začal mít dost svého slavného detektiva Sherlocka Holmese a v dopisech matce uvažoval, že je mu z něj špatně a že ho „ zabije“. Vadilo mu, že tato zábavná literatura zastiňuje seriózní romány, které chtěl psát. Dokonce odolával naléhání nakladatele Strand Magazinu, kam své detektivní povídky posílal, a odevzdával povídky pouze jednou měsíčně a zvedal požadovanou cenu za ně.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Chrám chrámů
Nejprve trochu filologie. Ten chrám se jmenuje San Giovanni in Laterano. Tedy svatý Jan a přídavné jméno „lateránský“ je zase odvozeno podle majitele pozemku, který žil, jak jinak, v časech římských císařů a za Nerona byl popraven. Po čase se stala vlastnicí parcely choť císaře Konstantina, která s tímto majetkem takhle ušlechtile naložila.
Josef Krám: O střele LITTLEJOHN
Vystudoval jsem strojní fakultu ČVUT, ale chodili za mnou dva členové StB, otec totiž dělal poradce ministra války v Anglii, a já se pak bál dělat práci inženýra. Ale jakmile jsem se dal na muziku, okamžitě jsem měl od nich pokoj. Udělal jsem si státní zkoušku z houslové hry na pražské konzervatoři, dále studoval u profesora Muziky a udělal Pražskou konzervatoř.
Danuše Markovová: Filipika se zrcadlem aneb jak nejlépe vyzpovídat své druhé já....
Pro mě je nejdůležitější být obklopena lidmi, kterým vnitřně věřím a kteří umějí něco dávat ze sebe. V tomto ohledu mám na lidi štěstí, i když je jich hrstka, co mi upřímně fandí. Přátele poznáš podle toho, že mají radost spolu se mnou! Moje děti mi však fandí určitě.