Zdeněk Wachfaitl: Cestovní kaleidoskop – pomník a pomníčky
Dlouhá osmdesátá léta jsem jezdil touto dobou po kutnohorské silnici k příbuzným. Vozil jsem v autě větvě tújí, stříbrných smrků i jedlí. U mě na zahradě jsem tohoto chvojí měl po zastřižení živých plotů dostatek a příbuzní velice umně z tohoto chvojí dokázali vytvořit dušičkovou podzimní vazbu, která byla lepší než kupovaná.
Miroslav Sígl: Před znovuotevřením Národního technického muzea
O odpovědi na otázky jsem požádal Karla Ksandra (* 1964), nového generálního ředitele Národního technického muzea – krátce před jeho znovuotevřením, k němuž má dojít 16. února 2011 u příležitosti narozenin významného českého architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky (1831–1908). Na otázky mi odpověděla Mgr. Olga Šámalová, vedoucí odboru prezentace a práce s veřejností.
Jožo Ráž - Stano Háber: My sa nikdy nevzdáme!
Spolupracoval som aj s inými textármi. Tá spoločná lúskačka je vždy o tom istom. Ja mám takú vlastnosť, že proste neviem zaspievať niečo, čomu neverím. Ak to nie je to pravé, tak mi zasvieti červené svetlo. Proste viem, že to nemá cenu ani skúšať, lebo to nie je moja pesnička. Všetko, čo spievam, tomu verím. Buď to v tej piesni je, alebo ju nerobím.
Milan Turek: Lyžování místo batolení
Liberecké děti umí dřív jezdit na lyžích než chodit. O tom se může přesvědčit každý, kdo navštíví Jizerské hory nebo Ještěd. Zatímco v Jizerkách se děti rozvážně rozbíhají, pod Ještědem se naučí zdolávat kopec v kraji nejstrmější. Jezdilo se tady už před sto léty, ale současní lyžaři začínali v padesátých létech a se školou v jednotě Ještěd začali v roce 1960. Jedněmi z prvních cvičitelů byli i manželé Emilie a Jan Schejbalovi, dodnes pracují jako cvičitelé Lyžařské školy Ještěd. Za celý ten čas naučili sjezdovat tisíce dětí.
Miroslav Sígl: Kroniky a kronikáři v českých zemích
Co může být užitečnějšího pro paměť národa než dobře vedené kroniky s textovými dokumenty, snímky a výstřižky, doplněnými mnohdy orálně historickými vzpomínkami pamětníků? Podle zákona číslo 80 z roku 1920 měla za povinnost každá obec vést pamětní knihu obecní. Tento zákon i s dodatečnými nařízeními či směrnicemi platil u nás neuvěřitelných 85 let...
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (27) Věra Ferbasová
Jednoho květnového dne roku 1972 jsem měl odpoledne schůzku s paní Věrou Ferbasovou v restauraci U Nováků, ve Vodičkově ulici v Praze. Vzpomínám si, jak jsem si doma předtím pozorně prohlížel ve starých ročnících Kinorevue její tvář, k čemuž se přiznávám bez uzardění, neboť jsem si ji z pozdějších let nemohl upamatovat. Nebylo divu, po mnohaleté odmlce se na plátna kin vrátila až na přelomu padesátých a šedesátých let a to v epizodkách tak nevýznamných, že její současná podoba byla (alespoň pro mne) k nezapamatování.
Peter Závacký: Kráľovi českých komikov
V roku 2011 si v Čechách pripomenuli 120. výročie narodenia veľkého herca Vlasta Buriana (1891–1962), kráľa českých komikov. V roku 1999 mu čitatelia časopisu Televize udelili aj titul kráľ úsmevu 20. storočia v ČR. Rok Buriana si však pripomenula kultúrna verejnosť nielen na Vltave, ale aj pod Tatrami – na Slovensku. Priaznivci jeho hereckého umenia si zaspomínali na jubileum kráľa komikov na výstave nazvanej Výtvarná pocta Vlastovi Burianovi (kurátor Peter Závacký), na záver roka, v Kúpeľoch Sliač a v Košiciach (december).
Filmuje... (3)
Televízni pracovníci sú často veľkí výmyselníci. Príhoda, ktorú spomeniem, sa nestala mne, ale poznal som jej aktérov v čase, keď v Slovensku bola ešte len jediná štátna televízia. Sám som s nimi zažil nejeden veselý kúsok. No to, čo prežil s kameramanom Ferom a zvukárom Vladom môj kolega Maťo, ako sme volali vtedajšieho známeho moderátora, sa len tak zažiť hocikomu nepodarí. Maťo bol s televíznym štábom na reportáži a v jednom mestečku prespávali v hoteli.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (5)
Každý si může vzpomenout na manifesty nejrůznějších významů s následky tu kladnými, tu zápornými! Tehdy ovšem slovo znamenalo opravdu SLOVO, každé mělo svůj význam a málokdo si dovolil jeho přesný význam posunout. Slovo dělalo muže, po protestech feministek nyní dělá i ženu, což by bylo v pořádku, kdyby šlo o opravdové slovo.
Vlastimil Marek - Blanka Novotná: Už je to tady. Už toho mohu nechat.
Ano i ne. Neustále mne překvapuje, jak málo se většina žen snaží sama si najít ty správné informace v tom správném čase. Nejen na počátku těhotenství. A jak řada žen jakoby přestala umět číst. Z celého článku je zaujmou jen jeden dva termíny a už rozjedou obviňování… Víte, já tyhle internetové diskuse nemám moc rád, často se zbytečně zjednoduší na žabomyší spory o nepodstatné detaily.
Miroslav Sígl: Lidový písmák a kronikář Kadlína
Předem na vysvětlenou: jde vskutku o Kadlín s „d“, jedinou vesničku, která se takto u nás vyskytuje a její název pochází od slovesa tkáti a podstatného jména tkadlec, také lidově „kadlec“ (těch už je u nás vícero). Nachází se v samotném cípu severovýchodu Mělnicka, sousedí s mladoboleslavským okresem, a v ní se narodil její budoucí kronikář Vlastimil Čech (*1929).
Miroslav Matucha: Finanční poradce
Pokud si dnešní Čech, a je jedno zda vzdělaný, bohatý, literát, politik nebo cokoli jiného, přečte či uslyší výše uvedený název této profese, v drtivé většině případů zareaguje podvědomě negativně! „Co to je ? To je něco jako pojišťovák? Zase nám bude něco vnucovat ! My stejně nemáme co investovat ! A všechno je to lumpárna, zase to zkrachuje, jako vždycky!“
Jan Řehounek: motocyklový závodník Narcis Podsedníček
80. let dnes uplynulo od smrti prvního českého továrního motocyklového jezdce Narcise Podsedníčka. Narcis Podsedníček (29. října 1866 – 23. ledna 1932), motocyklový závodník a konstruktér, ztratil v útlém dětství otce (jako hajného ho zastřelili pytláci) i matku. Vychovávala ho teta. Starosti o něj se zbavila tím, že ho záhy dala do učení ke kováři Lejskovi v Mysločovicích. Kovářský tovaryš se po vandru uchytil u kováře Svozila v Březcích u Přerova, pak pracoval v hutích barona Kleina ve Štěpánově. Již tam se vypracoval ve velmi zdatného a šikovného řemeslníka.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (2)
Samozřejmě se mi teď, když mám více času na snění, vybavují události významné i možná zcela zanedbatelné. V těchto střípcích vzpomenu často na spoustu situací a celou řadu různých lidí, tu všeobecně známých, tu naopak zcela neznámých, kteří „prošli“ mým životem. Někdy budu postupovat chronologicky, někdy pak i tématicky, ale určitě budu občas přeskakovat zejména v čase, protože to je vlastní všem vzpomínkám.