Jan Řehounek: Trojnásobný vítěz Velké pardubické
Velkou Pardubickou jel Richard Fletcher, pro něhož se v dostihové branži pro jeho ohnivě ryšavé vlasy okamžitě vžila přezdívka Červeňáček, poprvé v roce 1880, kdy mezi sedmi startujícími skončil čtvrtý. První jeho vítězství je z roku 1886 s koněm Hanno, podle výroku rozhodčího o délku nosu. Podruhé zvítězil v roce 1889 s koněm Parisis, lehce o tři délky.
Stanislav Moc - Renata Šindelářová: Člověk je atomická částice (2/2)
Jistě všichni dobře znáte zábavný pořad Zlatíčka. Mnou zpovídaný Čechoaustralan Stanislav Moc ho neznal, to však již neplatí v tuto chvíli. Pan Stanislav Moc se totiž stal obětí mého nápadu, zrealizovat Zlatíčka žurnalistická. Mezi pečlivě nachystané otázky jsem nakladla několik zlatíčkovských pastiček, souvisejících s texty pana Moce. Výsledek je o to originálnější, že si pan Moc své zlatíčkovské komentáře vlastně nevědomky napsal sám, mj. jako příspěvky do Pozitivních novin.
Ondřej Suchý: Lupino a Anička Barbora Škrlová
Tak například na sklonku léta jsem si všiml, že Lupina, který se zajímá o veškeré dění u nás i ve světě, zaujala během jeho doposud krátkého života (1 a ¾ roku) osoba, kterou zná dnes už celý národ. Lupino neví, co ta osoba provedla. Lupino ani neví, proč se jí říká Anička, jindy Barbora a jindy Adam.
Miroslav Sígl: Přítel, s nímž o zábavu není nouze
Kdo by z okruhu leteckých a jiných novinářů nejen v Praze, ale i v zahraničí neznal Karla Helmicha (*1926) jménem. Dosáhl nejvyššího ocenění Mezinárodní letecké federace FAI – a sice Řád Paula Gastona Tissadiera. Ten žil v létech 1843 – 1899, proslavil se jako vzduchoplavec, když se svým balónem vystoupal do výšky 8600 metrů, když jako první konal pokusy se vzducholodí poháněnou elektrickými motory.
Omyl
Vystúpila som z autobusu a zrýchlila krok. Zahĺbená do myšlienok som sa nevdojak usmiala. Spomenula som si na fantastický, vášňou naplnený večer, čo sme včera prežili s mojim Peťkom. Nebolo by od veci, keby sme si dnes dali repete.
Pavel Myšák Mojžíš: Jen tak na jaro...
Na naše nádraží byl dneska po ránu opravdu krásný pohled, stříbrné struny kolejí opředené v ranním slunci lesknoucí se pavučinou trolejí, do nichž sem tam probleskovala duha barev odjezdových návěstí… V kapse mě hřála jízdenka do Třemošnice a v duši vědomí, že tenhle krásný předjarní den strávím konečně v přírodě.
Jan Drocár: Karel I. potomkem české kněžny sv. Ludmily
Papež Jan Pavel II. 3.října 2004 v bazilice svatého Petra ve Vatikánu blahořečil posledního rakouského císaře, uherského a českého krále Karla I. Habsburského. Blahoslaveného císaře označil papež ve svém projevu za "příklad pro dnešní evropské politiky" pro jeho snahu o mír v době války. Obřadu v bazilice bylo přítomno také na 300 příslušníků habsburského rodu, mezi nimi i žijící synové císaře, včetně v Čechách nejznámějšího Otty Habsburského, současné hlavy rodu.
Miriam Kantorková - Zdeněk Pošíval: Vichřice s něžnou duší
Je téměř neuvěřitelné, že se tak živelné a takříkajíc plnokrevné herečce podařilo unikat bulváru a nemít přitom za sebou ani žádné skandální odhalení. Tím nechci říci, že by si bulvár nedokázal najít a znectít i neviňátko: znám několik žen, jež se samy bulváru nastavují, neboť učinit něco kloudného ani nedokážou. Existuje ovšem mnoho žen, jež ve svých oborech dosahují znamenitých
Pavel Pávek: Lom, který by mohl vyprávět
To podzimní ráno mělo mnoho co do sebe. Údolím Klínového potoka se líně povalovaly šedobílé polštáře z husté mlhy, po dešti zvýšená hladina hlasitě vyhrožovala, že divoký přítok Labe ještě letos neřekl poslední slovo. Před Kamenným mlýnem, u bílými kuličkami ozdobeného porostu pámelníku, postává zarostlý horal a nervózně pozoruje bouřící vodu. Dobře ví, čeho je potok, možná již říčka, schopný.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (14)
Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dosti, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání.
Petr Majer: Rozhovory na téma Česká republika má vlast – můj domov (2)
„Vlastenectví, patriotismus jsou jistě hodnoty, které lidem i národům pomohly přežít v těžkých dobách, byly jim inspirací a jistotou. Vlastenectví a patriotismus samozřejmě odlišuji od šovinismu a nacionalismu národoveckého typu. Ty naopak v historii způsobily jednotlivým lidem i celým národům hodně zla a bolesti. Hrdost na vlastní zem a lásku k ní také nechápu vyhroceně proti lidem jiného původu či národnosti.
Zdeněk Huspek: Rostou, rostou?
Letošní léto bylo vskutku podivné. Červen a červenec tropická vedra, srpen dal možnost využít jarní nebo podzimní oblečení a snad jen září je tradičně teplé a hlavně barevné. A to je šance pro nás, houbaře. V okolí každého mého bydliště byla místa, kde rostly. Houby všeho druhu. Ve Františkových Lázních to byly vysoké borové lesy kolem silnice k hraničnímu přechodu Vojtanov, kde člověk nemusel prolézat pichlavá houští a nacházel poddubáky, klouzky, žluťáky i hříbky.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (2)
„Hej, pane Fousek, ukažte tady mým vnučkám, jak se tancoval kozáček. Vy byste to mohl pamatovat!“ Vedle brýlatého pána stála dvě rzivá děvčátka. Vypadala jako sestry Pipi Dlouhé punčošky. „Proč bych vám to nepředvedl,“ říkal jsem ješitně, „já pamatuju ještě Lenina!“ Muž přikývl, jako by to bylo samozřejmé: „Obě chodí malovat k Přemyslu Povondrovi a ještě chodí do tanečního kroužku!“
Ivo Fencl: Spencer a Hill spolu
Náležím ke generaci vyrůstající s filmy Buda Spencera a Terence Hilla! Zamiloval jsem si ta dílka, ale zrovna tak i parodie se Šimonem a Matoušem představovanými úplně jinou hereckou dvojicí. „Mami, a může existovat parodie komedie?“ ptal jsem se jako kluk. „A co parodie parodie?“ A mámu jsem v dětství na Šimona a Matouše vytáhl do kina, já s ní chodíval velmi rád. „Mně se to strašně líbilo!“ řekl jsem nakonec. „A tobě?“ Pokrčila rameny: „Úplně chyběly ženské.“