Luděk Ťopka: Příběh emigranta
S tím vědomím rodina žila celých dvanáct let, když od něho v létě 1967 dostala z NSR dopis, v němž své zmizení vysvětlil. Obával se zatčení a odvlečení orgány NKVD do sovětských gulagů, jak to tehdy postihlo tisíce ruských emigrantů žijících v Československu a jiných východoevropských zemích.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (3) - Oldřich Nový
KDYBYSTE PROLISTOVALI KATALOGY, které vydala divadelní a literární agentura DILIA, překvapilo by vás, kolikrát je v nich uveden OLDŘICH NOVÝ (1899 - 1983) jako překladatel, upravovatel, autor nebo textař písní. Hervého Mam´zelle Nitouche, Goldoniho lhář, Straussův Cikánský baron, Websterův Plukovník chce spát, vlastní hudební komedie Pro tebe všecko a Tři a jedna - to je jen několik titulů, s nimiž je jméno Oldřicha Nového spjato.
Miroslav Sígl: Čtyři hrdinové nemohou zmizet z paměti
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl spolu s dalšími vedoucími čs. politiky zatčen a unesen nejprve do Karpat a za dva dny do Moskvy. Zde však nebyl ani připuštěn k jednáním mezi SSSR a ČSSR a jako jediný z 26 českých a slovenských politiků vyzvaných k podpisu, odmítl podepsat tzv. „moskevské protokoly“.
Iva a Jiří Mojžíškovi - Jitka Dolejšová: Buďte vítáni a vstupte...
Je čtvrtek 28. února 2008, pozdní odpoledne. Jaro předvádí svou několikadenní demoverzi – obloha se vybarvila do modra a slunce nastavilo svůj termostat zase o pár stupínků výše. Na stanici I. P. Pavlova chci nastoupit do tramvaje. Jen ještě dávám přednost dvěma lidem s bílými hůlkami. Mají batohy a tramvaj je dost nacpaná. Ale přece jen se tam všichni vejdeme.
Tajemství břitvy pana Occama
Čím si zasloužila břitva pana Occama (čti Okema), abychom jí věnovali svoji pozornost? Byla snad tak ostrá, tak výjimečná? Jak se vůbec pan Occam holil? Nebyla ze solingenské oceli? Nebo vůbec nejde o nástroj a pojmenování je pouze výstižnou metaforou? Takové a mnohé podobné otázky je možno klást si už proto, že, bohužel, jméno Williama Occama je veřejnosti mimořádně málo známé.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Co v životopisech nenajdete
Březen se každoročně stává měsícem, kdy média tištěná i elektronická věnují mnoho místa internetu, knihám a autorům. Pamětlivým čtenářům býval a leckdy stále je blízkým klenečský rodák J. Š. Baar, jehož velkým přítelem byl už od dětství hudební skladatel Jindřich Jindřich. Z dopisu, který Baar poslal pozdějšímu národnímu umělci, poznáváme spisovatelův vztah k hudbě.
Kamil Turoň: Fotbal, to je hra!
Původně jsem začínal v šesti letech jako plavec, dostal jsem se i na mistrovství republiky. Pak jsem začal dělat ještě hokej za tehdejší Zbrojovku Vsetín v prvoligovém dorosteneckém týmu, a téměř souběžně jsem se dostal také k fotbalu. To mi bylo kolem dvanácti, třinácti let. No a protože jsem toho v hokeji až tak moc nedokázal, zvítězil fotbal a další cesta už se ubírala právě tím fotbalem.
Dáša Cortésová: Jací byli Vlachovci – II. (13)
Jednou urážel pana Vlacha službu konající kulturní referent. Měl řeči, že je špatné to, co kapela hraje, že jde o propagaci západní kultury atd. Všichni seděli u stolu a jedli. Táta to ovšem nevydržel. Vyskočil a pověsil toho pána za límec saka na věšák. Pánové ztuhli, chtěli ho sundat, aby nebyl malér, ale otec zařval: „Kdo ho sundá, ten půjde na jeho místo!“
Vladimír Vondráček: Únor
Co se tehdy u nás odehrálo, už ví sice každý, ale jaká to byla historická tragedie, si bohužel stále nezanedbatelné procento našich občanů nechce připustit. I tehdy byl únor mrazivý, 23.2. v Praze sněžilo, 25.2. klesla teplota ráno na –11 a maximum bylo –4 st.C. A tak Gottwaldova beranice na Staroměstském balkóně – tedy vlastně na jeho hlavě, právem vstoupila do dějin.
Michal Dlouhý: Četnické děti
Arazím a Jarý, ale i Šiktanc, Šebestík, Turko, Němec, Jaroš, Ambrož jsou jména známá díky televizním obrazovkám doslova milionům diváků. Můj zájem o historii četnictva trvá již dvacet let a za tuto dobu jsem shromáždil úžasné množství materiálu vypovídajícího o činnosti československého četnictva. Až v době přípravy třetí řady seriálu Četnické humoresky jsem začal poznávat potomky četníků jejichž jména se objevila v úspěšném televizním seriálu.
Jiří Stanislav - Zdeněk Pošíval: Návrat na česnekové pole
Později mě požádal, abych se mu mrknul na nějaké monology, jež si připravil na herecké zkoušky: stal se v divadle elévem a vzápětí udělal přijímačky na brněnskou JAMU. Začal studovat. Málem mi zmizel z očí, ale brzy se objevila v novinách jeho fotka, kterak nese transparent s nápisem VÁLKA JE VŮL. Po srpnové okupaci emigroval do zámoří, věnoval se pantomimě, občas napsal nějaký dopis a dokonce poslal šek na podporu stávky při výročí Palachovy oběti.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (29) Boleslav Polívka
Poprvé jsem se s Bolkem Polívkou setkal v roce 1993 na jubilejním X. Filmovém smíchu v Rychnově nad Kněžnou, který byl věnován jeho filmové a televizní tvorbě. Když jsem byl na besedě vyzván, abych o tomto mimořádném klaunovi řekl pár slov, zmohl jsem se pouze na to, že z úcty a obdivu k tomuto našemu velmistru srandy se mně chce vyslovovat jeho příjmení spisovně – Polévka.
Zdeněk Reich: Vůně z léta moravského
Když jsem si přečetl v červencovém čísle Čechoaustralana, nového krajanského časopisu, který začal v květnu tohoto roku vycházet v Melbourne, článek šéfredaktorky Barbary Semenov, znovu jsem si vyvolal všechny ty libé vůně, o kterých píše, tím spíše, že jsme se právě vrátili z té bájné země, kde jsme sami pilně nasávali tyto vůně, o nichž se pisatelka zmiňuje.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Z Florencie do Říma, konečná je u Kolosea
Curzio Malaparte zase popsal reakce amerických vojáků, kteří zničehož nic stanuli tváří v tvář takovému zázraku. Generál Clark, jak píše Malaparte, vstal a mlčky si prohlížel gigantickou, místy probouranou stěnu a mnoho děr po dřevěných kůlech, na nichž kdysi spočíval mramor. Nakonec zareagoval čistě vojensky. „Pěkná práce!“ řekl uznale.