Jan Řehounek: Na sv.Ondřeje slunéčko už nehřeje
Svatý Ondřej pocházel z Galileje a byl bratrem Šimona - Petra. Oba rybařili na Genezaretském jezeře a bydleli v městečku Kafarnaum na jeho pobřeží. Učedníky Kristovými se stali mezi prvními. Ondřej pak šířil evagelium hlavně ve Skýtii, na severním pobřeží Černého moře, v Malé Asii a v Řecku, kde nejen kázal, ale i hojně uzdravoval.
Ondřej Suchý - Jiří Vlastník: MAGICKÁ LATERNA (a slepá kamera pana Wericha) (2)
Byla to tehdy veliká a doslova světová atrakce a režisér Radok byl veliká osobnost, která mohla být rovněž světová, kdyby se tehdejší režim na něm barbarsky nepodepsal. Poznal jsem ho - ovšem jen zpovzdálí - už před léty, když jsem byl členem Propagační tvorby a Marcel Pokorný, který navrhoval kostýmy pro hru Jedenácté přikázání, nadšeně nám o něm vyprávěl.
Michal Dlouhý: Humoresky vážně
V pátek 23. listopadu 2007 se televizní diváci na kanálu ČT1 definitivně rozloučili s hrdiny oblíbeného televizního seriálu „Četnické humoresky“, kteří řešili své služební i soukromé problémy po celých třicetdevět večerů. Je pravdou, že období, v němž děj seriálu skončil patří k nejsmutnějším v naší historii, ale nebylo možno dobovou realitu ignorovat.
Ondřej Suchý: Druhý dar z nebes – korespondence pánů V + W
Jinými slovy: Druhý díl Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha je na světě! Pokračování úžasného čtení, které vydalo nakladatelství AKROPOLIS společně s Nadací Jana a Medy Mládkových. Obdiv patří panu prof. Matějkovi, který celý obří projekt edičně připravoval, a pak samozřejmě těm dvěma velikánům, kteří svými dopisy vytvořili další obdivuhodné literární dílo.
Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (5)
První cirkus vznikl ve starém Římě a jmenoval se Circus Maximus. Jeho aréna měla délku 640 metrů a šířku 130 metrů. Pod sedadly byly vybudován prostory pro přechovávání divokých šelem. Největší část programu ale zabíraly závody na vozech tažených koňmi. Poslední se zde konaly roku 549 n. 1.
Josef Krám: Za Božou Modrým ke koláři do rychnovských Chaloupek
Úvodem krátce ke slovu Chaloupky. Karel Poláček, rodák z Rychnova nad Kněžnou, v románu Vyprodáno o nich píše: Mimoděk zabloudil Jaroslav v čtvrt chudiny, která se nazývá Chaloupka. Jednopatrové dřevěné baráky se tisknou k opukové stráni; na každém dvoře je otep klestí a vítr tu nadouvá modré a pruhované prádlo.
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (2)
Jindra se nebál. Když některou houbu dobře neznal, prostudoval klíč, určil si ji a pak z nich vařil. Kupodivu se nikdy nespletl a my jsme se vždycky ráno probudili. Neznám lepší houbovou omáčku, než „Mechovkovou“. Když ji vařil už třetím rokem, nedalo mu to a houbu odnesl do mykologické poradny.
Jitka Dolejšová: Kultura na dosah ruky – Terakotová armáda
Zajímavý nápad měli organizátoři výstavy Terakotová armáda – umístili ji totiž do prostor pražského obchodního centra Eden. Samozřejmě, že vystavena byla jen malá část tohoto mauzolea, které patří k největším a nejbohatším na světě – rozloha mauzolea je 46 km čtverečních, a jenom terakotová armáda by zabrala plochu přibližně 5 fotbalových hřišť.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Bezzubá kuchařka
Jakmile opustíte po totální devastaci své ústní dutiny stomatologické pracoviště, nastane Vám údobí kašovité. Zatímco Vaši příbuzní budou před Vámi konzumovat tučné bůčky, křupavé husičky i vídeňské řízečky s vlašákem, netřeba Vám strádat. Nemusí Vás však čekat nevábně vyhlížející kašičky, ale gastronomické opusy, překonávající kouzla poživačných Gargantuy a Pantagruela. Nezbytná je jen Vaše nekonečná fantazie a mixér.
Vladimír Vondráček: Životní cesta (1/3)
Kanadská víza jsme získali na tři měsíce, americká dokonce na 10 let a přivezl nám je v Praze do bytu kurýr na Harleyi! Ubytování jsme měli zajištěné v Kanadě u příbuzných a na Havaji v hotelu, který také poskytoval slevy zaměstnancům kanadských aerolinií a jen mírně nepříznivější i jejich příbuzným.
Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (III.)
Nadepsal jsem tuto kapitolu a skoro mi začalo být líto, že píšu o Egyptě. Měl bych totiž ohromnou chuť, rozepsat se při této příležitosti o Staré Říši na Moravě — o té nevelké obci, kde pan Florian se svou početnou rodinou vydával nádherný knížky a žil svůj zvláštní život. Můj smysl pro povinnost však mi velí zůstat v Egyptě a Starou Říši na Moravě zahrnout případně do dvacátého století, ke kterému se, doufejme, taky jednou dopracujeme!
Jaroslav Volf: (Ne)všední pohledy Bohuslava Radimce
Nedávno skončená výstava fotografií Bohuslava Radimce v Českém Krumlově nesporně potěšila srdce i oči většiny návštěvníků, kteří nelitovali času příjemně tam stráveného. Sympatický ohlas výstavky přivedl mne k malé úvaze na téma tvorby Bohuslava Radimce, autora, který si zaslouží více než pouhých těchto pár vět.
Helena Lehečková – Jan Maruška: Profesorka českého jazyka nechce jít k čertu
Paní docentko, nedávno jste byla zvolena za členku Finské učené společnosti, což je pocta na akademické úrovni. Jak se stalo, že kantor, který učí slovanský jazyk, dosáhl takové pozice? Ve jmenovacím dopise je jako zdůvodnění uvedeno „in recognition of the outstanding contribution in your research work“. Zabývám se totiž už 30 let neurolingvistikou, která zkoumá vztah jazyka a mozku. Jazyky jsou svou stavbou velmi rozdílné, zatímco lidský mozek je stejný.
Karel Trinkewitz - výtvarník, básník a publicista
Galerie Ve Smečkách si vytkla za cíl postupně představit unikátní sbírku českých koláží nejznámějších domácích tvůrců. Vedle fotografií a koláží S. Fleischmannové, J.Ladocha a E.Brabence tu jsou až do začátku ledna 2007 ...