Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (2)
Tak jsme se po více jak čtrnácti dnech s Vlastou Korbovou opět sešly u počítače a sklenice studeného čaje. Tentokrát skutečně hodně vychlazeného s kostkami ledu. V tomhle vedru to ani jinak nejde. Budeme tedy pokračovat v načatém rozhovoru.
Olga Janíčková: 350 let trvání gymnazia v královském městě Slaný
V září roku 1947 jsem začala navštěvovat primu slánského gymnazia, ale již v nešťastném roce 1948 "dědek Nejedlejch" přišel na to, že všichni jsme si rovni a poslal nás zpět do tehdy měšťanských škol - první čtyři třídy gymnazia, prima, sekunda, tercie a kvarta byly zrušeny. Uplynuly tři roky a přihlásila jsem se do bývalé páté třídy, do kvinty.
Dagmar Slivinská: Má strach opravdu tak velké oči?
Dnes ráno, jsem si otevřela počítač, mrkla na Facebook a vidím, že se mi tam hlásí nějaký chlap a chce si povídat. Bylo asi pět hodin a mně se ještě nechtělo vstát a jít si udělat snídani, když tu vidím jak píše: "Dobré ráno Dášenko, jaké máte dnes kalhotky"? Odpověděla jsem bezmyšlenkovitě že žádné, protože jsem byla ještě v posteli. Ale on pokračoval. " To jste tedy naostro?"
Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema
Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že?
Jan Kuthan: I na vsi může být stylová hospoda aneb Motorkáři vítáni
Vesnička Rovina se nachází sedm kilometrů od Sedlčan (okres Příbram). Velký poutač vás na křižovatce před vsí včas upozorní, že vaše kroky nemají směřovat po hlavní silnici vstříc vysokochlumeckému hradu či skanzenu, ale rovně na Rovinu. Ač se to zdá být pro mnohé naprosto nepochopitelné, právě v této malé vísce zhruba se 140 obyvateli byla v dubnu 2007 otevřena zbrusu nová stylová hospoda.
Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy
Letošního roku bylo už jedno výročí tohoto českého politika - 5. ledna 70. výročí úmrtí, ale snad s výjimkou některých zájmových organizací a chorvatských občanů si na něj už nikdo nevzpomíná. Jeho život je obrazem i odrazem všech událostí, směrů a vlivů, kterými náš národ od konce století devatenáctého do současnosti prošel.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (16)
Knížka, která se vám pokusila sdělit něco o filmech charakteristických pro nejznámější filmové žánry, se přiblížila k závěru. Jestliže mají odborníci kritéria na určování a členění filmových žánrů různá, mnohdy velmi odlišná, myslím, že to lze pokládat za nejjasnější důkaz toho, že film vzdor svému věku — jednomu století — je uměním stále v „pohybu“. Dnes už je jisté, že v době příchodu televize byly otazníky nad budoucností filmu zbytečné. Biograf je zkrátka biograf a filmové plátno má jiné výhody než televizní obrazovka.
Miroslav Sígl: Paměť slábne, jestliže ji necvičíme / Pro100duchý příběh
Po několika testech a psychologickém vyšetření v Psychiatrickém centru v Praze – Bohnicích mne vybrali mezi zhruba dvě stě šťastlivců z celé republiky, kteří měli možnost svou účastí podpořit dosti významný vědecko-výzkumný projekt.
Jiří Suchý: Cukroví
Možná, že si pamatujete na písničku, v níž se zpívá: Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena. Zpíval jsem ji v jednom vojenském filmu a vy jste nic netušili o její prehistorii. Původně jsem na ni napsal totiž text úplně jinej, do vojenského filmu se nehodící. Měla tvořit finále první poloviny hry Jonáš a tingl-tangl v Semaforu a byla o cukroví.
Jaroslav Vízner: "Ukončete nástup - dveře se nezavírají!"
V padesátých letech měly tramvaje ještě pěkné proporce, krásné interiéry a stále otevřené dveře. Když jsem vycházel z našeho domu ve Vokovicích, jedenáctka byla slyšet dlouho před stanicí, už od Liboce. Dával jsem se do běhu a často ji dostihl až když se ze zastávky znovu rozjížděla. Stačil jsem se ale pověsit na rukojeť zadních dveří, chvíli vlál jak prapor, pak se přitáhnul a tímto způsobem "nastoupil".
Vladimír Leksa: Matej Bel, posol lepšej Európy
Uhorsko je v kríze. Už viac ako sto rokov. Odkedy boli pri Moháči v roku 1526 porazené uhorské vojská a zahynul kráľ, krajina je rozdrobená. V Kráľovskom Uhorsku vládnu Habsburgovci z Viedne. Zvyšok Uhorska je podrobený Turkom. Krajinu pustošia neustále boje proti nim, ale aj občianske vojny, protihabsburgské povstania, náboženské spory a mor. Ale kedysi dávno bolo aj horšie. Po vpáde Tatárov štyristo rokov predtým rozvrátené Uhorsko prestalo na čas jestvovať úplne. Nezaniklo. Rovnako aj teraz – svitlo na lepšie časy – v roku 1683 pri Viedni poráža habsburská ríša s poľským kráľom Turkov, a Uhorsko je od nich oslobodené.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (24)
Otvíráme podruhé Slovník cizích slov na stránkách s písmeny B až G. B: baganče = povel o předání zavazadla Aničce, balustráda = báječné prověřování, kterým projde každý, barograf = přístroj, který registruje náladu v baru, berber = nejoblíbenější pokřik ve všech vrstvách naší společnosti, bidet = zkratka pro dvojici detektivů, bilion = nejen dvouocasý, ale i dvouhlavý lev,
Ivo Fencl: Poeova pražská výstava
V roce 2009 uplynulo sto šedesát let od smrti a dvě stě let od narození vynálezce detektivky a básníka Edgara Allana Poea. Toto výročí až do 13. června 2010 připomíná výstava v pražské Galerii Novoměstské radnice a spatříte zde knihy, a to mistrně umělecky zpracované, ale základem expozice se staly spíše originály knižních ilustrací a různé samostatné výtvarné práce inspirované dílem nešťastného, avšak bezpochyby geniálního tvůrce.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vzpomínka na Choda z nejzasloužilejších
Když mu Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění vydala v roce 1907 rozsahem, důkladností a kvalitou obdobné práci Moravana Františka Bartoše se blížící „Dialektický slovník chodský“, měl před sebou ještě třicet let života. Naplnil je tak usilovnou a tak cílevědomou prací, že když 17. října 1937 v Plzni zemřel, čtyři dny nato se s ním přišla rozloučit do arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje nejen vzdělaná Plzeň (byl tu dvacet čtyři let pedagogem na Českém státním gymnáziu), ale nechyběli ani vyslanci učené Prahy.