Jitka Molavcová: Moje postel
Postel a sen. To patří k sobě. A bylo jich. Co já ve snu už všechno prožila. S kým vším se setkala. Ale snové setkání s Oldřichem Novým bylo nejkrásnější. Postel – katafalk smyslnosti. Postel – andělský kůr nevinnosti. A mezi tím já. Plačící. Smějící se. Čekající. Poste restante. Post skriptum. Pod peřinou, nad peřinou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Sne prodli!
Zdeněk Horenský: Vojenská základní služba
Nadešel ten čas, kdy i Ervín byl nucen nástupem na vojenskou základní službu splnit svou vlasteneckou povinnost. Jsa již po osmnáctém roku věku odveden a dle rozhodnutí odvodní komise schopen sice jen na stupeň C, což je ten pomalu na rozhraní s modrou knížkou, ale s jasným verdiktem schopen. V tom okamžiku sám sobě přísahal, že se armádě musí nějakým způsobem pomstít, a to se mu nakonec přece jen podařilo. A stalo se to způsobem, který mu byl více než příjemný, účel pomsty armádě splnil a on se při tom měl skoro jako v ráji.
Odpozorováno ze života (3)
Před lety se nacházela v Křižíkově ulici v Praze, téměř přesně naproti Hudebnímu divadlu v Karlíně, prodejna mražené drůbeže. Občas byly k mání drůbky nebo celá drůbež čerstvá. Informace o tom se vždy objevila na výstavních tabulích přímo na ulici.
Michal Dlouhý: Četnické kuchařky a posluhovačky
Kapitolou samou pro sebe byly četnické kuchařky. Četnická správa vědoma si rčení, že hladový četník nic nevypátrá, podrobně upravila v kasárním předpise stravování příslušníků četnického sboru. Výkonní četníci se stravovali na vlastní útraty buď mimo kasárny, nebo společně v kasárnách. Za účelem společného stravování měla být vyčleněna zvláštní místnost, v níž si jeho účastníci sami spravovali kuchyni a měli o tom vést záznamy o příjmech a vydáních.
Miroslav Sígl: O Lešetínském kováři a jeho autorovi
Zatím však nastaly lešetínskému kováři zlé doby. Továrník podvodným způsobem vymáhal na kováři jeho pozemky a u soudu vše podplatil, až konečně vyhrál a kovárna byla dána do dražby. Tím však kovářova energie nebyla zlomena. Postavil se proti mocipánům a k němu se přidali ještě vystěhovalci, kteří se vrátili z Ameriky, když tam nenalezli, co očekávali.
Poznáte je?
Jsou mezi námi. Nápadní i nenápadní, někdy je poznáme na první pohled, jindy nám to trvá hodně dlouho, a to i přesto, že s jim podobnými máme již dřívější zkušenosti. Bývají hmatatelně zřetelní a zároveň dokáží být naprosto neuchopitelní.
Leoš Bárta: ADHD je třeba začít brát vážně, upozorňuje Asociace dospělých pro hyperaktivní děti
Psychiatrickou poruchou zvanou ADHD trpí v České republice na 20 000 dětí. Převedeno do reálného života se jedná o jedno či dvě děti v každé třídě základní školy. Pokud se příznakům ADHD nevěnuje pozornost a není léčena, přímo ohrožuje budoucnost těchto dětí. Neléčená ADHD často ústí v antisociální, kriminální a jinak delikventní chování, častějším závislostem na drogách a narušeným sociálním vztahům.
Jaroslava Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (9)
Přes 70 let nás dělí od napsání Čapkova textu. Leccos se opakuje, leccos má stále svůj nesplácený dluh - dnes bychom tomu řekli „česky jadrně“, že nám schází „self-promotion“, tedy nejen umění a snaha poukazovat na naše reálné přednosti (na rozdíl od reklam, kde o realitu až tak moc nejde, podobně jako v případě propagandy), ale také schází vůle k takovým krokům.
Mgr. Jana Hochamnnová: Jeden den v týdnu lenošte
Někteří lidé si ze svého života udělali přesně fungující nádraží. Veškeré své aktivity naplánovali do poslední minuty jako odjezdy vlaků a mají-li do svého pracovního "jízdního řádu" vmáčknout něco navíc, přináší jim to obrovské potíže a stres. Dokonce i pobyt ve fitcentru , či v sauně je u těchto lidí přesně uveden v harmonogramu, naplánován je přesný odjezd na chatu, úklid v garáži, nebo návštěva divadla.
Jiří Všetečka – Václav R. Židek: Očité svědectví „Pražského chodce“
21. srpen 1968 byl zvláštním dnem a myslím si, že můj život je do určité míry poznamenán tímto, a následujícími dny. Víte, to byla chvíle, kdy si člověk uvědomil mnoho věcí. Vše začalo vlastně tím, že jsem tenkráte dělal dlouho do noci fotografie a když jsem ulehl, tak hned zakrátko mne probudily tanky, protože bydlím na ulici, která vede z letiště do centra Prahy. No tak samozřejmě jsem si hned hodil foťák na krk a vyběhl do ulic fotografovat.
Balada o servírce Hance (1/5)
„Počkejte, slečno Rynešová! Hanko. Posvítím vám!“ řek Raška. Zved mý kolo a roztočil pedály. Žárovka vyplivla trošíček světla na výčepní pult, takže jsem konečně nahmatala číšnický nůž a otevřela starýmu Raškovi poslední pivo; čtvrtý.
Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi
František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka. Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně.
Emília Molčániová: Turisti | Umelecké dielo | V reštaurácii
Raz ráno si ma dal zavolať šéf: „Magduška, mám pre teba dobrý džob. O tri dni príde na Slovensko veľké zviera z USA inkognito a rád by tak trochu súkromne spoznal naše hlavné mesto. Potrebuje niekoho, kto by sa mu počas pobytu venoval.“ „Prečo práve ja?“ „Máš najdlhšiu prax v odbore sprievodca, vieš dobre anglicky a si domorodkyňa, Bratislavu poznáš ako vlastnú dlaň. Preto.“ „Kto je to?“
Ivo Fencl: Už 85 let se pohřešuje plukovník Fawcett
29. května 1925 zmizel v Jižní Americe dobrodruh, voják a geodet Percy Harrison Fawcett (1867-19??) a nadále zůstává pohřešován, i když by mu dnes bylo již 143 let. Ještě asi máte v paměti i dočasné zmizení jeho skorojmenovce Steva Fossetta, nicméně kosti "Lovce větru" (jak se jmenuje jeho vlastní životopis z roku 2006 vydaný česky o dva roky později) se našly (a budiž Fossettovi poušť lehká), zatímco kosti plukovníka Fawcetta nejspíš nemáme.