Pavel Landa: Abychom se neuběhali
V době, kdy slovník mladých dam a pánů se smrskává pouze na výrazy „super, v pohodě, to neřeším“ nebo „tak zatím“, se nelze divit, že stejně chudnou i výrazové prostředky autorů různých oficiálních i neúředních oznámení. Zvláštní oblibě se zřejmě a kupodivu stávají rozmanité podoby běhání či pobíhání, a to na kratší i delší vzdálenosti. Podívejte se.
Zdeněk Wachfaitl: Výstava děl akademické malířky Jožky Ryšavé
Tištěná blahopřání s jejími malbami květin jsou jako ilustrací její práce a sama o sobě mluví o jejím upřímném a vášnivém vztahu ke kráse a barevnosti květin a kytic s pojetím stolní dekorace, určené k vytvoření slavnostních chvil a pro uklidnění někdy až příliš rozbouřených citů v každodenním životě. Jí malované kytice, ať už polních květů, jejích oblíbených pivoněk nebo gladiol, zralého obilí s červení máků a modří chrp, jsou vždy citlivě pojaty tak, aby vyzařovaly téměř mateřskou péči o výsledný dojem z námětu i provedení. Tímto způsobem malířka přibližovala a rozdávala krásu svými obrazy, kterou lze i dnes z jejího díla zachytit, vidět a pochopit. Její dílo má stále co říci, neboť z něj jí vložená krása stále promlouvá.
Valtr Komárek- Milan Dubský: Pěstění ducha
Materialistický výklad Marxovy teze, že uspokojení jedněch potřeb vyvolává k životu nové, se potvrzuje v konzumní společnosti. Máš li byt a lidový vůz, chceš dům, garáž, velký bourák, posléze vilu s bazénem, k autu jachtu, ranč a tak dál, což vyvolává potřebu stavby dálnic, benzinových stanic, motelů, umocnění sítě infrastruktury , stále větší investování do umělého prostředí a vlastně do umělého světa, do silně zdeformovaného života a člověka.
Podivné reakce Anežky Hlízové / Nešťastná láska
Řekl jsem, že jsem stoprocentním abstinentem a alkoholiky pokládám za vyvrhele lidstva. Pochlubil jsem se, že můj měsíční příjem činí tři tisíce, přestože si vydělávám sotva dvanáct set. Anežka Hlízová byla nadšena. Nastavila mi rty a pravila, že mě pokládá za stoprocentního muže. Za týden ji seznámila domovnice Vidlirohová s existencí slečen Hezounové a Ouklejové.
Eva Vlachová: O zachování hmoty
Další podivuhodnou vlastnost věcí mohu doložit z vlastní zkušenosti a že toto pojednání píšu ze svého, tedy ženského hlediska, neznamená, že se s něčím podobným muži nesetkávají. Zdá se mi totiž, že věci dokáží vytušit naši momentální neschopnost a v době, kdy jsme proti nim bezradní, páchají jakousi revoluci.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (1)
Chci ti moc poděkovat, že jsi mi "umožnila" tuhle cestu. Bez Tvého povzbuzování a Tvé pomoci bych asi nikdy neodjel... Je to k neuvěření, co se mi všechno honí v hlavě od té chvíle, co letadlo odstartovalo z ženevského letiště... asi proto, že jsem se konečně poklidně usadil po tom všem shonu a také si uvědomil, že se už na tom nedá nic změnit.
Ivo Fencl: První láska
Zamilovat se, když vám jsou čtyři, není tak brzy. Roku 1982 napsal a nazpíval František Ringo Čech dokonce Lásku ve třech a půl (viz video níže), což je asi jediná česká verze Lennonovy a Cartneyho dvouminutové skladby Norwegian Wood, ale mně byly již čtyři. Stonal jsem s mononukleózou v nemocnici vprostřed února 1968 a okolí vnímal záclonou horečky. Prvně v životě jsem si připadal sám. Znovu jsem usnul.
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (2)
Ráno vstáváme nekřesťansky brzy. Chceme zanechat stopy svých barbarských chodidel v písku na historicky nejstarší osídlené části Sri Lanky. Těšíme se na starověké královské město Anurádhapura, ve kterém se našly důkazy o lidském osídlení již z doby železné v 5. stol. př.n.l. Leží na severu Sri Lanky a po více než tisíc let bylo nejen hlavním městem na ostrově, ale patřilo i k největším městům na světě.
Antonín Suk: Kačer
K nám nahoru se jaro nikdy moc nehrnulo. Přicházelo jen tak polehoučku, potichoučku. Na co taky spěchat. Počkejte si! Kolem vsi ležel ještě sníh. Sice mokrý, ale byly ho ještě závěje. Od teletníku se do Michalovic nedalo projít a na Kačenách měl cestář tvrdé šichty, aby mohl projet autobus. Blížil se svátek svatého Josefa. Ten prý ledy láme, a když je nenajde , tak je dělá. Mám své zkušenosti s tímto svatým. Termín jeho svátku je skoro totožný s mými narozeninami
Miroslav Sígl: Máj na ručním papíru před 200. výročím narození K. H. Máchy
Na samém počátku rodokmenu moderní české poezie je právem jméno jejího knížete Karla Hynka Máchy (1810 – 36). V příštím roce budeme vzpomínat již 200. výročí jeho narození. Jako první přicházejí v předstihu Obec spisovatelů, Klub 3. tisíciletí Soni Kodetové a společnost Excellens paper s bibliofilským vydáním poémy Máje – básně velkolepého rozměru o životě a smrti, o věčnosti a pomíjivosti, o vině a trestu, o božím a lidském řádu, o daleké mučivé pouti reálné a metafyzické.
Ivan Kraus: Pokračování příště
Potom, co se inspiroval jeden nakladatel Hollywoodem a vydal další díl "Severu proti jihu", rozhodl jsem se, že podobně jako autorka, která pokračovala za nežijící spisovatelku ve zmíněném románě, budu také pokračovat v několika úspěšných dílech minulosti. Na náměty, které tu uvádím a které hodlám poslat nakladatelům, jsem samozřejmě získal povolení původních autorů – in memoriam. Producentům tímto sděluji, že filmová práva na mé příběhy jsou dosud k mání.
L.Háva - J.Vlastník: Nejen o šansonech
Článek o této zpěvačce vychází, dá se říci, s křížkem po funuse. Po prázdninových měsících se už relace Šanson, věc veřejná nevysílá. Rozhlas tak pokračuje ve své tradici, že úspěšné relace ze svého programu vyřazuje. Když se to stávalo za totality, dalo se pochopit. Politická moc si nepřála, aby v zemi vniklo něco, co by mohlo být populárnější než je ona sama.
Vladimír Vondráček: Pět písmen a dvě číslice
Centrum Prahy, olepené neskutečně invenčními plakáty, z části už strhanými, jsem si prošel jen jednou a návrat naší unesené reprezentace z Moskvy jsem už zažil mezi přáteli v Praze. Dojemný byl Dubčekův projev, po kterém jsme si uvědomili, že opět sklapla klec! S ohledem na malé děti i na staré rodiče jsme o emigraci vůbec neuvažovali, ale odešlo mnoho našich kamarádů.
Ivan Kott: Dvakrát za hudbou do Národního
Děj začíná svatbou Orfea s Eurydykou, která však byla při trhání květin na louce uštknuta jedovatým hadem a umírá. Orfeus se za ní vydává do podsvětí, aby za pomoci zpěvu vyprosil její návrat na zem. Musí ovšem nejprve svým zpěvem uspat převozníka mrtvých Chárona, aby mohl na člunu přeplout do podsvětí a zde obměkčit Plutona, který nakonec s propuštěním Eurydyky souhlasí.