Jan Jurek: Novodobý poutník
Nakladatelství Listen již několik let vede edici Česká povídka. V ní vyšly do této chvíle bezmála dvě desítky titulů - soubory povídek odlišných autorů s daným tematickým zaměřením. /Schůzky s tajemstvím, Tenkrát za totáče, Schůzky s erotikou a další./ "Privilegiu" vydat autorský soubor povídek samostatně se v rámci této edice zatím dostalo pouze Ivě Pekárkové /Láska v New Yorku/ a Edgaru Dutkovi - Záliv Osamění a zapomenuté australské povídky.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (1)
Na pozadí skutečných událostí z konce prvního milénia podává román obraz doby v českém prostředí. Autorovým cílem je však snaha postihnout podstatu neměnné povahy člověka. Dobrodružný a drsný příběh připomíná spíš milostnou romanci, než onen obvyklý typ historického románu, jehož převažujícím tématem bývají významné skutky z naučné dějepravy.
Pavel Pávek: Knížka indiánského spisovatele
Knihu spisovatele indiánského původu, který dobrovolně zvolil život v rezervaci vydalo nakladatelství Signeta, které se věnuje převážně literatuře národnostních a etnických menšin. Gordon Johnson se narodil 26. září 1951 ...
Zdeněk Reich: Australské lovy Václava Židka
Hned na začátku bych chtěl zbavit laskavého čtenáře hrozivé představy šéfredaktora Pozitivních Novin, Václava Židka, plížícího se vyprahlou australskou buší, s ostře nabitou kulovnicí, střílejícího klokany a jiné australské vačnatce. Skutečností je, že přítel Václav loví na dálku, obvykle však pomocí internetu a dobrého slova a jeho kořistí jsou různí autoři-protinožci, původem ale ze země pod Řípem.
Milan Markovič: Nie som ten správny do jedného šíku
Starostlivo nacvičené hromadné vystúpenia cvičencov či inak uniformovaných ľudí som nikdy neobdivoval, ba ani nepochopil. Nechcem sa vracať k norimberským mnohopočetným zovretým útvarom volajúcim na slávu veľkého vodcu; napokon u vojska sa tie pravidelné formácie dajú ako-tak pochopiť, hoci dnes sú už asi ťažko použiteľné v boji, keďže mušketieri a kopijníci sa už dávnejšie zasekli kdesi v histórii.
Eva Vlachová: Tiché bláznoství
V autobuse u tyče stál mladý muž, čerstvě ostříhaný, oholený, navoněný. Světlý oblek mu skvěle padl, jemně proužkovaná kravata báječně ladila se zelenkavou nažehlenou košilí a boty měl nablýskané do vysokého lesku. Tedy, ne že bych tak zírala na mladé muže, koneckonců, věk už na to opravdu nemám. Ale přesto mne zaujal.
Eva Vlachová: Černá díra
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doručenou zásilku. Pracovnice od ní převzala jak lísteček s oznámením, tak občanku a s oběma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, že dopis je asi ještě u doručovatelky, s oznámením pošty, ale bez občanského průkazu.
Václav R. Židek - Milada Kozáková: Vzpomínka na Eduarda Ingriše
Budou tomu již dva roky, kdy jsem jako dopisovatel Českého dialogu napsal „Výzvu“ na vytvoření pamětní desky již zemřelému hudebnímu skladateli Eduardu Ingrišovi v Praze. Jelikož se do dnešního dne se má výzva nesetkala skoro se žádnou odezvou a já sám ji považuji za velmi důležitou, rozhodl jsem se ji, včetně článku paní Kozákové, zopakovat na našich webových stránkách Pozitivních novin. Kdo ví, možná se někdo najde, koho můj nápad zaujme a dovede ho do samého konce.
Luděk Ťopka: Pechfogel na bažantím honu
Docházím pomalu k Mírovi a uvažuji, mám-li mu to říct nebo ne. Krvácení přestalo a ani to moc nebolí, takže o nic nejde. Jenže pak mi došlo, že mi někdo bude muset ten brok odstranit a že to tedy neutajím. Míra se zachoval podle předpisu a ohlásil tuto další, i když mnohem menší, nehodu vedoucímu.
Jaroslav Vof: Bamsík
Vezmeme ho domů, viď?“ zeptala se, ale maminka řekla vyhýbavě: „Radši ho tady nech, asi ho někdo ztratil a pak by ho nenašel.“ Holčička se trochu zarazila a měla dojem, jako by medvídek tichounce zanaříkal. „Tady by ho nikdo neztratil, tady jen věci vyhazují. Přece ho nenecháme, aby se o něho psi rvali. Nebo si s ním kluci kopali.“
Jiří Prášek - Miroslav Vejlupek: Také naše současnost bude jednou historií
Pane Prášku, zajímalo by mne, zda ředitel muzea musí mít vystudovánu historii, nebo zda se k takovému postu vypracoval z oborů příbuzných… | Ředitel muzea samozřejmě nutně nemusí být historik, ostatně historie je pouze část oborů, kterými se muzea zaobírají. Znám ředitele vystudované přírodovědce, geografy, učitele, ekonomy... Ptáte-li se na mě, tak já jsem vystudoval historii na filozofické fakultě brněnské univerzity.
Michal Dlouhý: Vypátraná nevěra
Na četnickou stanici Dobrá u Frýdku byl počátkem června 1924 zařazen vůdce služebního psa, strážmistr Karel Heller se svým svěřencem. Strážmistr Heller absolvoval v pořadí II. kurs pro výcvik služebních psů četnictva a jejich vůdců, který se konal v Nových Hradech v jižních Čechách. Během 12 týdnů trvajícího výcviku dostal německý ovčák Astor, odrozenec z prvního chovného kmene československých četnických psů a jeho pán Karel, základy nezbytné pro výkon četnické pátrací služby.
Iveta Kollertová: Čekání
Víkendy v nemocnicích jsou k uzoufání nudné a mým jediným zpestřením byly, jak jinak, chvilky na balkóně. Pravda, z první cigarety po operaci jsem měla strach, ale žádné motání hlavy se nekonalo, jen bublání v nově nainstalovaném pytlíku, zvaném stomický, dávalo tušit, že se operace povedla. Večer co večer jsem ležela v posteli na balkóně a pokuřovala.
Milan Turek: Zabíjačkové karminy a rafinézní erotiky
Ke klukovským povinnostem patřilo roznášení polévky s kousky čerstvě upečeného masa, několika jitrnicemi, či hrstkou čerstvých, ještě teplých škvarků. Několikalitrová konvička obsahovala poklady a byla potěšením pro příbuzné či vyrovnáním dluhu za pomoc na poli. Však teprve když zabíjačka končila, nastával čas karminy.