Barbara Semenov: Amerika podle vzoru "žena"
Osobně jsem byla pro ženu prezidentku, která dávala smutně stagnující zemi jakousi naději. Hilary Clinton byla inteligentní, obklopovala ji celá řada kvallitních politiků včetně světově oceňovaného prezidenta předchozího. Přesto byla pod neustálou palbou kritiky. Voliči jaksi paradoxně nefandí nikomu, kdo se zdá být příliš chytrým.
QUODLIBET (4)
Potřebovala by poradit. Kulantně řečeno šéfredaktor Střepa není její krevní skupina. Před ocásky před a za jmény panáčkuje jako cvičený zajíc. Kdyby tu práci tak nepotřebovala, nedělá ji. Lucie si nesmírně váží moudrosti a zdravého rozumu.
Ing. Petr Ďásek: Kmotrovství na dálku
V Indii je v současnosti několik tisíc dětí, které přišly z Tibetu. Žijí a učí se v exilových školách, které vznikaly už od 60. let minulého století. Ve větších centrech byly zřízeny střední školy a vzniklo i několik škol univerzitního typu zaměřených na buddhismus a tibetskou kulturu. Zastřešuje je charitativní organizace Tibetan Homes Foundation (THF), která vznikla z iniciativy J.S. dalajlamy a Indiry Gándhiové. Jsou zde domovy, ubytovny, školy a lékařská střediska.
Antonín Siuda: Pak to zvíře tiše umřelo
Paní od vedle chodí celá zkormoucená. Důvodem je, že zůstala sama. Umřel jí muž a záhy po něm starý člen rodiny, pejsek. To první úmrtí je naplněním determinanty života – chvíli jsme tu a pak už na věčné časy nejsme. Člověk musí žít velmi dlouho, aby dosti hluboce procítil krátkost svého bytí a smysl svého konce.
Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu USA (2)
Tento hudební zeměpis vznikl ze snahy využít báječných možností internetu přímo v publicistice. A také zpřístupnit předávané informace – jak poznamenal pan Vladimír Vondráček – co nejpohodlněji, což se také díky obratné technické práci redakce Pozitivních novin podařilo. Bonusem pro laskavé čtenáře a posluchače všech tří pokračování jsou ještě tři zeměpisná hesla v tomto dodatku.
Jan Řehounek: Ve třídě byl rachot
Ve třídě byl rachot. Venca Šašek vzal Pepíčkovi Růžičkovi bačkoru a s Vaňousem si s ní házeli. Lítali při tom po lavicích, přičemž Šáša rozšlápnul Janďurce pero. Ta začala nepříčetně ječet. Do hry, která se postupně měnila ve vybíjenou, se vložil i Krejčík a Brďa. Šplh Veselý, který měl službu, začal na tabuli zapisovat jména kluků, kteří blbli. Za to slíznul od Krejčíka buchanec.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (17) Charles-Francois Daubigny
Francouzský malíř a grafik. Rád maluje v plenéru, okouzlují ho zejména potoky, řeky, rybníky, ale i moře. Měl dokonce plovoucí ateliér – loďku „Le Botin“, se kterou vyjížděl po Oise, Seině a Yonně a maloval říční krajiny. Patřil k nejvýznamnějším představitelům barbizonské školy a tzv. intimní krajinomalby. Od raných krajin tmavého koloritu došel v pozdním období až k volnému skicovitému rukopisu, postihujícímu ve světlých barevných skvrnách světelnou a vzdušnou náladu říčních krajin.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (39) Miloš Kopecký
Po vyslechnutí desky snad každého posluchače napadne otázka, proč dosud Miloš Kopecký nevydal žádnou knížku? Milovníci chytrého humoru, ale i životní moudrosti velké herecké osobnosti (která mimochodem rovněž podobně jako Miroslav Horníček řadu let stála na prknech, na nichž vládl legendární klaun a filozof Jan Werich) by takovou knížku přivítali s nadšením.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (9)
Další inscenace, o níž se musím zmínit, bylo Papírové blues. Ve snaze neopakovat se a hledat nové způsoby vyjádření (tuhle snahu jsem o něco později přehnal inscenací Sekta), rozhodl jsem se pro literárně-kabaretní představení. Na počátku všeho byl Christian Morgenstern, s jehož tvorbou mě kdysi seznámil Ivan Vyskočil. To bylo ještě v Redutě.
Josef Krám: Byl Ferda Mravenec v Rychnově aneb Kant po Rychnovsku
Ondřej Sekora se dostal do Rychnova 13. července 1926 jako redaktor Lidových novin, aby pro ně zpravodajsky pokrýval cestu Tomáše Garrigua Masaryka do východních Čech 10. – 13. 7. od Chlumce nad Cidlinou po naše město, kde prezidentova návštěva vyvrcholila. Ověření faktu, že O. S. v Rychnově byl, mělo trochu komplikací.
Martina Fialková: Chvála Smetany a Liszta v podání Jitky Čechové
Nedávno vyšlo další (již v pořadí páté) z řady smetanovských CD, které pro SUPRAPHON nahrává postupně klavíristka Jitka Čechová. Vynikající pianistka, která se Smetanovu dílu věnuje s velkým nadšením, úctou a zodpovědností systematicky již řadu let, znovu dokazuje, jak je tato hudba svěží i po 170 a více letech. Tak „mladé“ jsou totiž Smetanovy rané klavírní kompozice z dob studií na gymnáziu v Plzni či o pár let později, kdy se v Praze teprve začal systematicky vzdělávat ve skladatelském umění.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (22)
Na sloupu jsem si přečetl při lucerně plakát: - DO TUMLOVIC PŘIJEDE ASTROLOG ING. BÓDYŠ. Přednáška o osudových čarách a o neodvratnosti vesmírné budoucnosti. Vstup 90 korun. V sokolovně - 18.00 - 17. listopadu. Zve vzdělávací a osvětová společnost při Akademii věd. - Doma jsem se napil piva ze džbánu a řekl jsem Kornelii: „Končo, neboj se, nejsme zaostalý.
Egon Wiener: Vodou po kolena | Staré fotky, aneb co se v pohraničí fotilo
Co různých lidí znám, tolik chutí mají. Předestírám, že nejsem až tak moc obézní. Vemte si jenom vývařovnu u nádraží, nádražní restauraci, bufet na perónu. Každý by jedl, ale jen těžko poznáte předem, co by si kdo dal. Mysleme, jak se dnes říká, kreativně, a posuňme se dál. Restaurace „U Radnice, Radniční sklípek, Imperiál, Zlatý lev, Plzeňská restaurace, U Medvěda, a tak dál. Co host, to jiné přání. Polévka, předkrm, hlavní jídlo, něco k pití, dezert a platit. Každý si dá něco jiného, tisíce možností a variací. Každý měl hlad, a mám ho i já.
Jan Jurek: Sladce hořké dětství
Cyklista z Beverly Hills - tak zní titul knihy světoznámého autora W. Saroyana vydané v nakl. Eminent /přeložila Věra Klásková/. Na úvod se možná patří poznamenat, že málokterý autor vzbuzoval a snad stále vzbuzuje v řadách literárních kritiků a stejně tak v řadách čtenářů tolik rozporuplné reakce. Jedni ho bez nadsázky upřímně zbožňují a druzí mu mnohdy v lepším případě nemohou přijít na jméno, doslova i obrazně.