Kristina Janů: Někdy i jedna cigareta stačí...
Kouření cigaret dalo by se nazvat zlozvykem, slabostí i slastí, uklidňovačem nervů a urychlovačem metabolismu. Není nad první potažení z cigarety, kdy emoce s hlubokým výdechem odchází z těla společně s dýmem vypuštěným z úst. A ranní cigaretka s kávičkou dokáže pěkně nastartovat nový den. Někteří si bez tohoto rituálu nedokáží začátek dne představit.
Lubomír Mikisek - Jarmila Moosová: Modrý pohled
Hledejte na netu jméno plzeňského spisovatele Lubomíra Mikiska. Pokud narazíte také na jeho fotografii, bude na ní zcela jistě v bleděmodré košili. Hrdinové jeho povídek často bývají vystrojeni ve stejně modrou.
Jitka Krpensky: Puberťáci
"Mami, prosím tě, řekni mi, co ti kluci na tom fotbale mají. Honit se jako cvoci po hřišti, celí zpocení, a nakonec se stejně netrefí, anebo jen někdy," začala si Jířa nepřímo dobírat svého bratra, ačkoli oslovila matku. "No, pořád lepší, než se někde natřásat na špičkách v růžový sukýnce, nebo se kroutit před zrcadlem a zmalovat si obličej jako nějakej indián," rychle zareagoval Aleš, který si právě balil tašku na trénink. "Hele, hele, nechte toho, vy dva chytrolíni," ozvala se matka a v duchu zanaříkala, „není nad to mít doma dva puberťáky."
J.Dolejšová - Jakub P. Malý: První noc v novém bytě
Jakub P. Malý už zažil leccos. Komunistický režim jej kvůli příbuzným emigrantům nepustil na vysokou školu, pak pracoval v uranových dolech, byl skladníkem, kopáčem, zedníkem, řidičem. Po sametové revoluci šéfoval v zahraniční firmě, také psal do novin. On sám své poetické literární pokusy označuje jako „trvalé následky toho, čím prošel“ a zároveň je považuje za duševní terapii.
Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu (3)
Boston – hlavní město státu Massachusetts s 608 352 obyvateli leží na východním pobřeží. Bývá označován za jedno z nejkulturnějších měst USA. Sídlí v něm mj. světově proslulý Boston Symphony Orchestra založený v roce 1881, u jehož dirigentského pultu se vystřídala nejznámější maestra.
Břetislav Stejskal: Prý musíš mluvit tiše
Jedu tramvají. Nečtu a koukám z okna. Vyjedeme z tísně baráků a objeví se široká obloha. Ta nádhera mraků. Kochám se. Nutně se s někým potřebuji podělit o tu krásu. Otočím se. Na sedadle za mnou holčina – snad pětadvacítka. Pozdravil jsem, omluvil se a upozornil ji na tu krásu mraků. Pochopila. Poslouchala mne a dál to rozvíjela, ukazovala mi, kam se mám podívat na další a další krásu.
Ivo Fencl: Trio adeptů na pleš aneb Bohoušek, Dlouhé Bidlo a Červenáček
Vzpomínáte, jak Rychlé šípy došly v jednom z prvních příběhů do skal a Červenáček se srdnatě rozhodl, že vyšplhá na nejvyšší? Výstup se zdařil, hoch mohl kamarádům zamávat a je to pěkně nakresleno JUDr. Janem Fischerem, nicméně původně to pěkně nakresleno nebylo. Zřejmě následkem „kvaltu“. Červenáček mával čapkou, ale druhou měl na hlavě.
Vlastimil Marek: Kdo nás s naší povahou stvořil
První vteřiny a minuty života totiž každého člověka zásadně programují na celý život také tím, s jakou základní emocí začíná fungovat mozek novorozence. Pokud je čerstvě a přirozeně, ideálně porozený človíček na bříšku maminky, v šeru a teple, v bezpečí, instinktivně se umí doplazit k prsu a zdroji potravy – a je mu fajn. Je v bezpečí a obklopen péčí.
Danuše Markovová: Výtvarná skupina In Signum
Olomoucké výstavy se zúčastnilo pouze pět členů skupiny- Antonín Gavlas, Karol Hercík,Lenka Kovalová, Danuše Markovová a Václav Návrat ( ostatní čtyři výtvarnice- Hanka Albrechtová, Eva Damborská, Mirka Filipová a Kateřina Gavlasová jsou zaneprázdněny v současné době jinými individuálními výtvarnými aktivitami).
Luděk Ťopka: Příběh od Žárského rybníka (1)
Bylo to asi tejden po soudu v Budějicích, když partajní předseda Nývlt odešel z hospody, kam chodil pravidelně na mariáš. Protože ale domů nedošel ani do půlnoci, šla si pro něj do hospody jeho žena a našla ho u kostela s kudlou v zádech. Přijeli novohradský policajti s doktorem, ale nezbylo, než konstatovat smrt následkem vraždy.
Egon Wiener: O provaze | Italsky rychle a plynně | Z Liberce do Znojma
Sebevrah nebo akrobat? Skoro bych řekl, že to bude ten, co si pod sebou zvykl na něco jiného než na pevnou zem. Osoba jistá si sama sebou tak, že se provazem poutá spíš s nebem než s námi ostatními, co s provazem máme jen málo společného. Co napsat o provazu? Snad jenom to, co nás spojuje. Provaz je vlastně spojovací článek mezi všemi. Provazem byly propojeny ukradené ženy, zajatci a otroci. Pro tonoucí byl záchranným kruhem hozeným jim z lodi. Na provaze vodili lidé osly, koně, krávy, ovce na trh. Na provaze, na silném laně byly uvázané lodě v kotvištích, provázkem vám sešil ranhojič roztrženou paži a krejčí z kusů látky oblek.
Miloslav Švandrlík: Oběť přírody
Je mi silně proti mysli chodit za cizí ženou. Za vlastní ovšem chodit nemohu, protože ta mi utekla loni až kamsi k Uherskému Hradišti s nějakým Maštalířem. Byl to vdovec a lakýrník. Teď žije s mou ženou na hromádce a jí prý tam říkají gazdina roba.
Egon Wiener: V kostrách není rozdílu a najdete je v každém šatníku
A víte, že na tom rčení o kostlivci v každé rodině něco je? Nedávno jsem byl s Janou na zámcích Ploskovice u Litoměřic a v Zákupech u České Lípy. Tam všude zanechali své stopy příslušníci vládnoucí šlechtické rodiny – Habsburg-Lotringen. Nakonec nejen tam. Vždyť se kdysi jednalo o vládnoucí dynastii. V majetku rodu byly i další statky a zámky. Patřil mezi ně i Ostrov nad Ohří v severozápadních Čechách.
Ivan Kott: Historie jedné rodiny
Mezi knihy, které na pozadí osudů jedné rodiny dokážou postihnout určitou etapu v dějinách národa, patří i novinka z nakladatelství Argo. Jmenuje se PRAHA ZA ZRCADLEM a její autor IVAN MARGOLIUS v ní líčí a dokumentuje osudy své rodiny a zároveň postihuje poměry v českých zemích a částečně i v celé střední Evropě v průběhu 20. století.