Rozhovor se zrcadlem Evy Rydrychové
Dostala jsem úkol. Pěkně jako ve škole. Samostatné práce mě bavily, ale vždycky byly přinejlepším za lidovku. To mě teda zajímá, jestli po tolika letech po základce to bude lepší. Teoreticky by mělo, a to už jen proto, že tenhle úkol je naprosto senzační. Sedám k počítači obloženým kávou a sušenkami, děti jsou v pelíškách po skvělém obědě, předpokládá se tedy klid na „Hovory se zrcadlem“.
Jiří Vlastník: Jiří Menzel vybírá herce intuicí
JIŘÍ MENZEL se stal výraznou osobností světové kinematografie, a přesto nebývá ozdobou okázalých večírků. Vlastní řadu významných filmových a divadelních cen, sláva však bývá holka nestálá. Jiří Menzel však dosáhl ocenění ve stabilnější měně – národ český jeho filmy miluje, jeho divadelní inscenace se staly legendou. Když vejde do místnosti, netřese se přesto zem.
Sýrařský král Milan Vyhnálek
Třiadvacetiletý kluk z východočeské vísky Hnátnice, který se dostal až na nejzazší výspu u protinožců – na ostrov Tasmánie patřící k Austrálii. Pilný student mlékařiny, připravující se k závěrečným zkouškám na kroměřížské mlékařské škole v krytu těsně před koncem války během náletů. Mladý muž, který hned po studiích dokázal v létě 1945 znovu rozjet výrobu v zastavené lanškrounské mlékárně.
Příhody strýce Františka - Dvojníci (4/4)
František se z anglického zajetí vrátil. Bylo po válce a rozstřílené těšínské nádraží už bylo opraveno. Ve své staré šedivé uniformě bez výložek, s teletinou na zádech vystoupil z vlaku a vešel do budovy nádraží. Zkoumal černou tabuli s odjezdy vlaků, napsanými křídou na tabuli, která nejspíš stávala před pohostinstvím, a škrábal se na hlavě. Ale pak si přehodil teletinu přes rameno a vydal se k řece.
Stanislav Rudolf: Dejte vejce malovaný
Na velikonoční tradici se mi ze všeho nejvíc líbí, že koledníci, kteří k vám přijdou, zazpívají u dveří obvyklý prosebný song a sotva jejich píseň skončí, už se chovají jako Útvar rychlého nasazení a s výhružně vztyčenými pomlázkami pátrají ve vašem bytě nebo domečku po jakékoliv dívence či ženě, aby ji pak v zájmu jejího zdraví několikrát šetrně švihli přes zadeček. Akce skončí většinou až tehdy, když je oběti obdarují kraslicemi nebo něčím pro zahřátí.
Miroslav Sígl: Neúnavný objevovatel - znalec řeči a vůně dřeva
Zkuste nám udělat pulty na noty…Vida – to ho předtím nenapadlo. Poprvé jich asi dvacet vystavoval z nejrůznějších dřevěných materiálů, potom o ně projevili zájem v Lichtenštejnském paláci, dále při Pražském jaru v Obecním domě. A přes originální hudební pulty se poznal s nádhernými lidmi a muzikanty.
Vladimír Kulíček: I v Pentagonu vědí, co dělal Pepa s Ančou v Kujebině
Narukoval jsem v roce 1951 k letectvu jako budoucí radiový specialista a tak jsme měli kromě tuhého výcviku denně nejméně dvě hodiny „morčat“! Za tři měsíce jsme mnozí chytali 100 znaků za minutu, později ještě více. Na jaře bylo třeba ověřit co umíme v terénu a tak do kraje vyjely radiovozy. Vždy tři radisté se střídali po hodině tak, že jeden vysílal, druhý mu psal a připravoval radiogramy, třetí odpočíval.
Jan Jurek: Road movie
„No a to je ono,“ odvětil pohotově mladík. Panu Novákovi byla výmluvná stručnost hocha sedícího vedle něj sympatická. Co mu tak říct, že se v jeho věku chtěl stát filmovým scénáristou a že se o to i řadu dalších let pokoušel? Lidi z branže mu dokonce říkali, že má talent a mohl by to někam dotáhnout. Ale nestalo se. Namísto toho otročí za úřednickým stolem a poslouchá kecy svých nadřízených. Měl snad tomu mladíkovi říct, že ještě nehodil tak docela flintu do žita a že by eventuálně uvítal možnost si s někým zasvěceným o filmu popovídat? Ale jaký by to mělo smysl?
Jitka Dolejšová: Když je cesta cílem
14. ročník cestovatelského festivalu Kolem světa (Praha, 20.-21. března 2010) byl nevšedním setkáním lidí, které spojuje touha po tajemných dálkách, vášeň k fotografování a chuť poznávat naši planetu, hory i moře, přírodu i architekturu, kulturu, rostlinnou i živočišnou říši. Program byl nabitý, probíhal současně ve třech sálech a kolikrát by se člověk nejraději naklonoval, aby mohl být ve všech sálech současně. Žádné vystoupení se neopakovalo a bylo opravdu z čeho vybírat.
Jiří Heller: Sběratelé autogramů se setkali na Novotného lávce...
V sobotu 29. března 2008 se uskutečnilo v sídle Českého svazu vědeckotechnických společností, na Novotného lávce v Praze, jarní setkání KSA - Klubu sběratelů autogramů. Setkání se zúčastnilo více než dvacet osobností z oblasti kultury a sportu. O jejich autogramy se zajímalo značné množství členů Klubu.
Austrálie - můj osud (9)
Po svátcích nastaly dny plné práce, které jsme všichni trávili ve fabrice ACI. Tady jste se ovšem v novinách nedočetli, že „ v radostných dnech plných pracovního nadšení zaměstnanci ACI opět splnili plán“ ... Zaměstnanci ACI, kterým jsem se stal i já, plán splnili vždycky, neboť stáli u pásu, který je svou rychlostí nutil pracovat rychle a přesně a na nějaké nadšení nedal.
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (7)
Když vojvoda zvěděl, že Mamert mrtev jest, velmi slavně do města přijel. Olivie byla v komonstvu jeho a vykázal pro ni na svém paláci nejpěknější obydlí. My jako lidé můžem snadně pomysliti, že Olivie, když bývala sama, začasté na svého manžela vzpomněla a pro něj dosti slz vylila; veřejně ale byla mysli veselé a všickni úředníci i jiní, již u vojvody v službě byli, ctili ji velmi jako by vojvodova byla, nebo skrze ní a přímluvou její u pána svém všecko obdržeti mohli. Vojvoda ji na čest držíval slavnosti a hlučné hostiny.
Eva Vlachová: Nekonečný příběh
Nedávno jsem volala do „své“ knihovny. Nějak jsem totiž nestihla vrátit čtivo a chtěla jsem prodloužit lhůtu. Knihovnice byla chladná jako arktický ledovec. Přineste, zaplaťte pokutu a pak se můžeme bavit dál. Chápu, jsou určitá pravidla, ale stejně mi to přišlo trochu líto. Do knihovny totiž chodím už několik desetiletí (i když ne právě do této), a stalo se mi poprvé, že bych půjčené knihy nevrátila včas.
Miroslav Sígl: Objevil legionáře–poštmistra a písmáka
Mnoho vystavovatelů a zejména návštěvníků si už za poslední léta zvyklo navštěvovat výstavy a veletrhy v Lysé nad Labem (Náš chovatel, Řemesla, Kůň, Růžová zahrada, Zemědělec, Květy, Polabský knižní veletrh a jediná výstava v České republice Natura Viva). Manažerem těchto výstav a veletrhů (mnoha z nich zakladatelem) býval Jan Řehounek (*1950), známý naší veřejnosti spíše jako regionální spisovatel (Lidové Vánoce v Polabí, Pohádky z Polabí, Osudové okamžiky z Milovic, Zanechali tady stopu…), který píše i roztomilé knížečky pro děti (knihy pohádek), rozsáhlá je jeho divadelní tvorba, popularizace Bohumila Hrabala a jeho Nymburku, kde má Jan Řehounek také sídlo svého nakladatelství Kaplanka a kde ostatně též bydlí.