Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (13)
Po cestě děláme malou zastávku v Golu. Stěny místní galerie skla a pekárny jsou nádherně vyzdobeny ručními malbami. Nejvýznamnější městskou památkou býval dřevěný sloupový kostel, Gol Stavkirke, jenž byl postaven kolem roku 1200. Král Oscar II. však rozhodl roku 1890 o jeho přemístění do lidového muzea v Oslo, a tak v Golu můžeme spatřit jen dokonalou kopii kostela.
Helena Jarešová: Pozitivní kývání + Čarování na pokračování
Ve výloze Zlatnictví mne kdysi upoutala stříbrná kulička s řetízkem. Neodolala jsem a přívěsek si okamžitě koupila. Řetízek s kuličkou, zavěšený na prstě, mě hypnotizoval natolik, že jsem začala zkoušet, co dokáže, a od té doby se stal doslova mým druhým já. Jednou upoutal také pozornost mého kolegy. Nic neříkal, a druhý den mi přinesl časopis s popisem „oné věci", díky němuž jsem se dozvěděla i oficiální název: VIRGULE neboli KYVADÉLKO.
Ulévat bohům se musí
Já, který mám už z třetí třídy základní školy „U Nádraží“ ve Vršovicích posudek od pí učitelky Zděnkovské /rok na to soudružky Hnězdovské, protože se změnil její status svobodné, jakož, bohužel i režimu/, že jsem rozený rebel a nenapravitelný „ring leader“, jsem to měl s úřady vždy těžké. Především proto, že ten posudek pak každý učitel jen opisoval, takže se to se mnou táhlo, jako kdybych ve třetí třídě zakrněl a vůbec se nevyvíjel.
Miroslav Sígl: O historickém činu Jana Palacha
Posmrtnou masku statečného mučedníka sňal sochař Olbram Zoubek. Sádrový odlitek byl okamžitě umístěn na kašnu před Národním muzeem, kde k sebeupálení došlo. Také jeho další výtvarná činnost je spojena s Janem Palachem, jak se lze dočíst v uvedené encyklopedii- vytvořil reliéf pro náhrobek na Olšanských hřbitovech.
Jan Řehounek: Architekt Bedřich Feuerstein – 120. výročí narození
Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici v rodině správce velkostatku, později ředitele thurn – taxiského panství na Loučeni. Od roku 1898 navštěvoval loučeňskou obecnou školu, od roku 1903 studoval reálku v Nymburce, kde ve třídě prvních absolventů maturoval v roce 1910. Na jeho závěrečném vysvědčení je poznámka: „Z kreslení prokázal větší dovednost, než se vyžaduje na střední škole.“
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (3)
Že se každá slova téměř v každé řeči skládají z jednotlivých hlásek, přesněji samohlásek a souhlásek, a při vyslovení se tyto základní jednotky skládají do slabik, to je asi známo. Zajímavé a pro mnohé z nás nepochopitelné však je, že různé národy mají různé hlásky a navíc je pro nás velmi neobvykle spojují.
Stanislav Moc: Stát jako mafie
Jako mladíka a novopečeného emigranta mě Sydney v roce 68 ohromila. Nejen svou bezprostřední krásou a velikostí, ale i svým svérázným způsobem života. Byl jsem vyjukaný a nechápal, jak lidé mohou žít v tomto konglomerátu, aniž by museli mít občanské průkazy. Jakpak asi dokazují svoji identitu, když je zastaví policajt, přemýšlel jsem a vůbec mě nenapadlo, že mu prostě řeknou své jméno a on jim to bude věřit.
Prezentace a autogramiáda monografie Zdeňka Hajného
Příjemné setkání se zajímavými lidmi a spřízněnými dušičkami. Tak by se dala nazvat dnešní prezentace a autogramiáda Zdeňka Hajného.V útulné kavárně v 1. patře Domu knihy se sešlo na dvě stě lidí. V doprovodném programu vystoupili tři dobré a laskavé sudičky: Martina Kociánová, která si svým upřímným vyznáním k obrazům a celé osobnosti Zdeňka Hajného získala přízeň všech přítomných, Jan Vodňanský se svými humorem řádně okořeněnými písněmi a básničkami a Bohumil Vurm, který vyprávěl o vztahu k umění a o přátelství.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (1)
Měl jsem tu čest se poznat s jedním takovým skvělým tvorečkem před dvaceti léty. Tehdy on se rozhodl, že bude se mnou trávit zbytek života. Mou ženu Johanu si omotal okolo…okolo čeho si ji ten náš první pražský krysařík mohl asi tak omotat?…řekněme okolo tlapky. Tedy mou ženu Johanu si omotal okolo tlapky do týdne. Byl to totiž krysaříček darovaný, nepapírový a přestože jsem byl dárcem ujištěn, že jde o odrostlejší štěně, časem se ukázalo, že už má osm křížků za sebou.
Josef Krám: Josef Škvorecký
A kdo si připomene, že výrazná osobnost Pražského jara a signatář Charty 77 absolvent stejného rychnovského gymnázia v roce 1941 Jiří Lederer (1922 Kvasiny – 1983 Birnbach, Německo) byl jako redaktor v roce 1958 okamžitě propuštěn z Večerní Prahy, když si dovolil otevřeně vyjádřit svůj názor na tento román Josefa Škvoreckého?
Josef Čermák: Sbohem, Miluško Beckerová (Kulhánková)...
Letošní Hod boží vánoční se mi právě nepoved. Na Štědrý večer jsem absolovoval (jeden z mála zbylých nemotorizovaných obyvatel Kanady) dvě pěší cesty na pobožnost po neproházených chodnících. Tálo, hromádky ztvrdlého sněhu a rybníčky špinavé vody se spravedlivě střídaly a já si dvakrát naplnil své sváteční polobotky.
Antonín Siuda: Život s motýly
Tímto libým snem - i tím, že mne něco šimralo po tváři, jsem byl probuzen. Když se rozžalo světlo, uviděl jsem, že mě obklopuje hejno motýlů druhu Babočka Paví oko, latinsky zvané Inachis io. Seděli na kanafasové peřině, na konstrukci postele, některé jsem měl ve vlasech. Hned se počali srocovat kolem rozžatého světla, jak je u hmyzu obvyklé.
Ondřej Suchý: Třikrát sláva písničce ze Snadného života
Premiéra „současného příběhu ze života pražských vysokoškoláků“ se konala o den později v pražském kině Sevastopol, odkud pak film režiséra Miloše Makovce s názvem Snadný život putoval do kin dalších. (Jen v Lucerně se hrál po dobu pěti týdnů). Diváky, zvláště ty mladé, táhl, přestože šlo o dílko velmi průměrné.
Na výstavě obrazů / Dort k narozeninám
Výstavní síň Valdštejnské jízdárny byla poměrně plná. Nebylo se co divit – vždyť to byla nadlouho poslední příležitost zhlédnout v Praze vzácná díla světoznámého malíře. Lidé si šeptali své dojmy z vystavených obrazů. Jinak bylo slyšet jen tlumené kroky návštěvníků a občasné zakašlání hlídajícího zaměstnance galerie, který tak upozorňoval, že se někdo přiblížil k obrazům nebezpečně blízko.