Mgr. Jana Hochamnnová: Jeden den v týdnu lenošte
Někteří lidé si ze svého života udělali přesně fungující nádraží. Veškeré své aktivity naplánovali do poslední minuty jako odjezdy vlaků a mají-li do svého pracovního "jízdního řádu" vmáčknout něco navíc, přináší jim to obrovské potíže a stres. Dokonce i pobyt ve fitcentru , či v sauně je u těchto lidí přesně uveden v harmonogramu, naplánován je přesný odjezd na chatu, úklid v garáži, nebo návštěva divadla.
Jiří Všetečka – Václav R. Židek: Očité svědectví „Pražského chodce“
21. srpen 1968 byl zvláštním dnem a myslím si, že můj život je do určité míry poznamenán tímto, a následujícími dny. Víte, to byla chvíle, kdy si člověk uvědomil mnoho věcí. Vše začalo vlastně tím, že jsem tenkráte dělal dlouho do noci fotografie a když jsem ulehl, tak hned zakrátko mne probudily tanky, protože bydlím na ulici, která vede z letiště do centra Prahy. No tak samozřejmě jsem si hned hodil foťák na krk a vyběhl do ulic fotografovat.
Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi
František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka. Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně.
Ivo Fencl: Už 85 let se pohřešuje plukovník Fawcett
29. května 1925 zmizel v Jižní Americe dobrodruh, voják a geodet Percy Harrison Fawcett (1867-19??) a nadále zůstává pohřešován, i když by mu dnes bylo již 143 let. Ještě asi máte v paměti i dočasné zmizení jeho skorojmenovce Steva Fossetta, nicméně kosti "Lovce větru" (jak se jmenuje jeho vlastní životopis z roku 2006 vydaný česky o dva roky později) se našly (a budiž Fossettovi poušť lehká), zatímco kosti plukovníka Fawcetta nejspíš nemáme.
Zdeňka Petáková: Místo, které lze nazvat rájem
Starý opuštěný lom není v naší krajině ničím až tak výjimečným. Avšak vím o jednom, s perlou vodní hladiny, jež vzkvétá uměřenou péčí a láká poutníky z daleka i blízka. Místo jménem Lomeček, nedaleko od Domažlic v západních Čechách, upoutá už od samotného vchodu. Rozměrné dřevěné originální prolézačky pro děti jsou předzvěstí další podívané. Návštěvníci se tu obdivují dvacítce uměleckých děl, které jsou výsledkem pravidelně pořádaných mezinárodních sochařských sympozií.
Miroslav Sígl: O ilustrátorovi mé sbírky veršů
O mé sbírce velmi pochvalně napsal 28. července 2011 Jan Řehounek, rovněž dlouholetý spolupracovník Pozitivních novin, avšak nelze opominout jemné a citlivé kresby, které tuto sbírku doprovázejí, z nichž jedna je už přímo na titulu. Jejich autorem je akademický malíř Věroslav Bergr (*1928). Tohoto našeho nesmírně skromného a tichého umělce si v poslední době více všimli v zahraničí, když mu za jeho celoživotního díla nezávisle na sobě přišla v letošním roce ocenění z Francie a z Itálie.
Egon Wiener: Ve jménu Koruny, soli a kalicha | Karlov a okolí | Francouzština
Od pradávna spojovaly přechody Lužických hor Čechy s oblastí na sever až po Balt. Cesta z Prahy přes Žitavu byla tou, na které vyrůstala města, osady, tvrze i kláštery. Po ní putovala nejen sůl, ale i myšlenky. Obchodní ruch zvelebil okolní kraje a Žitava, která je nám nejen geograficky blízká, se i s okolím stala významným místem v rámci rozvoje Koruny, moci a vlivu českého panovníka.
Petr Chalupa: Radiová koncese
Prohrabuji se fotografiemi, pohlednicemi, blahopřáními a mám i složku různých starých dokumentů. Nedávno, zrovna v den, kdy jsem zakládal doklad od inkasa, kdy vždy letmo zkontroluji jednotlivé složky této platby, se mi pohled zastavil na položce rozhlas…á Kč. Vybavil se mi jeden starý dokument z roku 1935, který máme v tom „kufrovém rodinném archivu“.
Josef Krám: Na vesnici pítko, mýtko a ledoborec
Pítko a mýtko, tedy místo, kde se mohou turisté, v našem případě spíš cykloturisté, napít a taky umýt. Vybudovali jsme je loni na nedávno otevřené a využívané cyklostezce, vedoucí od Lípy nad Orlicí k Potštejnu. Přispělo nám Dobrovolné sdružení obcí Orlice, jehož jsme členem. Tady ve stínu na lavičkách kolem košaté Vorařské lípy nacházejí místo k odpočinku.
Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (4)
Minule jsme končili v polovině 19. století… Po letech přišla doba neúrody. Ceny ovsa, sena i slámy stoupaly rok od roku, takže se bylo co ohánět. V domnění, že v Uhrách jsou podmínky lepší, vydal se Emanuel Beránek v roce 1853 na cestu po uherské zemi, ale tam to šlo také „od desíti k pěti". Ve Velkém Varaždíně pak přišla katastrofa. Emanuel Beránek se dostal na mizinu.
Ondřej Suchý: Vodňanský, Nesvadba a ušatá tužka
Již první otevření knížky prozradí, že oba tvůrce spojuje především nespoutaná hravost. Nesvadbovy ilustrace dovádivě překračují stránky jim určené a dovádivě vpadají do výsostného území vyhrazeného písmenkům, Jednou tam vlétnou pádíci králíci, jindy třesně z bublaniny. Z „obrázkové“ stránky tam pod básničku vesele ujíždí vláček, vzápětí zase letí kopací míč rovnou do branky.
Alena Heinová: Vidět, slyšet, pochopit…?
Tak jak je to? Prázdniny mají za sebou už polovinu – nebo: Prázdniny mají za sebou teprve polovinu? A třeba není ani tak důležité, jak to vidíte napsané – nebo jak to uslyšíte vyslovené – ale jak jste to pochopili. Někdo jako povzdech, že „už se to krátí“ – někdo jako otázku: A co nás tedy ještě čeká? - někdo jako výzvu: Nebloumat, nevzdychat, vzhůru za dalšími zážitky! Že vy to chápete jinak?
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O artistech
Krom polonahých krasavic, opic, badatelů a arcivévodů byli oblíbeným Hlinomazovým tématem též artisté. Většinou v pruhovaném odění, které napovídá, že my, v podobě vězeňské bandy, jsme schopni se proplétat navzájem, a to všemi směry. V jednom z těchto velkých témat Mistr zapracoval do plátna skutečný deštník i s rukojetí, vybíhající z obrazu.
Milan Turek: Letní repetitorium
Před pár dny vydal můj přítel knihu připomínající rok 1968. Při té příležitosti se mě zeptala redaktorka Českého rozhlasu, zda má smysl dnes takové knihy vydávat. Kamarád z jižní Moravy mi jednou u vínka řekl: „Když umíš napsat, je tvou povinností popisovat život.“ Tehdy jsem s ním souhlasil a pustil se vehementně do psaní, ale knihu jsem zatím ještě nenapsal.