Marta Urbanová: Berlín a jeho paradoxy
Když jsem přijela do Berlína, byli jsme s tím mým rozděleni jako kdysi toto město. Seděli jsme sice vedle sebe, snažili se navzájem nedotýkat a myslím, že jsme hovořili každý jinou řečí, tudíž nebylo možno se domluvit. On koukal z okna nebo občas dělal, že se o něj pokouší spánek. Teď, když přijíždíme k cíli cesty. Tomu mám věřit? On se díval oknem vlevo, já vpravo.
Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam
Do země věčně zelených lesů jsem měl vlastně vycestovat již v sedmdesátých letech a po studiích zde pět let pracovat v továrně na severu Švédska. Do Stockholmu jsem se ale dostal až v roce 1999 a objevil pro sebe jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy. Žije tu i několik tisíc našich krajanů. Také Rosetta Bengtssonová se narodila v Čechách.
Miroslav Sígl: Výstava k výročí Antonína Dvořáka
Pokud jste zde ještě nebyli, mohu vřele doporučit jeho návštěvu. Z bývalého kostela se stalo nejen muzeum, ale velkolepá koncertní síň. A přitom zde v nedávné minulosti byl poštovní úřad, četnická ubytovna a státní archiv. Dnes hlavní expozice muzea má název Člověk-nástroj-hudba, vystaveny jsou ukázky vzácných hudebních nástrojů, notové zápisy, dokumenty o významných hudebnících, staré gramofonové desky a lze si poslechnout i ukázky jednotlivých hudebních nahrávek.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (14)
Tak tahle písnička mi dneska zní hlavou a evokuje celou řadu vzpomínek. Totiž, kdyby řadu! Chumel vzpomínek, ve kterém vyznat se není snadné, takže nevím, kde začít. Chronologie mi velí, abych začal tím, jak Jiří Šlitr dostal chuť napsat operu - samozřejmě, že v jazzovém (tehdy džezovém) rytmu. Protože koupelny jsou mou slabostí, napadlo mi tenkrát napsat libreto opery, která by se jmenovala Ve vaně - podobně jako je Blodkova opera V studni. Jiřímu Šlitrovi se to zamlouvalo a tak jsem začal psát
Zdeněk Hajný: A bude to akční?
Když navštíví takoví školní výletníci kupříkladu naši galerii, v prvních okamžicích těkají z místa na místo, běhají a hledají, k jakému pro ně známému akčnímu hrdinovi či výjevu by se mohli obrátit a zaměřit svoji pozornost. Teprve po chvíli se ztišují a začínají vnímat a přijímat obrazy a objekty z krystalů, které je obklopují.
Zájezd do Polska
Nastala doba dovolených. Někteří se chystají strávit svoji letošní dovolenou u moře, jiní v různých vzdálených exotických krajích, mnozí ale zůstávají doma a těší se, že si konečně užijí svých chat, zahrádek a chalup.
Jitka Dolejšová: AEROBIKOVÝ SLOVNÍČEK aneb JAK JSEM POCHOPILA ...
Chodím již dlouho cvičit na aerobik. Pravidelně nepravidelně. Poznáte mě snadno. Jsem ta vzadu, která nejvíc funí a při předklonu se nedotkne lokty země (maximálně dlaněmi), ale jakžtakž udrží rytmus a hlavně – ohromně ji baví poslouchat rytmickou muziku a přitom zkoušet taneční kreace. Možná se u toho i nejvíc usmívám.
Jaroslav Stehlík - Jan Drocár: ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ USA
Odešel z Československa v roce 1982. Celou dobu prožil na západním pobřeží USA, takže jeho povídání se týká především oblasti okolí San Franciska a Los Angeles. V poslední době soukromniční, zabývá se prací, která vzdáleně připomíná naše bývalé OPBH. Služby všeho druhu v bytech a domech. Myslím, že pro naše čtenáře, kteří někdy hodlají USA navštívit, jsou jeho postřehy zajímavé.
Zdeněk Hajný převzal světovou cenu Salvadora Dalího
V pátek dne 2.září 2005 udělila ALLINACE SALVADORA DALÍ INTERNATIONAL na slavnostním obřadu v Galerii Miro - kostele sv.Rocha na Strahovském nádvoří v Praze 9 světovou cenu Salvadora Dalího čtyřem laureátům: Zdeňkovi Hajnému, Jaroslavu Šulekovi, Oschovi Krejčínovi a Filipu Kudrnáčovi.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (11)
Neustálé volání po klidu připomínalo varovná slova básníka Oldřich Mikuláška, která napsal v pohnutých srpnových dnech, ale která se stále vracela i v těchto dalších okupačních dnech „Kdo vymyslel ta dvě strašná slova: zachovejte klid... najíždí na vás tanky? Zachovejte klid! Že děla na vás míří? Zachovejte klid! Mrtvého přivezli syna?
Milan Dubský: Tolstoj české karikatury
Je podivuhodné, jak člověk s tak jemným a citlivým srdcem dokáže vytvářet tak krutě pravdivý a přitom úsměvný humor. Paleta jeho tvorby je široká. Rozdává svými kresbami šlehy do všech oblastí lidské činnosti. Neuniká mu lidské sobectví, mamon, závist, hloupost a blbost lidského jednání a jeho nositelů, pomyslná sláva, nafoukanost, povýšenectví, prodejný sex, zkrátka člověčí slabůstky, hříchy, prohřešky i zlo, jež je pácháno na sousedech, bližních, ale také zlo, jež často pácháme sami na sobě.
Josef Krám: Do rodného domku Václava Hanky v Hořiněvsi v roce jeho dvou kulatých výročí
Letos uplynulo 220 let od narození (10. června 1791, Hořiněves) a 150 let od úmrtí (12. ledna 1861 Praha) tamního rodáka Václava Hanky, významného vlastence, filologa, básníka, prvního bibliotekáře Musea království Českého a pro většinu lidí falzifikátora dvou rukopisů – Královédvorského a Zelenohorského. Jeho obnovený rodný dům je příkladem roubené lidové stavby asi z roku 1720, která má zajímavé řešení s kolmým patrovým přístavkem na čtyřech pilířích, příčně položenou chodbou, po stranách se dvěma světnicemi a bývalým krámkem pod vysutým patrem.
Zdeněk Wachfaitl: Ladovská zima
Dnes již klasické Ladovy ilustrace, znázorňující pro dnešní chápání tak trochu idylický vesnický život koncem 19. století, jsou součástí velké Ladovy životní galerie. Mladším generacím, vyrůstajícím v polovině i na sklonku 20.století, připomínají to, s čím se snad už není možné dnes běžně setkat.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (33) Karel Matějček
Pražského komika, humoristu a skvělého imitátora známých herců, KARLA MATĚJČKA (1913-198.), jsme v Kvítku už kdysi představovali — vzpomínal na svá setkání s „králem komiků“, Vlastou Burianem. Tentokrát má slovo, jako jeden z „komiků u psacího stroje“. Karel Matějček byl skalní starosparťan; na ligové mužstvo Spartu napsal nejednu vtipnou veršovánku, což není divu, neboť kdysi psal i texty písniček ...