Milan Dubský: Profesor Jan Wiener - Neporažený člověk nežijící na odiv
Kolik asi prochodil Jan Wiener párů bot od chvíle, kdy si šel v roce 1939 pro dokumenty, které mu umožnily opustit protektorát Böhmen und Mähren? Ty mu za 10.000 tehdejších korun vyřídila a sehnala prozíravě jeho babička. Když si šel pro vystěhovalecké vízum, tak mu imigrační úředník pan Havránek řekl k jeho žádosti o čtyři páry bot: „K čemu čtyři páry bot, židáku?“
Josef Krám: Na Betlém do Hlinska v Čechách a odtud pod Orlické hory
Do postupně obnovovaného a renovovaného souboru řemeslnických domečků Betlém v Hlinsku přichází ročně pět až šest tisíc návštěvníků, právě se rekonstruuje Pickova chalupa, z níž vznikne edukační centrum s celoročním provozem, kde budou realizovat výukové programy nejen pro školy, buduje se tu městské informační centrum, probíhají zde výstavy (tu o restaurátorech vystřídá koncem roku stálá expozice masopustních obchůzek na Hlinecku, nedávno zapsaných do dědictví UNESCO). Jedna z chalup byla obnovena s pomocí holandského partnerského města Wognum, citlivě tu je zasazena i hospoda U Huberta.
Helena Dohnalová: Pes nepřítel Slovana?
Už jste někomu nasadili psí hlavu? Nebo jste naopak měli pocit, že ji někdo nasazuje vám? A jak vám při tom bylo? Vždyť na nasazování psí hlavy není nic příjemného. Ono to vlastně nijak nebolí, dokonce vás nasazená psí hlava nebude nijak tlačit, ani se vám v ní nebude špatně dýchat.
Miroslav Sígl: Krajem lidí a kamenů
Básník Vladimír Stibor (*1959) z malé obce Nechvalice v podhorské oblasti zdejší vrchoviny, je srostlý s tímto krajem, který vždy přinášel obyvatelům těžké živobytí. Již potřetí se mu podařilo ve svízelných podmínkách shromáždit ucelený sborník, nazývaný od prvopočátku Krajem lidí a kamenů. Aniž by v něm chybělo kalendárium, může být v rukou čtenářů celoročním místním kalendářem pro potěchu a ke čtení.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Sedmdesáté páté výročí rukopisného románu Jacka Flora
Jack Flor, rodák ze Stanětic na Kdyňsku (*2.11.1895, vlastním křestním jménem Jakub), povoláním myslivec a lesní, vstoupil do takzvané velké literatury ve třicátých letech, kdy vydal v rychlém sledu tři tituly: sbírku loveckých fejetonů „Na Jarčině vyhlídce“ (1934), kterou ilustroval sám Jan Paroubek, po ní „Halali“ (1936) – knihu vyprávění o lesnících, myslivcích a pytlácích za poměrů v lesích doby mocnářství a doby mladého Československa – a nakonec sbírku črt a povídek „Oběť soucitu“ (1937), když obě ilustroval lesní rada a akademický malíř Václav Anderle.
Martina Roe: Proč jsem napsala 7 Strategií
Od malička jsem trpěla velmi nízkou imunitou a zvláště na jaře, kdy svítilo sluníčko a ostatní děti ze sousedství pro mne přišly, jestli bych si s nimi mohla jít hrát, musela jsem jim často smutně odpovědet, že kvůli léčbě antibiotiky nesmím ven a musím zůstat v posteli. Když jsem vyrůstala, tak jsem si prostě řekla, že budu své velmi časté nemoce ignorovat, protože jinak bych mohla být upoutána k lůžku každý den.
Jiří Vlasák: Aluminiový klíček Felixe Holzmanna pokřtěn
V úterý 20.5.2008 se uskutečnil křest knížky Ondřeje Suchého ALUMINIOVÝ KLÍČEK Felixe Holzmanna. Kromě známých osobností se akce zúčastnila i druhá manželka F.Holzmanna paní Bärbel. V úvodu zahrál a zazpíval J.Š.Svěrák a také J.Suchý. Potom přítomní vzpomínali na humorné příhody, které prožili s F.Holzmannem. V pátek 23.5. odhalí Ondřej Suchý v Litoměřicích sochu Felixe Holzmanna.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (20)
Následující příklady tak zvané aliterace, tedy opakování stejných hlásek na začátku slov, je třeba také přijmout s jistou dávkou tolerance. G : Gramotný gigolo, googlovaje, gestikuloval. Grónský generál giganticky glosoval gonokok gejši. Gigantický, skandální neúspěch! Snad bude „H“ snadnější a lepší.
Josef Fousek: Pozor! Za volantem idioti! / Dobrý skutek
Přes přechod pro chodce, kde byla vyznačena maximální rychlost 30km/hod., přeletělo silné auto rychlostí čtyřikrát větší. Ve vzduchu se zachvěl těžký decibelový „nářez“, který nafukoval vnitřek vozu i kebuli řidičovu. Babička, která uskočila a zkoprněle se opírala o francouzskou berli, si odplivla a řekla: „Má ho malýho! Z toho jsou mindráky!“
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (11)
Vraťme se teď, po vážných úvahách nad vážnými filmy, opět k žánrům zábavným. Tak jako někdo hledá zábavu ve filmových komediích, jiný dá přednost vzruchu, napětí, dobrodružství. I to je způsob zábavy. Ke kriminálním filmům a westernům se však dostaneme později. Teď se na chvíli zastavíme u filmů sci-fi, tedy u filmů vědeckofantastických. Požádal mě kdysi můj desetiletý syn, zda bych mu mohl koupit časopis s písničkou o Mimozemšťanovi a suvenýrový odznáček s portrétem Mimozemšťana. Dělal na mě smutné oči, tak jsem mu to slíbil.
Ondřej Suchý: Gabriela Míčová - první představitelka Lídy Baarové
„Role Lídy Baarové je pro mě v současné době v Divadle Komedie asi nejnáročnější. Celé představení táhneme s Martinem Pechlátem sami, navíc nehrajeme v dialogu, ale vedeme dva monology, což je pro mě vždycky těžší. Jsem ráda, že toto představení vzbudilo tak velký zájem jak u diváků, tak u odborné kritiky. Inscenace Goebbels / Baarová byla nominována na Cenu Alfréda Radoka za rok 2009 dokonce hned ve třech kategoriích: inscenace roku, nejlepší ženský herecký výkon a nejlepší mužský herecký výkon, za který nakonec Martin Pechlát cenu získal.
Eva Vlachová: Prázdninová putovní
Kdysi byly v módě psychologické hry. Také jsme jednu takovou hrávali, zvlášť když se sešlo více přátel. Otázka vždy zněla: když se řekne…? Za tečky lze dosadit v podstatě cokoliv: když se řekne zábava, škola, nemoc, auto, láska. Nebo - a o tom je právě řeč - prázdniny a dovolená. Odpovědi měly být co nejstručnější.
Marie Zieglerová: Jen plechová bedýnka?!
V „počítačové“ škole se nás snažili přesvědčit, že máme co do činění jen s plechovou krabicí zaplněnou čipy a drátky. Že se jí nemusíme bát, že stačí jen vědět, na kterou klávesu klepnout, což se nám několik týdnů snažili vtlouct do hlavy. No a v tom to nejspíš vězí! Na kterou klávesu klepnout?! Počítač to ví zcela přesně, se mnou je to horší, a tak mi to dává pěkně najevo.
Milan Turek: O autoritě kantorů
V šesté třídě se měla psát písemka z češtiny, což pro dost žáků znamenalo pohromu a obavy z následného známkování, nebyly sice žádné obavy z domácích trestů, ale přece. Starosta třídy rezignoval a po demokratickém odhlasování se všichni před začátkem hodiny odstěhovali do kůlny na uhlí. Byla na dvoře a nikdo by netušil, že tam může zmizet celá třída. Jediný, kdo si toho všimnul, byl školník, který také učiteli češtiny schovku žáků prozradil.