Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (12)
„Tady u nás kouřit nebudeš,“ řekla Kornelie, „my tě tady máme rádi, ale cigára rádi nemáme. Správnej chlap nekouří. Kouřeji jenom blbové, který si nevědí rady s životem. Hledají ňákou drogu a pak je stát musí živit, protože jsou samá choroba.“ Divil jsem se hodně. Takovouhle řeč jsem od Kornelie dlouho neslyšel.
Jan Řehounek: Broukoviště
Uvidět na vlastní oči v lese brouka roháče se dnes již podaří málokomu. Důvodem je likvidace starých stromů v lesích i v parcích, v nichž nacházejí tito krásní dřevní brouci útočiště k rozmnožování. Jedním ze způsobů ochrany ohrožených dřevních brouků, vedle roháče obecného např. páchník hnědý, zlatohlávek skvostný, tesaříci, nosorožík kapucínek, lesák rumělkový, zdobenec zelenavý…, jsou tzv. loggery. Taková „zařízení“ jsou běžná např. ve Velké Británii.
Jan Řehounek: Matěj Rössler - pokrokový kněz a slavný ovocnář
V závěru srpna uplyne 180 let od smrti Matěje Rösslera. Dnes už, bohužel, ani mnozí ovocnáři nevědí, že tento pokrokový kněz, který většinu života strávil v Poděbradech, se nesmazatelně zapsal mezi světově uznávané šlechtitele ovocných stromů. Stejně tak poděbradští občané a návštěvníci a lázeňští hosté nemají potuchy, proč se jednomu místu na okraji Poděbrad, nedaleko známého golfového hřiště, říká Sanspareil.
Egon Wiener: Pošmourná | Pošta | Za plotem
Co se vám vybaví, když se řekne pošmourná? Obec v Polabí, kde slunce nesvítí? Je to možné, asi ano. Bude to o počasí. Pošmourný. Slovo jako zvonek od kapličky, mrak, co odkudsi připutoval mezi ploty zpoza humen a usadil se v teple vysoko na obloze. Je léto, teplo, pošmourno. Bude pršet. Je vlastně před deštěm a něco spadne s oblohy. Počasí už není tak krásné jako předevčírem, ale dosud se nic nestalo. Jen je pošmourno.
Stanislav Motl: Režisér Jan Sviták a jeho soudce Lynč
Kdo ví, jestli ten zkrvavený člověk tuší, že mu zbývají už jen poslední okamžiky života. Života, který byl plný dramatických zvratů. Přitom ještě docela nedávno se mu spousta lidí pokoušela vetřít do přízně. Bylo to v době, kdy byl ještě jedním z nejmocnějších představitelů české filmu. Úspěšný herec, režisér, producent. Jeho jméno – Jan Sviták.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (1)
Vám, co mne ještě neznáte, se představím – jsem digitální fotoaparát Canon PowerShot A610 (přátelé mi říkají Can) a jezdím se svou paní Jitkou na různé akce, výstavy, výlety i na dovolenou. Už jsme toho nacestovali hodně. Mezi nejlepší dobrodružství určitě patřily dvě velké cesty do Skandinávie. Ale líbilo se mi i ve Španělsku, Chorvatsku, Itálii, Rakousku nebo Švýcarsku. Mezitím se přece jen něco změnilo. Moje paní se párkrát před svou rodinou zmínila, že jsem dost velký a těžký, a že když mne nosí na túry, nevejdu se jí do kapsy košile, musí mne tahat s ostatními věcmi v batohu a kdesi cosi. A tak rodina dala hlavy a peníze dohromady a moje paní dostala k narozeninám nový fotoaparát.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (24)
S profesorem Stanislavem Reinischem jsem se poprvé setkal v Kanadě. Při besedě s exulanty v ST. JACOBS v roce 1994. Káťa Kuběnková, majitelka restaurantu – kde lišky dávají dobrou noc – a duše kulturních podniků, mi nalila velkou sklenici kanadské whisky. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy jsem ji ochutnával, objevila se za mnou Jarmila. Neřekla nic, jen lehce zakývala hlavou.
Jiří Suchý: Otázky pro Jiřího Krampola (VŠECHNO JE JINAK!)
Pane Krampole, ve Vašem oblíbeném listě AHA jste mě označil za podrazáka. Pořád vám leží na srdci, že jsem se po listopadovém převratu s vámi rozloučil – to podle mě, vyhodil na dlažbu podle vás. Jako by mi to divadlo patřilo, dodáváte. Rád bych vám položil několik otázek.
Ladislav Gerendáš: O divácích a trémě
Často se nás lidé ptají, zda máme na jevišti trému. Odpověď není jednoduchá... Máme. Intenzita trémy je totiž závislá na velikosti zatížení umělce, na stupni jeho připravenosti k výkonu, na jeho momentálním zdravotním stavu ...
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (5)
Nedávno jsem při úklidu zásuvky, zaplněné věcmi které by se neměly ztratit, našla povídku, kterou psal můj syn v době, kdy studoval v Olomouci a několikrát měsíčně přijížděl domů. V myšlenkách mne to vrátilo do doby kdy to psal, a zpátky do let, kdy děti dospívaly, a dál, kdy byly ještě dětičky. Až teď si dokážu uvědomit, kolik věcí bych tehdy měla dělat jinak. A dávám důraz na termín „co bych měla dělat jinak“ .
Jan Řehounek: Politik
Ideálního politika si jistě představuje každý úplně jinak. Spousta lidí bude jmenovat určitě T. G. Masaryka, jiní vyloví z historie císaře Karla IV., světoběžníci sáhnou přes Velkou louži pro prezidenta Lincolna, feministky si vzpomenou na Marii Terezii. Najdou se i tací, kteří budou jmenovat třeba Františka Josefa II. či Napoleona. Ti první proto, že za France Josefa jsme měli v našem soustátí moře, ti druzí s odůvodněním, že Napoleon by s rozvratníky a rejpaly, co si demokracii představují jako cochcárnu – každý si dělá co chce, udělal krátký proces. Gilotina a šmik!
Jarmila Moosová: Není ucho jako ucho
Už vám někdo řekl, že máte za ušima? Jak často jsme také jedno velké ucho s příslibem, že se někde něco zajímavého dozvíme!? Ano, ano, to už se pomalu začínám blížit k uchu, o kterém se tady chci zmínit. Výraz, který člověk denně slýchá v nejrůznějších souvislostech, dokud se nesetká s fungl novým. Namítnete, že jsem se právě probudila ze stoletého spánku? Možná. Ale já ho vážně dnes slyším ve svém životě prvně - ucho stránky!
Jan Wiener: Bojovník - Vždy proti proudu (1/2)
Moje rodina, tedy jedna její větev, odešla už v sedmdesátých letech devatenáctého století do Hamburku. Salomon Bondy byl velmi podnikavý muž. Znamenitě se vypracoval a stal se velkým bankéřem, aktivní byl samozřejmě i na burze. Nikdy v životě se nenaučil plynně německy, ale postavil pro svoji rodinu nádherné domy.