Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (10) - Stefania Grodzieńská
Vyšla jsem právě odpoledne z domova, když mě přepadla smečka lišek, zahalující korpulentní blondýnu. - Stefčo! Ne, hora s horou... Vidím, že mě nepoznáváš. Jsem Luša Pamčaková, taková hubená, černá, s copánkem. Hrávaly jsme si spolu vždycky v parku, když jsme byly malé. Pamatuješ se, byla jsi u mne na jmeninách a zvracela jsi kakao.
Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení
Po staletí vůdčí síla společnosti, která se rozhodujícím způsobem politicky, kulturně a hospodářsky podílela na osudu českých zemí a která byla výraznou nositelkou tradic rodiny, národa i víry přišla o tituly, jména, společenskou prestiž a postavení, majetek a nakonec v převážné většině i o zemi, ve které se narodila, vyrůstala a žila.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (14)
Rok 1948 byl jistě osudový pro nás všechny, kdož jsme žili v naší krásné a do katastrofy se řítící republiky. Tyto Střípky jsou ale osobní zpovědí tehdejšího teenagera a pro mne osobně znamenal podzim tohoto roku dvojnásobné vykolejení. Nejdříve jsem byl v září ještě v Jičíně „ přejit“ z gymnázia na měšťanku a o měsíc později jsme
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (6)
Řada anket a průzkumů u nás i v zahraničí ukázala, že filmy vážné, například psychologické, historické nebo s válečnou tematikou, zaujímají v zájmu nejširších diváckých vrstev místa až za filmovými komediemi a filmy dobrodružnými. Je zajímavé přihlédnout k této skutečnosti nad výsledky jedné zcela mimořádné mezinárodní ankety, ve které se jednalo o sestavení tabulky nejlepších filmů světa...
Jiří Vlastník: Setkání se Zdenkou Procházkovou
Také jsme je tu měli. Filmové a divadelní hvězdy, které si svou krásou v ničem nezadaly s Ritou Hayworthovou a jejími kolegyněmi z Hollywoodu. Hereckými schopnostmi je dokonce často předčily. Měly jen smůlu, že vstupovaly před kamery v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Milan Lasica: Človek nad zlato
Toto je veľmi zaujímavá správa. Že vraj jeden človek, asi ho na to nahovorili vedci, lebo vedci sú zvedaví a chcú si všetko overiť, takže ten človek sa nechal vysadiť na pustom ostrove a žil tam ako voľakedy legendárny Robinson Crusoe. Teda sám. Toľko správa. Nehovorí sa v nej napríklad o tom, či mal zo sebou mobil. Lebo keby ho mal, tak o nič nejde.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (13)
Původně jsem chtěl ukončit „střípky jičínské“ už minule v domnění, že tucet je docela hezké číslo. V hlavě mi však zablikala ještě řada dalších vzpomínek. I když jsou hodně osobní, neskromně se domnívám, že jsou docela zajímavé. Třináctka také ale není k zahození a to, že přináší smůlu je jistě pouhopouhá pověra, takže se tohoto pokračování vůbec nebojím.
Blanka Kubešová: Žoržína - Ztracené dětství
Cesta od rukopisu k vydání se lety stává čím dál složitější. O tom, že autor napsal dobrou práci, nestačí přesvědčit už jen nakladatele a šéfredaktora, ale i knihkupce a distributory, kterým se bude knížka nabízet. Ti zas dělají svoje sondy mezi čtenáři, kteří jsou samozřejmě v tom všem nejdůležitější. Po pravdě řečeno nepočítala jsem s tím, že by právě Žoržína uvízla v povědomí celého toho řetězce natolik, že bude moct oslavit ještě své druhé vydání.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Můj největší trapas
Člověk Hlinomazova typu musel v životě spáchat mnoho trapasů. Který byl největší? Co se mě týče, do jednoho svérázného maléru zatáhl nepřímo i mě osobně. Tím spíš, že se tak stalo ve Světě v obrazech – ovšem způsobem naprosto nenapodobitelným. Jak již bylo napsáno na jiném místě, tato redakce si mě - co se práce týče - opravdu považovala, ale ideologicky jsem byl pro ně „prašivkou“.
Z Klubu novinářů Pražského jara - Jan Petránek
Jan Petránek pracoval v Československém rozhlase v letech 1951-1968. Po invazi cizích vojsk v srpnu 1968 se zúčastnil vysílání rozhlasu proti této invazi. A tak dopadl jako mnozí, o nichž je zmínka nahoře. Pracoval jako topič v gumárně Mitas ve Strašnicích. Novinařiny nenechal, ale publikovat mohl pouze v samizdatových lidovkách a tam, kde mu jeho články tiskli.
Barbara Semenov: Lidská tvář hudebního génia
Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli. V počátcích své tvorby se věnoval především klavírním skladbám. Jako interpret se sblížil s hudbou pobeethovenovskou (F. Schubert, F. Mendelssohn, R. Schumann), zejména s H. Berliozem, F. Chopinem a F. Lisztem, s nímž navázal i osobní styky.
Margit Turková: Krásný večer k poctě básnířky a překladatelky Zdenky Bergrové
Dne 19.března 2008 pozval Klub Horizont XXI (t.j. klub ruských žen) příznivce, obdivovatele a kolegy autorky, aby „vzdali hold“ dílu, které Zdenka Bergrová do svých 85 let vytvořila. Zástupci ruské diaspory, trvale žijící v naší republice, chtěli tak veřejně poděkovat za nesmírnou zásluhu, kterou má autorka na vzájemném poznávání a výměně slovesných hodnot ruské a české kultury.
Jana Janoušková: Tajemno, kouzla a věci mezi nebem a zemí mě zajímaly od malička
Jmenuji se Jana Janoušková, zabývám výklady z karet, bylinkářstvím a dívám se na auru a čakry klientů. Tajemno, kouzla a věci mezi nebem a zemí mě zajímaly od malička, kdy jsem jako každé dítě věřila na víly a na zázraky a že všechno dobře dopadne. Jak člověk dospívá, přibývají mu starosti a problémy. Zdá se mi, že někdy zapomínáme na své dětství a přestáváme věřit v dobro a kouzla.
Miroslav Sígl: Pražské jaro před 40 lety a jeho novináři
Pracoval jsem od roku 1965 v Čs. televizi a je samozřejmé, že 21. srpna 1968 jsem byl u samého počátku, když jsme jako novináři očekávali výsledky jednání předsednictva ÚV KSČ přímo v jeho budově a namísto toho jsme byli kolem půl čtvrté ráno vyhnáni pod samopaly okupantů ven z budovy.