Jan Chobel: Máme všichni stejně zaručena základní práva?
Základní práva člověka patří k přirozeným hodnotám demokratické společnosti. Na otázku, zda máme všichni zaručena základní práva, lze jednoduše bez dalšího hlubšího zkoumání odpovědět ano. Základní práva lidí jsou zaručena v našem právním řádu. Ale můžeme odpovědět na stejnou otázku stejné ano, jestliže začneme zkoumat, zda takto zaručená základní práva pro každého, zdůrazňuji pro každého člověka, jsou beze zbytku společností dodržována, uplatňována a vymáhána?
Jaroslav Vízner: Proč se jen pokoušela změnit můj baryton na tenor…?
Samozřejmě jsem byl štěstím bez sebe. Začala se hned na to zkoušet hra „Člověk z půdy“, proto byl také konkurz zorganizován. Obsadili mě do chlapecké postavy Petra. Zpíval jsem historicky vůbec jako první interpret „Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají, já blázen pod polštář, chci si ho dát…" Slavný "Pramínek"! Při zkouškách jsem postupně poznával další kolegy, Ferdinanda Havlíka, Marii Poslušnou, Pavlínu Filipovskou, Renatu Tůmovou, Miloše Kopeckého, Rosťu Černého, Karla Štědrého, Waldemara Matušku …, když třeba vešel na jeviště Waldemar a začal zpívat, říkal jsem si co tam vlastně dělám?
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (5)
Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samotným. Žít je nudno; jděme do biásku. Pozorovat lidi je matoucí; pojďme pohlížet na jejich stíny. Stalo se potřebou odpočinout si od života, být vedle skutečnosti; v jádře je to kouření dýmčičky s opiem. Chodíme se dívat na zápasy; to nás zbavuje vnitřní nutnosti zápasit sami.
Blanka Kubešová: „TANGO SÓLO“ v Divadle na Vinohradech
„Tango je jako šukat v chůzi...“ říká v úvodu hry německého autora Torstena Buchsteinera „Tango sólo“ jeho hlavní ženská hrdinka Laura. V tomto duchu se pokračuje i po zbytek hry. To, že slova slyšíme z jeviště Divadla na Vinohradech ...
Antonín Siuda: Demokracie? Ano! Ale...
Domníval jsem se, a dnes už mohu s uzarděním poznamenat, že hloupě, že tam kde je přehled - hlavně na vsích a snad i na menších městech a městských obvodech - tam, kde si lidé vidí až do špajzu, měl by být znemožněn vzestup všelikých nepoctivců, hochštaplerů a šarlatánů tím, že občané si tu vyberou slušné místní autority.
Marcela Dibelková: Někdy si myslívám
Vysvědčení, diplomy a certifikáty všeho druhu jsou jakési balicí papíry na vědomosti, znalosti a dovednosti, zkrátka umy. (Někdy je nejkratší slovo to nejvýstižnější.) A že mají úplně stejný efekt jako balicí papíry na dárky. Například takový tuctový dárek může být zabalen do papíru tak barevného a třpytivého, až oči přecházejí.
Josef Krám: Stalin z koníren v labyrintu českých Versailles
V doprovodu Petra Kučery, majitele zámku Nové Hrady na Chrudimsku, jsem měl v dubnu 2003 možnost nahlédnout při pohledu na zámek vlevo dole do jinak nepřístupného prostoru bývalých koníren. Tam stálo v koutě, otočené obličejem ke zdi, čtyřtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionoviče Stalina s chlapcem, vytvořené v roce 1956 v hořické kamenosochařské škole. Prý bylo určeno pro Valašské Meziříčí, ale proč skončilo právě v Nových Hradech, to nevěděl, stejně tak, kdo byl jeho autorem.
Dáša Cortésová: Jaká byla Helena Loubalová (7)
Na turné po bývalém SSSR jsem byla společně s orchestrem Ladislava Bezubky a mezi sólisty nemohla chybět Helena Loubalová. Prožila jsem s Helenkou dva měsíce na cestách. Ona byla krásná žena a velmi příjemná kolegyně. Její pěvecký repertoár byl od operety, šansonu až po taneční písně. Navíc byla i dobrá herečka.
Jakub P.Malý - Jarmila Moosová: Cyrano třetího tisíciletí
Ve větším úžasu pak zůstane stát tváří v tvář fenoménu, který básní tak přirozeně, jako dýchá, a nelze nevzpomenout legendárního Cyrana de Bergerac, jemuž vyjadřování se verši bylo právě tou přirozenou vlastností. Poznala jsem desítky a stovky básní Jakuba P. Malého a před jeho umem se hluboce sklonila.
Marta Urbanová: Berlín a jeho paradoxy
Když jsem přijela do Berlína, byli jsme s tím mým rozděleni jako kdysi toto město. Seděli jsme sice vedle sebe, snažili se navzájem nedotýkat a myslím, že jsme hovořili každý jinou řečí, tudíž nebylo možno se domluvit. On koukal z okna nebo občas dělal, že se o něj pokouší spánek. Teď, když přijíždíme k cíli cesty. Tomu mám věřit? On se díval oknem vlevo, já vpravo.
Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam
Do země věčně zelených lesů jsem měl vlastně vycestovat již v sedmdesátých letech a po studiích zde pět let pracovat v továrně na severu Švédska. Do Stockholmu jsem se ale dostal až v roce 1999 a objevil pro sebe jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy. Žije tu i několik tisíc našich krajanů. Také Rosetta Bengtssonová se narodila v Čechách.
Miroslav Sígl: Výstava k výročí Antonína Dvořáka
Pokud jste zde ještě nebyli, mohu vřele doporučit jeho návštěvu. Z bývalého kostela se stalo nejen muzeum, ale velkolepá koncertní síň. A přitom zde v nedávné minulosti byl poštovní úřad, četnická ubytovna a státní archiv. Dnes hlavní expozice muzea má název Člověk-nástroj-hudba, vystaveny jsou ukázky vzácných hudebních nástrojů, notové zápisy, dokumenty o významných hudebnících, staré gramofonové desky a lze si poslechnout i ukázky jednotlivých hudebních nahrávek.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (14)
Tak tahle písnička mi dneska zní hlavou a evokuje celou řadu vzpomínek. Totiž, kdyby řadu! Chumel vzpomínek, ve kterém vyznat se není snadné, takže nevím, kde začít. Chronologie mi velí, abych začal tím, jak Jiří Šlitr dostal chuť napsat operu - samozřejmě, že v jazzovém (tehdy džezovém) rytmu. Protože koupelny jsou mou slabostí, napadlo mi tenkrát napsat libreto opery, která by se jmenovala Ve vaně - podobně jako je Blodkova opera V studni. Jiřímu Šlitrovi se to zamlouvalo a tak jsem začal psát
Zdeněk Hajný: A bude to akční?
Když navštíví takoví školní výletníci kupříkladu naši galerii, v prvních okamžicích těkají z místa na místo, běhají a hledají, k jakému pro ně známému akčnímu hrdinovi či výjevu by se mohli obrátit a zaměřit svoji pozornost. Teprve po chvíli se ztišují a začínají vnímat a přijímat obrazy a objekty z krystalů, které je obklopují.