Miroslav Sígl: Díky profesoru Františku Černému
Spolu se Zprávami Společnosti bratří Čapků (číslo 87/2007) vypadla z obálky i útlá publikace – či zvláštní číslo Acta Čapkiana k 60. výročí založení Společnosti bratří Čapků (6. března 1947), kterou sepsal prof. PhDr. František Černý, DrSc. Byl v letech 1992 – 98 jejím předsedou a je velmi dobře známo jeho úsilí o vybudování pomníku oběma slavným bratřím v Praze.
Ladislav Štaidl - Jan Krůta: Kytara přes palubu
Váš táta býval velký podnikatel. Přes noc jste po osmačtyřicátém o všechno přišli. Nezbláznil se, necítil se pokořený? Můj táta v onom roce seknul na stranických pohovorech s legitimací a celý život pak dělal podřadnou práci pod vedením idiotů, kteří s tou legitimací nepráskli. Muselo to být opravdu špatný... Těžko si to představit. Ale zatrpklý nikdy nebyl. Nedávno mi Petr Hapka ukázal nádhernou věc, co našel někde v antikvariátu.
Petra Arcimovičová: Thajsko - Cesta do země plné úsměvů
První naše zastávka mířila do historického města Ayutháya. Vzhledem k tomu, že jediné, co vedlo naše kroky, byl Průvodce Thajskem vydaný firmou Lonely Planet, museli jsme se o všechno postarat sami, nikdo nám nestál za zády a neříkal: „Tady jsou vaše jízdenky na vlak, madam.“ Tím to byla větší legrace.
Peter Závacký: Karikaturista Lubomír Vaněk vystavuje v Brně a Pelhřimově
395 nakreslených karikatúr za 3 hodiny. Bol to výkon, pri ktorom som poslednú polhodinku kreslil s kŕčom v ruke, ale nevzdal som to. Najzložitejšie je však kresliť obidvoma rukami súčasne a to každou niekoho iného. A, je to obrovská záťaž na šedú mozgovú kôru a sústredenie. Všetky moje rekordy zapísané v Guinessovej knihe rekordov a Českej knihe rekordov už od r. 1996 sú uvedené na mojej webovej stránke.
Egon Wiener: Stalo se u nás doma
Albrecht z Valdštejna byl důsledný a brzy z Jičína dorazil ferman i jistý farář Andreas Stomaeus, který si nijak nezadal s knížetem sedícím v Jičíně a v Praze, pokud zrovna nebojoval jinde. Tak tenhle farář se pochlubil obecenstvu při kázání, že vybral už přes 2000 zlatých. A to neměl dělat…
Jindra Puhony Rathová - Zdeněk Pošíval: Co víc jsem si mohla přát?
Vladimír a já jsme odjeli do Švédska, kde Vladimír měl zázemí ve formě švédských přátel, kteří bydleli na jihu. Svatbu jsme měli na Městské radnici v Malmö. Narodil se nám syn Patrik. Bylo to báječné a bylo to přesně ono, po čem jsem v té době toužila: měla jsem jednatřicet a chtěla mít děti. Ale touha po divadle nedala na sebe dlouho čekat.
Miroslav Sígl: XV. Všesokolský slet v pilném nácviku
Česká obec sokolská v letošním roce oslavuje 150. výročí a založení své Tělocvičné jednoty Sokol, a to nejdůležitější akcí, jaké od jejího vzniku představovaly všesokolské slety. Ve dnech 30. června až 6. července se uskuteční jubilejní XV. všesokolský slet, avšak teprve čtvrtý od obnovy Sokola v roce 1990. Vzpomínáme přitom obou prvních bratrů Sokolů – zakladatelů Miroslava Tyrše (1832–1884) a Jindřicha Fügnera (1822–1865).
Blanka Kubešová: Útěky železnou oponou v televizi i knižně
Pražské MV přiznává, že od února 48 uprchlo s nasazením života před komunistickým režimem na Západ přes 400 tisíc Čechů a Slováků. Dramatické útěky za svobodou pečlivě sbírala a archivovala nejen Státní bezpečnost, dochovaly se i v mnoha dokumentech, v soukromých archivech a v podání pamětníků.
Miroslav Sígl: Štefánik a Československo
Knížek o Milanu Rastislavu Štefánikovi (*21. 7. 1880 †4. 5. 1919) nebylo u nás nikdy dost. Přitom neodmyslitelně a odjakživa patřil do trojice k T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi; jeho úloha při vzniku návrhu státoprávního uspořádání Československa je s nimi zcela srovnatelná. Byl výjimečný, nesmírně inteligentní, citlivý a předvídavý člověk, voják – osobnost, jakou Slovensko nikdy nemělo.
Vladimír Just: Nádherná, cenná a objevná kniha se zbytečnými chybami
Po přečtení dopisů už těžko bude někdo moci fabulovat o údajném „salonním komunismu“ V+W, o jejich názorovém levičáctví, o tom, že druhá emigrace Jiřího Voskovce byla motivována rodinnými problémy a nebyla opětovnou emigrací před nastupujícím totalitarismem – stejně tak jako se bude hůře popírat bytostně kritický, satirický a opoziční ráz Werichova ABC z let 1955 – 1960 (což všechno někteří postmarxisté činili ještě v roce 2000 v recenzích na mou knížku o Werichově ABC).
Josef Čermák: Jan Waldauf slaví osmdesátku!
Jan Waldauf se narodil v Nových Hradech 8. dubna 1929. Jeho otec byl oddaným Sokolem. Po okupaci Československa nacisty byl zatčen a válku strávil v koncentračním táboru. Brzy po návratu do vlasti (pouze 68 z více než 1000 předních sokolských pracovníků vězněných v Osvětimi válku přežilo) zemřel. Když v únoru 1948 se vlády v Praze zmocnili komunisté, Jan dlouho nečekal.
Jan Drocár: Jak jsme si zrušili šlechtu
Český národ se začátkem 20.století vzdal části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin došlo k nenahraditelné ztrátě duchovních a mravních hodnot, které dnes ve společnosti citelně chybí.
Pavel Pávek: Dlouhé čekání na dlouhonohou blondýnu s dlouhými vlasy
Kuchtík, proti všem svým zásadám, na dnešní večer zaměnil staré dobré džíny za kalhoty, podle svého názoru značně pitvorné, po delším uvažování odložil i klasickou kostkovanou košili a nasoukal tělo do téměř značkového trika s nápisem Adidas, za které u Vietnamce utratil hříšné dvě stovky.
Rozhovor se zrcadlem Jany Stuchlíkové
Vezmi si takový strach. Kdy jej máš? Můžeš se ocitnout v nějaké opravdu nebezpečné situaci, pak ti může zachránit život. Častěji se však objevuje plíživě a téměř nepozorován, až sevřený žaludek, bolení břicha nebo knedlík v krku ti řekne, že se něco děje. Jeho projevy jsou nepříjemné a někdy máš pocit, že tě chce ovládnout a ochromit.