Josef Čermák: Janáček ušima toronských kritiků
Janáčkovy opery - a to platí především o jeho poslední opeře Z mrtvého domu - na světové hudební fórum pronikaly pomalu. V kanadském Torontu byla tato opera poprvé provedena až letos. S plánováním její inscenace se začalo už před lety. Janáček totiž patřil mezi oblíbence nedávno tragicky zemřelého (vracel se s rodinou z dovolené, po přistání na torontském letišti ho ranila mrtvice a cestou do nemocnice zemřel) šéfa Kanadské opery Richarda Bradshaw.
Bludný Holanďan v La Manchi nezabloudil
V případě výtečného barytonisty Richarda Haana, známého nejen naší, ale i světové operní veřejnosti, tomu tak skutečně je. O tom hovoří kniha Jiřího Levého o uměleckých a sportovních osudech uznávaného operního pěvce. Kniha o překonání kanálu La Manche není na našem knižním trhu první, a vybízí proto alespoň k dílčímu srovnání.
Marta Urbanová: Jindřich Prucha
Pod Železnými horami, nedaleko Běstviny stojí dva domky, č.65 a 93, kde se říká na Župandě. Ve starším domě č.93 dával štětcem na plátna svůj pohled na okolní krajinu malíř Jindřich Prucha. Ale v těchto chalupách nestávala jeho rodná kolébka. Jindřich se narodil 19.9.1886 v Uherském Hradišti. Jeho otec, četnický strážmistr byl v r.1894 přeložen do Čáslavi.
Jitka Dolejšová: Cožééééé? aneb Umění hláskovat
Nedávno jsem potřebovala ze své kanceláře zvukově přenést na druhý konec „drátu“ a republiky, přes všechny hory a údolí a řeky a lesy a louky a šumy a šelesty, jednomu staršímu pánovi, co ještě navíc hůř slyšel, písmenko H. Napadlo mne pomoci si slovem – ale ne, tím ne, co vám teď zrovinka blesklo hlavou...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (5)
Z doby před druhou světovou válkou mám jen pár velmi matných vzpomínek. Zajímavé je, že i zde mohu potvrdit známý fakt, že o peníze jde a vždy šlo až v první řadě. Pamatuji se totiž na moc hezký pětadvacetník, se kterým jsem si chodil v létě pro zmrzlinu. Tu vozil v Jičíně po městě a tedy i kolem nádraží na obedněném velocipédu mladý zmrzlinář s bílou čepicí na hlavě – říkalo se mu Vašek.
Dobromila Lebrová: René Descartes, francouzský filozof, matematik, fyzik, zakladatel moderní filozofie
René Descartes, který dal základy moderní vědě, určil tak pravidla racionálního myšlení a umožnil tím i vznik osvícenství a následující rozkvět vědy, bádání i průmyslové revoluce. Zahájil tak období horečného hledání, ale i rozmachu rozumu nad smyslovou zkušeností. - Člověka tak napadá, zdali nenastartoval ono chápání světa, které se na Západě začíná projevovat všeobecnou krizí, protože právě především emocionální stránka chybí.
Dáša Cortésová: Jaký byl Fred Frohberg (11)
Fred Frohberg byl vysoký, velmi pohledný muž s krásnýma modrýma očima a s velmi hezkým barytonem. Navíc uměl perfektně anglicky, takže bez problému interpretoval černošské spirituály a americké swingovky. Otec dělával pravidelně v NDR televizní programy, kde vystupovali společně. Frohberg zase dost často navštěvoval bývalé Československo.
Co takhle vyrazit na chytrou dovolenou?
Prvních několik měsíců provozu projektu Home Exchange Czech ukázalo, že i pro Čechy má systém výměnných dovolených neopakovatelné kouzlo a že by i ve střední Evropě mohl tento alternativní způsob cestování získat početnou skupinu sympatizantů. Během tohoto zkušebního provozu pojala databáze Home Exchange Czech přes stovku registrovaných zájemců o výměnné dovolené z devatenácti zemí světa.
Dobromila Lebrová: „Moje“ osobnosti
Nějakými kolotoči osudu jsem se předloni stala autorkou Pozitivních novin. Vzala jsem si úkol velice zábavný: pro každý týden připravit životopis někoho, kdo se v tom týdnu narodil nebo zemřel. Sdělila jsem, že si budu vybírat mezi těmi, kteří mají daný týden kulaté nebo půlkulaté výročí, že dávám přednost osobnostem, které už nežijí, jsou třeba i polozapomenuté - a jelo se... A tak se stalo, že jsme se v Pozitivních novinách dostali až ke sté osobnosti.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (4)
Od roku 1930 bydleli rodiče s bratrem a dědou ve státním bytě hned vedle nádraží a od podzimu roku 1935 i se mnou. Byt byl v prvním patře, v přízemí byly kanceláře železniční traťové správy. Měl tmavou úzkou chodbičku z hlavní chodby, na které byly dva společné záchody a jeden vodovod pro tři rodiny. Měli jsme poměrně velkou kuchyň, v ní velký kachlový sporák s troubou a „kamnovcem“ na teplou vodu.
Jitka Vykopalová: Pohyb pomůže „odstranit kyselinu mléčnou z duše“
Trénink je pravá odstresovávací vakcína. Mnoho z nás je dnes vystaveno velkému stresu. Naše životní situace a životní ambice nejsou vždy v souladu s tím, co naše tělo dokáže zvládnout. Ale i když si člověk ještě „nesáhl na samé dno“, zažila většina z nás někdy stresující symptom. I když samozřejmě usilujeme o životní situace, kdy se cítíme dobře, musíme si i přesto uvědomit určitá fakta.
Dáša Cortésová: Jaký byl Arnošt Kavka (10)
Arnoštek tak rád maloval, že se také jal vylepšovat obrazovou dekoraci v hotelích, kde byl ubytován. Když se v ranních hodinách vracel z vystoupení do hotelu, byl klid, nikde ani živáčka. Na chodbách visely reprodukce starých obrazů a Arnošt se rozhodl tuto „nudnou podívanou“ trochu vylepšit. Třeba do zátiší s květinami a ovocem domaloval usmívajícího se červa vykukujícího z jablka.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (34)
Pešula zakroutil hlavou a buldozer nastartoval. V bagru seděl Valibuk Maškovic. Měl oranžovou kombinézu a na zádech nápis HORJEČ COMPANY. Buldozer řídil Kulich. Ani nás nepozdravili. Jakoby se styděli. Ale my se nezlobili. Oni přece za nic nemohli. Je to jejich práce. Bagrista Valibuk popojížděl sem a tam až se železná hruška rozhoupala a třískla do maringotky.
Susanne Kubešová-Oulechbar a Blanka Kubešová: Svatba po marokánsku
„Taková nevěsta by mohla žádat velbloudů tisíc,“ smál se. Na tohle moje arabština nestačila. Hichamovi nezbývalo, než vysvětlit, že při svatebních obřadech je zvykem žádat od nastávajícího nějaký šperk, nejlépe něco ze zlata. Rychle jsme se domluvili na zlatém řetízku, tohle bylo opravdu to poslední, na čem mi v dané chvíli záleželo.