Egon Wiener: Z Lemberka | Babičky z Machnína | Antonín Tichý ze Svobody v Podkrkonoší
Nejmladší součástí bývalého okresu libereckého se stala relativně nedávno malá obec Lvová, co patřívala dříve k okresu českolipskému. Nad vsí s rybníky nad silnicí ční v prostoru s vysokými stromy hrad pevný, starý, mohutný a překvapivě krásný. Stačí vstoupit na jeho nádvoří a nestačíte se divit. V Bohem zapomenuté vesnici, v lese na kopci a tolik krásných věcí pohromadě. A ta krásná procházka lesem! Ten vejšlap vskutku stojí za trochu potu a komářího poštípání. Vůbec je tu pěkně, jako doma u maminky.
Pavel Pávek: Podlipansko se představuje ve filmu
Krajinu vnímá každý trochu jinak. Jinak ni hledí zarytý romantik, jinak člověk technického zaměření, jinak ten, komu je místem, kde se narodil a kam se musí vracet. Krajinu člověk odedávna formoval k obrazu svému, dotvářel ji, pomáhal, často i škodil. A krajina se k němu chovala a chová tak, jak si právě zaslouží.
Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme!
Vymyslet originální blahopřání k sedmdesátinám pro skvělého člověka, kamaráda a přítele, nadaného umělce, všestranného tvůrce, zábavného společníka, jakož i pracovitého a obětavého profesionála, jakým je Josef Fousek? To je nesporně zadání z kategorie „poslední úkol pro sebevraha“.
A tak tu žijeme
Obyvatele našeho domu položila chřipka. Utkvělá představa naší babičky, že je čas umřít a nemá cenu se léčit zapříčinila, že jsme všichni onemocněli. Babička sice neumřela, ale úspěšně nás všechny nakazila. Jak jsme už kašlali se zkříženýma nohama a stereo, nebylo vyhnutí absolvovat turistický pochod po ordinacích obvodních a odborných lékařů.
Marta Urbanová: Capri
Jediný čaj, který jsem pila jako nektar, mně naservírovali v přímořské hospůdce na Ischii. Přinesli mi zlatavý mok v křehké baculaté sklenici na nožce. Posvátně jsem ho usrkávala a dívala se na moře, na protější ostrůvek od něhož po lávce přicházel můj manžel. Obklopovala mě atmosféra krásy a pohody, dalo by se říct, že poezie.
Michal Dlouhý: Kutnohorská pátračka
Na místě činu se od vrchního strážmistra Falty dozvěděli, že neznámý pachatel nejprve omráčil psa majitele domu, aby nerušil svým štěkotem. Poté vymáčkl okenní tabule do u oken ze zahrady a do v krámě odcizeného koše naskládal velké množství zboží. Způsobeným hlukem však vzbudil Josefa Ch. bydlícího v domě, který zalarmoval sousedy.
Karel Novotný: Jaroslav Hájek – Duše muzikanta
Řeč bude o známém hudebním textaři Jaroslavu Hájkovi z Kaliště, kraje pod Javořicí na Vysočině. Tento člověk je známý svými texty hlavně pro dechové orchestry, neboť tento žánr má u nás dlouhodobou tradici, a to od poloviny 19. století, kdy průkopníkem byl František Kmoch. Za tuto dobu se ještě nepodařilo nikomu, kdo se dechovou hudbou zaobírá, dostat se do české knihy Guinessových rekordů. Ten spočívá v tom, že právě Jaroslav Hájek složil texty písniček s názvem města či obce v počtu 26. Toto číslo není konečné, v roce 2012 bude opraveno na 30, protože přibyly další.
Ondřej Suchý: Joža Mrázek-Hořický, podepsal se navždycky!
Chci-li právě letos v březnu připomenout jednoho půvabného člověka Jožu Mrázka-Hořického, který byl model-umělec, veršotepec, recitátor a malíř naivista, mám k tomu důvod věru pádný: 28. března roku 1906, tedy před sto lety, se v Hořicích v Podkrkonoší Joža Mrázek narodil. „Slavný model umělec“, „král modelů“ nebo též „modelissimus“, to jsou tři z titulů jimiž se tato osobnost sochařských a malířských ateliérů honosila.
Jitka Vykopalová: Vladimír Půhoný - Ženská těla
Na 4. března 2010 připadá připomenutí druhého výročí úmrtí významné osobnosti světového věhlasu z oblasti moderní divadelní scénografie a malířského umění, profesora Vladimíra Půhoného. Ve Stockholmu proběhla 4.- 25. února 2010 výstava části obrazů z posledního období tvorby tohoto významného umělce s názvem ”Ženská těla”. Vernisáže se osobně zúčastnil český velvyslanec Jan Kára a další diplomaté z české ambasády ve Stockholmu. Výstava vzbudila velkou pozornost mezi širokou veřejností, byl jí věnován prostor v médiích a byla hojně navštěvovaná.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (12)
♦ Usilovná práce je důkazem ctižádosti, ale i strachu z budoucnosti. Líní lidé mohou být filozofy, ale jsou příliš líní na to, aby domysleli hrůzu svých konců. ♦ Starý člověk je jako kompjútr. Má spousty poruch, je často opravován a přesto je rád, když mu omakávají klávesnici. ♦ Opravdu velké blbosti dokáží udělat blbci vzdělaní. Nevzdělaný blbec nedomyslí svou blbost do konce.
Pavel Pávek: Osobitý malíř hledá tajemno
Když plakáty zvou zájemce na výstavu malíře Reona Argondiana, stávají před galerií často fronty. Plátna vyzařují tajemno, mystiku a magii stejně jako celá osoba autora. Používá při své tvorbě staletími ověřené techniky starých Mistrů, nechává se nezřídka inspirovat jejich náměty, celou svou osobností vyvolává představu renesančního člověka.
Dobrovolnické centrum sdružení Okamžik
Ing. Miroslav Jaroš převzal 26. února 2007 z rukou primátora Pavla Béma, patrona Křesadel Tomáše Töpfera a ředitelky Hestia – NDC Olgy Sozanské cenu Křesadlo, která je určena „obyčejným lidem, kteří dělají neobyčejné věci“. Ing. Jaroše, zapojeného v našem dobrovolnickém programu od března 2004, jsme na cenu Křesadlo nominovali pro jeho obětavost v pomoci těžce zrakově postiženým, při které neztrácí optimismus a smysl pro humor.
Faustovské obsese Josefa Váchala
„Dnes Velký pátek a po obědě jsem proklínal a zlořečíl Nazaretskému: asi proto, že vše přelidněno a že nelze tomu, kdo chud žíti svým šťastným životem o samotě, obklopen krásou Přírody. Proklínám též národ, v němž darebáci dostali se k veslům, že jsem odstaven a bez kusu zahrady a vlastního domku, kde bych bez ohledu na ostatní dvounožce nerušen své práci žíti mohl.
Ondřej Suchý: Časopis SENIOR REVUE - dobrá volba
Senior Revue je dnes jediný společenský měsíčník pro aktivní seniory nad 60 let, jehož cílem je bavit, vzdělávat a informovat početnou, avšak mediálně málo oslovovanou skupinu obyvatelstva. Za rok své existence si získal velkou oblibu mezi čtenáři ...