Josef Krám: Na vesnici pítko, mýtko a ledoborec
Pítko a mýtko, tedy místo, kde se mohou turisté, v našem případě spíš cykloturisté, napít a taky umýt. Vybudovali jsme je loni na nedávno otevřené a využívané cyklostezce, vedoucí od Lípy nad Orlicí k Potštejnu. Přispělo nám Dobrovolné sdružení obcí Orlice, jehož jsme členem. Tady ve stínu na lavičkách kolem košaté Vorařské lípy nacházejí místo k odpočinku.
Setkání potomků Přemyslovců
Praha a Mělník přivítaly potomky první české knížecí a královské dynastie. Velká exkluzivní fotoreportáž Pozitivních novin ze setkání potomků Přemyslovců při příležitosti 700. výročí vymření Přemyslovců po meči Václavem III.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické výjevy (9) - Rozdělení říše/Prorok Eliáš / Nový prorok Elíša / Finále Samaří
Severoizraelskou říši založil tedy Jarobeám I. Ačkoliv jej prorok Achiáš varoval před zradou Boha Izraele, novopečený vladař záhy podlehl modloslužbě. K duchovnímu pádu jej v podstatě přivedlo přespřílišné lpění na mocenských pozicích. Jarobeám se totiž snažil svým poddaným zabránit, aby odcházeli do jeruzalémského chrámu jen proto, aby tu pod vlivem staré duchovní tradice nepropadli judskému konkurentovi Rechabeámovi.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (7)
„Helejte se, osobo kroužkovaná, vy tady hulíte jednu cigaretu za druhou, děláte nám z plic asfaltku a budete nás kárat? Ze smradu ještě nikdo neonemocněl. Ale z těch vašich cigárek, to jo! Zadarmo nám dáváte rakovinku. Jak tak koukám, máte ji už v pokročilým stádiu!“ Paní zbledla a udusila cigáro. Kornelie mi zašeptala: „Emánku, takhle dlouho a pěkně jsem tě už neslyšela mluvit od svatby.“
Jan Řehounek: Za vynálezem míšeňského porcelánu
Chcete-li se seznámit nejen s výrobními postupy, ale především s nádherným figurálním i užitným míšeňským porcelánem, z něhož nejznámějším je bezesporu originální „cibulák“, udělejte si výlet do Saska. Už samotné historické město Míšeň stojí za prohlídku, především Hradní vrch – Burgberg – se dvěma zámky a nádherným dómem – gotickou trojlodní katedrálou sv. Jana...
Bohumír Herout: Když nestraší jen ve věži
Doma jsem se začal připravovat na týdenní pobyt v prostoru kopcovitého kraje. Rád se vždy připravuji dopředu a v tomto případě se turistická mapa nepokrytě hlásila k hrdému titulu vrchy. Co se dá dělat spadli jsme do toho, a tak se jede. Jak se tak koukám do mapy, oči mi zabloudí mimo silnice a cesty.
Jarmila Moosová - Pavel Jirmásek: Padesát tváří Jiřího Grätze aneb Dějinami českého básnictví trochu jinak
Musíme si pomáhat. Ze všech označení pro homo sapiens, která znám, zaujalo mě v posledním čase jediné: tvor. Patrně vzniklo nejenom proto, že člověk byl stvořen, ale také proto, že je vlastní tvorby schopen. A jelikož jsme my, lidé, povětšině skutečně velmi tvořiví, rádi se o svoji tvorbu podělíme s ostatními. To dává smysl.
Ivan Rössler: Děti na něj pokřikují „Martine!“
S Jaroslavem Víznerem mne před mnoha lety seznámil Ondřej Suchý, díky kterému jsem také objevil Pozitivní noviny. Tehdy byl členem Divadla na Zábradlí a hrdinou dětských filmů. Dělal jsem s ním rozhovor o jeho dětství (když dětský hrdina, tak jaký byl hrdina, když byl dítě – to dá rozum). To bylo v roce 1968. Pak já šel na vojnu a on emigroval.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (7)
Čeká nás přibližně 170 km křivolakého klesání z horského hřebene až k moři. Naše cestování autem dnes končí. Přiznám se, že ani nemáme žádná očekávání. Jen tušíme, že pojedeme celý den a chceme ho mít rychle za sebou. Ovšem to jsme nepočítali se zázračnou proměnou našeho přítele řidiče.
Pavel Victorin: Clark Gable (3)
V roce 1924 se americký filmový průmysl již nazýval Hollywood, ale tohle jméno neslo více studií, působících i v jiných čtvrtích L.A. Třeba v Lankershimu, Burbanku, Beverly Hills, Westwoodu a dalších. Dillonová najala za dvacet čtyři dolary týdně přízemní domek v jedné z vilových ulic, kde kromě soukromých místností v zadní části a podkroví, zřídila profesionální herecké studio. Zaplatila inzeráty v místních novinách a zahájila herecké kurzy. Svému chráněnci radila, aby nepoužíval jména William Clark, protože v místě existoval již veleoblíbený komik a filmový herec W. C. Field.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (27)
Snažím se sice, abych nebyl na těchto stránkách příliš sebestředný, ale zdá se, že se mi to moc nedaří. Přesto se pokusím alespoň o pár ani ne střípků, ale pouze střípečků vzpomínek na rodinu mé první manželky. Narodila se - tedy samozřejmě ne rodina, ale má první žena - za války v Praze a byla o šest let a tři měsíce mladší než já.
Jan Řehounek: Zázračná kvítka (1) Kostival
Po celé jaro a v průběhu léta můžeme na vlhčích loukách, březích řek a potoků nebo lužních lesích, od nížin až do vyšších horských poloh, nacházet nápadnou rostlinu z čeledi brutnákovitých, rozvětvenou, asi šedesát centimetrů až metr vysokou, s ochlupenými stonky a listy a drobnými kalíškovitými květy. Okvětní lístky má fialové, modrofialové, červenofialové, růžové či bílé. Je to kostival lékařský (Symphytum officinale).
Ivo Fencl: Holky a knížky aneb Desetkrát namátkou z mé knihovny
A tak vzpomínáme, a tak vzpomínám. A na holky jistě přednostně, jenže toho v mém případě bylo dost málo, to za prvé, a do Pozitivních novin se ani to málo moc nehodí. To za druhé. A tak tedy níže najdete spíš knížky (anebo JEN ty), které mi ostatně bývaly právě náhradou za lásku holek. I když jsem si to třeba neuvědomoval. Ale bylo to tak.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (50) Bohuš Záhorský
Jaký byl Bohuš Záhorský v soukromí? Nad touto otázkou se mi kdysi rozpovídala jeho paní, Vlasta Fabianová: „Bohoušek byl strašně málomluvný, což u herce bylo s podivem. Bujaře veselý on nikdy nebyl. Měl smysl pro tichý, nehalasný anglický humor. Svoji málomluvnost vysvětloval asi takhle: ‚Mně na stará léta stačí, kolik jsem toho namluvil na jevišti, ve filmu a na estrádách. Dnes už mi stačí jen zapálit si dýmku a mlčet.‘ Nejraději vzpomínal na dobu strávenou v Osvobozeném divadle, nikdy ovšem nemluvil o sobě.“