Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1)
Tak se nám ta historie nějak opakuje. Jako si zdatný sklerotik vybavuje události a reakce na ně z dob dřívějších (a přitom neví, kam si před minutou odložil brýle), tak i historie někdy vidí současnost rozmazaně, nejasně a někdy ji není schopna pořádně chápat. My, lidé, začasto jsme na tom stejně.
Michal Dlouhý: Četník Josef Bojas
Četnictvo bylo vojensky organizovaný strážní sbor pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Na území našeho státu bylo zřízeno v roce 1850 a během své existence prošlo několika vývojovými změnami, spočívajícími zejména v přechodu od ryze vojenské organizace a přiblížení se správním a justičním orgánům. Nově vzniklý československý stát převzal do svých služeb mimo jiné i osvědčenou rakouskou organizaci četnického sboru a tuto zavedl i na území Slovenska a později i Podkarpatské Rusi.
Pavel Landa: Hrající skladatelé
Není pochyb o tom, že vynikající varhaník Johann Sebastian Bach dokázal své úžasné skladby také sám zahrát. Totéž platí třeba pro klavírní kompozice geniálního Wolfganga Amadea Mozarta nebo Frédérika Chopina; oba pánové přece byli rovněž klavírními virtuózy. Nebo pro Niccolò Paganiniho, jehož skladby dokonce dlouhá léta nedokázal zahrát nikdo jiný.
František Janeček - Jan Krůta: Doktor Byznys
Když jsem před mnoha léty dělal rozhovor se začínajícím zpěvákem Michalem Davidem a jeho tehdejším opatrovníkem Františkem Janečkem, dal jsem článku titulek JAMU, protože pojednával o souboru pravidel, která jejich tvůrce žertem nazval Janečkovou akademií múzických umění. František Janeček je původně učitel, později doktor práv a nakonec byznysmen v českém zábavném umění nezanedbatelného významu.
Jitka Stošická: Maxiautogramiáda
Mezi všemi účinkujícími zářila mládím (byla opravdu mezi autory nejmladší) a štěstím Petra Haasová. Štěstím proto, že po básnické sbírce Sonáta, přivezla s sebou na autogramiádu ještě tiskařskou barvou vonící knihu Povídky praštěné třicítky.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Vatikán a chrám sv. Petra
Cestou na jednom z vršků, na nichž byl zbudován Řím, na Aventinu, můžeme zastavit u „klíčové dírky“, která je skutečnou turistickou atrakcí. Jde o dírku s notně oblýskanou kovovou plochou kolem, v bráně převorství Řádu maltézských rytířů. Ozdobné keře v zahradě za vraty jsou sestříhány tak perfektně, že právě v uličce mezi nimi se vám objeví kupole sv. Petra.
Petr Hroch Binder: Putování Hrocha k papeži
Právě jsem se vrátil z Vatikánu. Vím, že tam byl už skoro každý, ale možná ne každý tam došel z Čech pěšky. Já ano. V rámci Putování Hrocha, v dobovém oblečení a se sochou sv. Václava na zádech, jsem vyrazil dne 30. dubna z Horního hradu na Karlovarsku a jen pomocí svých nohou se dopravil do Říma. Těšil jsem se na setkání se Svatým otcem, leč nestačilo mi ani šest měsíců na to, abych si audienci s papežem domluvil z Čech.
Miroslav Sígl: Osmičky mého života do 88 let
Čím mohu přispět do jubilejního osmičkového vyprávění, vzpomínání, hodnocení, které začalo už na sklonku předchozího roku v přípravách oslav, memoárů, rozhovorů nejen v mediích, ale ovlivňuje programy institucí, agentur, společenských, kulturních a sportovních aktivit a bude nás všechno provázet po celý letošní rok, až se obávám nemoci z osmičkové přeinformovanosti – toť otázka?
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (6)
Ráno jsem vykročil s cílem, že si prohlédnu N. Y. z výšky World Trade Center. Vzal jsem si s sebou osm barevných Kodaků. Kamarád ze skupiny Sebranka mne informoval jak se dostat metrem do Manhattanu – v kapse jsem měl malinký plánek. Byl jsem rozechvělý před cestou, která měla dokázat, že se sám dokážu dostat na světoznámá místa.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (4) Dimitri
V den premiéry Varieté 2000 jsem byl 15. července roku 2000 pozván majitelem divadla a školy ve Versciu nedaleko Locarna významným švýcarským mimem a klaunem Dimitrim k němu domů na oběd. Jeho paní připravila něco tak dobrého, že jsem si o měsíc později musel písemně vyžádat recept, abych si tu báječnou chuť mohl doma znovu připomenout.
Josef Krám: Šlitr byl Svěrákem
Žádné urážky, prostě studentská recese. Sebranka si říkala třída, která odmaturovala na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1943 a pro niž vytiskla vlastním nákladem Násobilka s.r.o. VII.B kroniku třídy od primy do septimy. Na začátku oné knihy se zažloutlými listy ve formátu A4 se o této s.r.o. píše ne jako o společnosti s ručením omezeným, ale o společnosti výpomocné.
Milan Turek: Textilana byla světoznámá
Autorkou knížky TEXTILANA V OBRAZECH A DATECH o textilní legendě Liberecka, vlnařském podniku evropské úrovně, Liebigově firmě a později národním podniku Textilana je Vlastimila Bergmanová, bývalá návrhářka oddělení dezinatury. Přinesla v ní ucelený pohled na historii od prvopočátků v roce 1806 až do devadesátých let minulého století. Na Liberecku zvláště v šedesátých létech byla na popředí ve všech oblastech města a oblasti.
Výstava plná květin
Květiny jakoby z obrazů na zdech kavárny La Badia o čemsi vyprávěly. Zamýšlejí se nad osudy lidí, nad smyslem života a přitom tlumenými pastelovými barvami září na tónovaných papírech , někam do neznáma předávají svůj vnitřní náboj, svou pozitivní sílu. „Možná jsou to určité geny. Otec maloval, přátelil se s výtvarníky po celé republice, babička malovala na hedvábí i na dřevo.
Jiří Heller: FOTOGRAFIE Jiřího Havla
Pokud se vrátíme do dětství pana Jiřího Havla, rodáka z Krkonoš, žádný z jeho předků se významným způsobem nepodílel na českém nebo lokálním fotografickém životě. A tak mladý Jiří Havel vystudoval technickou vysokou školu ...