Vlastimil Marek: Rozmazlení kluci
Lásku a hranice, to potřebují děti, a hlavně kluci, ze všeho nejvíce... Neustále potvrzovanou emoční stabilitu (dnes jsi sice rozbil sousedům mičudou okno, a já tě za to musím potrestat tím, že ti dám o cenu zaskleného okna míň na kapesném, ale jsi náš syn a máme tě moc rádi) pak nenaruší sem tam nějaký ten trest.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (28)
V poslední době se zavedl docela zajímavý zvyk přidávat na závěr každého opusu jakýsi přídavek či bonus. Na obalech různých CD a DVD se dokonce honosně píše, že ten bonus je zadarmo či zdarma (je v tom nějaký rozdíl?- darmo mluvit!), ale ze známých důvodů není jistě třeba čtenářům Pozitivních novin tento fakt zdůrazňovat.
Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (2/2)
Pane Suchý, jste velice známý člověk, "vaše sláva se až uměleckých hvězd dotýká“, proto je podivné, proč ty malé, křehké "suchary" byly pojmenovány právě zrovna po vás na „Sušenky“, tak jako po Karlu Hašlerovi byly pojmenovány „Hašlerky“. Nebo přikládáte snad toto rozhodnutí tomu, že se jedná o "trvanlivé a kvalitní" zboží a můžete v tom případě našim čtenářům prozradit, jak jste se dokázal s tím vyrovnat? S něčím takovým se přece každý umělec pochlubit nemůže?
Jiří Vlastník: Říkali mu Jardo Marais
Setkal jsem se s ním až na sklonku jeho života. Patřil k té generaci umělců, o kterých mi král rozhlasových pohádek Karel Weinlich říkává – když oni vešli do studia, okamžitě jsme úctou ztichli. Opustil nás před dvěma lety dosti nemocen a zcela zapomenut. Přesto si do posledních chvil zachoval svůj charakteristický, klukovsky rozverný humor, kterým svého času sklízel úspěchy v rozhlasovém studiu i nesčetných estrádách po celé republice.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (2)
Chandra nám domluvila auto i s řidičem a to na celých 7 dní či jak budeme potřebovat. Rozhodli jsme se, že se překonáme, vstaneme brzy a vyrazíme na cestu co nejdřív, než bude pražit slunce. Náš nový řidič byl jiného mínění. Dorazil o půl hodiny později a tím nás připravil o půl naší vzácné hodiny dovolené. Se smíšenými pocity jsme nasedli do roztřeseného VANu a dověděli jsme se, že jsme jeho první turisté.
Jarmila Kocourková: Svatá Lucie bosonohá
Svatá Lucie bosonoháVeledůležitým datem švédského adventního období je třináctý prosinec, svátek svaté Lucie. Po celém Švédsku se konají celý týden masové oslavy nevinné krásky, která dala přednost lásce duchovní před fyzickou. Síla jejího utrpení v průběhu staletí vyvanula, dnešní Lucie je znamením přicházejícího světla a naděje v boji s nepřátelskou tmou a depresí, asi jako naši Blaničtí rytíři symbolizují ochranu českého národa před zlými mocnostmi.
Ivan Rössler: Povím to tancem a písní
V časopisu MELODIE Karel Gott kdysi uvedl: "Kdybych si mohl vybírat na desky, co bych chtěl, nazpíval bych třeba desku ze samých evergreenů anebo podobných věcí, a to by byly skladby Alfonse Jindry, který má skutečně nejvíc melodických nápadů." Snad nejslavnější písní Alfonse Jindry a skutečným evergreenem je skladba Povím to tancem a písní, kterou napsal s Jaroslavem Moravcem, a kterou ve čtyřicátých letech s orchestrem Karla Vlacha na desky Ultraphon nahrál Arnošt Kavka.
Vlastimil Marek: Dokonalost
Hudba jinak vyšla s několika zbytečnými chybami, ale především s vydavatelem na poslední chvíli neobratně přeformulovaným podtitulem (Hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit váš život). Grafik, ač slíbil, na poslední chvíli neopravil. Podtitul měl totiž znít: Hudební nástroje a styly, které vám mohou zlepšit zdraví a změnit život.
Miroslav Sígl: Sběratelé jsou šťastní lidé
Náš dlouholetý předseda Ladislav Likler je dnes pro mnohé příkladem. Podařilo se mu shromáždit jednu z největších sbírek sýrových etiket na světě. Představovala téměř 194 000 etiket ze 125 zemí, které převzala česká firma Laktos, a za své nejen sběratelské, ale i teoretické znalosti o sýrech a mlékárenství vůbec si vysloužil od Francouzů rytířský titul řádu Camembertu – jednoho z nejslavnějších a nejznámějších francouzských sýrů.
Vratislav R. Bejšák-Colloredo-Mansfeld: Nejlepší prodavač Encyklopedie Britannica na světě byl z Brna
Jim Mynár. Poprvé jsem ho potkal v hale před David Jonesem na Bondi Junction koncem roku 1982. Nevysoký, v šedých kalhotách bez puků a v modrém tričku s malým nápisem „Encyclopaedia Britannica“, prodával takto zmíněný produkt kolemjdoucím lidem, a tak jsme se potkali takto ještě mnohokrát. Jednou mi nabídl vizitku, kde stálo, že bydlí ve Vaucluse a prý, ať se u něho stavím na kafe, ale nějak se mi nechtělo, asi to bylo tím, že jiný krajan, kterého jsem ve Vaucluse navštívil v té době, bydlel v nepříjemně páchnoucím sklepním bytě. Když jsem se v listopadu 1989 oženil, rozhodl jsem se, že koupím své ženě Zuzaně k Vánocům výše uvedenou encyklopedii, která v té době stála kolem AUS$1500. Abych udělal dobrý skutek, vyhrabal jsem vizitku, zavolal jsem Jimovi a on večer přijel.
Egon Wiener: Otevřený dopis ze severu Čech do Znojma
Jsou místa, kam se rádi vracíme. Nejsem výjimkou, i mne potkala tahle „nehoda“ a zvyk se stává železnou košilí. Ač ze severu Čech, opět jsem zamířil do Znojma, v tomto roce už podruhé. Na svých cestách si dělám poznámky, které se mi často promítnou v krátkém fejetonu a za poslední roky vydaly na dvě knížky. Shodou náhod, kterým významně napomohla ing. Bogdanová z Popic, se o mé práci dozvěděli i na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole Znojmo na Přímětické ulici. Tamní učitelé v čele s češtinářkou Miluší Zahradníčkovou mne požádali o krátký příspěvek v rámci výuky českého jazyka na téma: Proč vůbec číst v jednadvacátém století?
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (34) Gérard Depardieau
Za celý tento medailonek Gérarda Depardieua i jeden z jeho receptů může tentokrát pouze internet a pak skutečnost, že první, co mně v něm padlo do oka, byla obálka knihy Moje kuchařka, jejímž autorem byl právě tento významný francouzský herec a komik se svým osobním kuchařem Laurentem Audiotem. V anonci jsem se dočetl, že v šesti kapitolách na 207 stranách této knížky Depardieu prý znovu objevuje francouzskou domácí kuchyni – od salátů, polévek, přes ryby, maso, drůbež, až po dezerty – a vše doplňuje osobním komentářem k nákupu, výběru surovin a přípravě pokrmů.
Renata Šindelářová: Vyčistěme si své brýle
Jsme nejspíš příliš zahlceni svými seznamy, a proto se jen málokdy zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, abychom se nadechli života. Abychom si uvědomili kouzlo každého jednotlivého okamžiku, krásu jednoduchosti vonící nádhernými vůněmi, ty jednotlivé esence štěstí, které dokáží ochromit naše smysly.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (3)
Asi za tejden jsme šli s Kornelií na dříví do lesa. Tonda stál u reklamy na cigarety Petra, v náruči držel Bleska a plakal: „Pane Rákos, Vlček zase kopl Bleska a řval, že by ho nejradši dal na kříž jako Kukluxklan černochy.“ Kornelie si překvapením sedla na pařez a za půl hodinky vzkřikla: „Už to mám! Neboj se Toníčku, ten surovec už nebude ubližovat tvýmu Bleskovi.“