Josef Fousek: Česko aneb ČMSR / Veřejné popravy
Můj sen byl konkrétní. Naše země konečně nalezla název pro naši vlast. Česká mafiózní socialistická republika. Protože problémy s rostoucí korupcí a mafiemi přibývají, měl jeden z poslanců kupodivu myšlenku. Jediná možnost v době, kdy si VNITRO neví rady, je tato: „Zrušte policii, soudy, kriminály, ochranky, kriminalisty, a dejte jim tučné odstupné.
Miroslav Sígl: Jaká překvapení vás čekají v Roztokách
Jestliže jste dosud nenavštívili pohledné Roztoky, městečko šest kilometrů od Prahy kde žije 7500 obyvatel, které má bohatou historii s nedalekým přemyslovským Levým Hradcem a Žalovem, a prvním historicky doložitelným křesťanským kostelem nad levým břehem Vltavy, určitě si zařaďte jeho návštěvu mezi ty, které vás nezklamou.
Milan Turek: Rozhovor v moderním paláci skvostů
Vlastivědných muzeí i všelijak lokálně zaměřených sbírek je po celé naší vlasti nesčetně. Bývají cílem návštěvníků lokalit, školních výprav, zájezdů a turistů za poznáním života našich předků i za poznáním současných řemesel, výtvarníků a lidových umělců. Nejsou to jen muzea ve velkých městech, lákavá jsou především malá muzea se specifickými sbírkami, zaujímajícími typickou originalitou.
Ivan Rössler: O nejpodivuhodnějším dobrodružství
21. června 2010 by se dožil spisovatel Mirko Pašek rovných sta let. Napsal několik desítek románů, ve kterých čerpal z náměrů, jež mu přinesly četné cesty do zajímavých zemí. Známé jsou třeba Vracím se z Babylonu, Adamův most, Lovci perel, Muž pro Oklahomu a mnohé další. Mám k tomuto autorovi specifický vztah. Před mnoha lety jsem si vzal jeho dceru Zuzanku za ženu.
Jaroslav Vízner: Zdřímli jste si? Nechte se "nakopnout".
Bylo to jako sklenice studené vody v horkém létě, jako probuzení do jarního jitra. Znám to město docela dobře a přece jsem našel hodně navíc. Je třeba se občas nechat "nakopnout". V osmdesátých letech, kdy jsem Londýn objevoval, jsem se už měl možnost po Evropě porozhlédnout. Nejdříve s Divadlem Na zábradlí a pak, žil jsem v Ženevě, příliš klidné... občas jsem ji "vyměnil" za Paříž.
Miroslav Sígl: Je máj – Máchova Lori je ospravedlněna
Náš velký básník se postupně té půvabné dívky zmocňoval kdykoliv a kdekoliv, při cestě k Milešovce, na Sněžku či do věží Kokořína. Polovinu rozkoše a polovinu odporu rád zdolával. Lori byla nešťastně šťastná. Co věděla o lásce mezi mužem a ženou? Co si mohla myslet o Karlu Hynkovi, který jí mnohokrát dal najevo, „že buď všechno, anebo nic...“
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (18)
Vrchlabské gymnázium bylo před válkou a pochopitelně i za války německé, a jako česká škola bylo zřízeno na podzim v roce 1945. Zpočátku mělo jen šest tříd, v dalších dvou letech počet tříd vzrostl na desítku, ale pak po geniální reformě v roce 1948 opět klesal a v době mého nástupu ty třídy byly už jen čtyři! Jejich latinské názvy – kvinta až oktáva zanikly a byly nahrazeny římskými číslicemi I. až IV.
Hana Langová-Vepřeková - Jitka Stošická: TAPISERIE ART PROTIS
S tapiseriemi Art protis jsem se setkala v roce 1976, kdy jsem začala pracovat v brněnském atelieru, který provozoval závod Vlněna. Vše, s čím jsem se setkávala ve svém „zaměstnání“ mě fascinovalo a naplňovalo touhou být také tak dobrá a stvořit také tak krásné věci, jako byly ty, jež vytvářeli umělci z tuzemska i zahraničí, se kterými jsem se měla možnost denně setkávat a měla tu čest jim pomáhat.
Jan Drocár: Tři ženy z jednoho rodokmenu (1)
Možná za devatero řekami a možná za devatero horami, žili, byli čtyři muži. Tři králové a jeden veliký kníže. Stenkil kraloval ve Švédsku a Erik v Dánsku. Vsevolod byl velikým knížetem kyjevským a Vratislav králem českým. Možná se někdy setkali a možná nesetkali. Možná si posílali jen poselstva a možná ani neposílali. Možná o sobě pouze věděli. My víme, že měli něco společného.
Ivana Kriglová: Učme své děti seznamovat s knihou
Často se v poslední době hovoří o vztahu mezi knihou a dítětem. Na vytvoření tohoto vztahu máme samozřejmě vliv my – dospělí. Mnozí rodiče zastávají názor, že není nic jednoduššího, než dát dítěti knihu dle svého uvážení a dítě si má co prohlížet a číst. To je jeden z největších omylů, kterého se můžeme dopustit.
Jiří Suchý: Elektrická puma (3)
Je opět noc. Jedna z těch předjarních nocí, kdy zima, která už přes den ztrácí půdu pod nohama, vrací se alespoň na pár temných hodin zpět. Podél vysoké zdi Hadžadžadžova paláce obchází ozbrojený voják a ráznými kroky se snaží zjednal si uvnitř prokřehlého těla trochu tepla. Jeho trasa je velmi jednotvárná: nejprve sem a pak tam. A znova.
Vladimír Kulíček – Jitka Vykopalová: Legendární moderátor plavců - otužilců vzpomíná
Nikdy nezapomenu, kdy při podobné, aranžované scénce uprostřed Vltavy spadl v oblečení z lodě uprostřed řeky náš oddílový kolega Tomáš Jahn. Ale tohle diváci přímého televizního přenosu nevěděli! Tomáš se začal „topit“, mrskal nohama, rukama, potápěl se a zase na pár minut vyplaval, nadechnul se, aby zase zmizel na nějakou dobu pod hladinou.
Jitka Dolejšová: Průhonická přírodní harmonie
Průhonický park založil hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca roku 1885 a budoval jej prakticky až do své smrti roku 1936. Hrabě využil členité údolí říčky Botiče, jeho rybníky i původní porosty s domácími dřevinami. Ty pak obohatil množstvím cizokrajných dřevin. Park doplnil průhledy, vyhlídkami i volnými loukami.
Jitka Dolejšová: Výlety do Německa a Rakouska
Musím předeslat, že německé a rakouské národní parky nám zcela učarovaly, a proto se o nich zmíním podrobněji. Německo: Národní park Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald): Národní park je tvořen rozlehlými a hustými lesy a návštěvníkům nabízí velké množství stezek a cest pro pěší i cyklisty. V národním parku byly rovněž zřízeny velkoplošné zvířecí výběhy, kde je možné v přírodních podmínkách pozorovat zvířata, která žijí nebo žila v Bavorském lese.