Dagmar Slivinská: Anděl na Zemi (1)
Po celá dlouhá desetiletí se v mém pestrém životě nacházely okamžiky, kdy jsem vyhledávala bytosti s věšteckými, později psychologicko-terapeutickými, až posléze i léčitelskými schopnostmi. V souladu s věkem, zájmy a potřebami. Poslední dvě kategorie se natrvalo usadily v mém životě právě v posledním čase.
Milan Dubský: Srdce, rozum a svoboda
Také by se dalo říci zkušenosti, vzdělání a svoboda. Ale to je jen vyjádření stejného jinými slovy. Každý z nás lidí může mít na nějaký určitý jev, děj, příhodu či proces svůj názor. Ten se může lišit a začasté se liší od názoru jiného, druhého člověka. Podle svého názoru se pak „svobodně“ rozhodujeme pro něco, či docházíme k nějakému závěru k tomu či onomu problému, dění a aktuálním úkolům nejen jednoho dne, ale i delšího období, někdy i celého života.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (23)
Zajímavostí, které jistě zcela směle lze považovat za pěkné paradoxy, nám může přinést naše mateřština téměř v každém mluveném či psaném projevu. A tak při našem bezbožném šťourání se v těchto paradoxech musíme se ještě alespoň na chvíli podívat na další slovní kotrmelce, které spojují češtinu s různými světovými jazyky.
Zdeněk Horenský: Když... tak písknu
Sobotní večer; v útulném pokoji; kdy světlo lampičky; náhle tmu rozkrojí; jak pánbůh stvořil nás; držím tě v objetí; ale ty nejsi ze zámku; přesto ta vůně heřmánku; ani to pivo ve džbánku... ...také píšťalku ke svým rtům tisknu; když mi budeš ubližovat; tak písknu.
Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče
S Karlem jsem pracoval v jedné stavební firmě. Karel je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den, Karel mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci. Slovem - dodal každému energii a chuť řešit a poprat se s problémem.
Josef Čermák: 1956 - Rok krizí: Maďarsko a Suez...
Profesor Scott Eddie nadhodil otázku, spíš filozofickou než historickou, kdo a co vytváří historické události. Sám se vyhlásil za stoupence filozofie náhod a jako ukázku uvedl vznik První světové války. Podle Eddiho tuto válku roznítila náhoda, bez níž by bývalo nedošlo k zavraždění rakouského následníka trůnu Ferdinanda d´Este; a tedy ani k První světové válce a tedy ani k Velké říjnové revoluci v Rusku a k nástupu nacizmu v Německu; pravděpodobně ani k Druhé světové válce, a tedy ani k únorovému puči a tedy ani...
Sloupky Jiřího Menzela (16)
Existují chlapci, kteří zcela ignorují své půvabné vrstevnice a nejraději si prohlížejí obrázky v Playboyi, nebo v podobných časopisech. A jsou zase dívky, které ze všeho nejvíc vzrušuje fotografie s Einsteinovou bílou hřívou, nebo s Picassovým mořem vrásek či s Hemingwayovou šedivou bradou.
Stanislav Moc: Pekárna
Mr. Brown nejen, že bránu hlídal, ale chleba, lépe řečeno jeho provážené množství, kontroloval. Neexistovalo, aby vzal úplatek. Měl dobrou pozici, mnohem lépe placenou než my řidiči a nechtěl o ni přijít. Ovšem tak úplně si tím jist být nemohu, protože jsem maďarsky nerozuměl a chvíli mně vzalo, než jsem pochopil a naučil se v tom chodit.
Peter Závacký: Portrétová revolúcia Vladimira Močalova v Rusku
Poviem to tak, priamo bez retuše – karikatúra nebola vítaná ani v jednej epoche. A čím bolo postavenie človeka vyššie, tým menej chcel vidieť svoj portrét v ironickom alebo satirickom prejave, negatívne zasahoval do jeho osobných ambícii a politických záujmov. Niekomu to vadí, ale naopak sú aj takí, pre ktorých je stáť sa predmetom karikovania užitočným pre jeho alebo jej ambície. Keďže ja osobne nekreslím satirické portréty pre nich, chcem im vidieť do duše a prekuknúť ich osobnosť. A tak pekné osobné portréty kreslia iní majstri...
Milan Richtermoc: Posledním rájem Oty Pavla
Po válce Ota navštěvoval obchodní jazykovou školu v Praze (rodina si po válce změnila své příjmení ze židovského Popper na české Pavel). Později, na přímluvu Arnošta Lustiga, Ota započal v československém rozhlase slibnou kariéru sportovního novináře, kterou předčasně, v únoru 1964, ukončila zákeřná nemoc – maniodepresivní psychóza, se kterou zápasil po zbytek života.
Josef Fousek: Alkohol a politika / Harmonika z Toronta
V převratné době kýčů, pornoseriálů, klipů, reklam, honby za obživou – marně hledáš přítele. Lidé se schovávají do sebe a ze svých bytů vytvářejí soukromé pevnosti sobectví. Alkohol vítězně táhne světem. Jeden panák, druhý panák, pivo, oči se rozzáří, ruce se setkají a zazní všeobjímající věty. Náchylnost k tomuto lihovému nápoji je podobná politice.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (22)
Země zmokla, zahradník Zdeněk zaléval zejména zelí zbytečně. Zelenina zrála. Zatracení zajíci – zaklel zimomřivě zmáčený zahradník Zdeněk. Zajíci zcela zničili zelí, zítra zetlí. Ztráty Zdeňka zdecimovaly. Stěží zaplatí za zavlažování. Znechuceně znovu zaklel. Zlatnice Zora zkoumala zrcadlo. Zpočátku zářila, záhy zaplakala.
Milan Markovič: Proměny fotografie
Důkazem toho, že kdysi plynul čas mnohem komótněji, je fakt, že ta prapůvodní camera obscura Araba Alhazena zanedlouho oslaví tisící narozeniny. V jedenáctém století ještě ledacos chybělo, ale o zvěčňování viděného už lidé začínali cosi vědět. A že právě Slovák Petzval zdokonalil pozdější daguerotypii a jeho výpočty umožnily zhotovit tříčočkový objektiv s velkou světelností, to už nás tady pod Tatrami ani nemá proč vzrušovat.
Antonín Suk: Psí maturita
Problémy na nás s Danem dolehly, když jsem měli splnit to, proč jsem to psisko vlastně dostal. V každém mysliveckém sdružení musel být předepsaný počet lovecky upotřebitelných psů. Dan se měl stát jedním z nich. Ale jak, to už nikoho nezajímalo! Zajíce, srnčí nebo kocoura bral a aportoval i dohledával docela dobře.